2 VSPH 1401/2013-A-22
KSPH 36 INS 5056/2013 2 VSPH 1401/2013-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Michala Pauluse, bytem Oráčov 156, zast. advokátem Mgr. Radkem Vachtlem, sídlem Římská 32, Praha 2, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 5056/2013-A-14 ze dne 4. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 5056/2013- A-14 ze dne 4. července 2013 se v bodech II. a III. výroku zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 36 INS 5056/2013-A-14 ze dne 4.7.2013 rozhodl na návrh Hypoteční banky, a.s. (dále jen navrhovatel), k němuž přistoupil Michal Paulus (dále jen dlužník), o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka (bod I. výroku), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení a prohlásil na jeho majetek konkurs (body II. a III. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Šárku Mixovou (bod IV. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), navrhovateli uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod VI. výroku), vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužnicí a ke sdělení zajišťovacích práv, jež uplatňují na jeho věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (body VII. a VIII. výroku), na den 13.9.2013 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body IX. a X. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly jemu, ale insolvenční správkyni (bod XI. výroku), insolvenčnímu správkyni uložil, aby mu předložila seznam přihlášených pohledávek (bod XII. výroku), vyzval věřitele, aby mu sdělil, zda mají zájem vykonávat funkci ve věřitelském výboru (bod XIII. výroku), a rozhodl, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku, eventuálně i v Obchodním věstníku (bod XIV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel tvrdil, že má vůči dlužníkovi splatné pohledávky ve výši 289.226,94 Kč ze smlouvy o hypotečním úvěru, přičemž poslední splátku uhradil dne 22.10.2009, a dalším věřitelem dlužníka je Pojišťovna České spořitelny, a.s. Na výzvu soudu, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, reagoval dlužník podáním ze dne 24.4.2013, v němž uvedl, že využívá svého isir.justi ce.cz práva podat návrh na povolení oddlužení, a v němž se vyjádřil i k insolvenčnímu návrhu, a dne 30.4.2013 podal návrh na povolení oddlužení, z něhož plyne, že je v úpadku. Proto soud rozhodl o jeho úpadku. Pokud šlo o způsob řešení úpadku, návrh na povolení oddlužení odmítl proto, že insolvenční návrh spolu s poučením o možnosti podat návrh na povolení oddlužení byl dlužníkovi doručen dne 17.3.2013, a dlužník podal návrh na povolení oddlužení až dne 30.4.2013 po uplynutí třicetidenní lhůty dle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona. Soud proto rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze v rozsahu bodů II. a III. výroku se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítl, že nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, a konkurs na jeho majetek proto neměl být prohlášen. Důvodem je podle něj skutečnost, že se mu ze strany soudu nedostalo zákonného poučení o možnosti podat podle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení, když v daném případě poměrně strohé sdělení, že do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu může dlužník podat návrh na povolení oddlužení, včlenil insolvenční soud do výroku usnesení, jímž mu ho vyzval k vyjádření k insolvenčnímu návrhu a uložil mu předložit seznamy podle ust. § 104 insolvenčního zákona. Část rozhodnutí označená jako Poučení žádné poučení o podmínkách podání návrhu na povolení oddlužení a lhůtách k jeho podání neobsahovala. Dlužník přitom poukazoval na názor vyjádřený Nejvyšším soudem ČR v usnesení č.j. 29 NSČR 39/2012-B-27 ze dne 26.6.2012, podle něhož pouhá citace ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona vložená mezi další citovaná ustanovení insolvenčního zákona, jež s tímto ustanovením nijak nesouvisejí, není řádným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, a na to, jak má být podle názoru Nejvyššího soudu ČR řádné poučení formulováno.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Krajského soudu v Praze v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2013 může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Podle ust. § 390 insolvenčního zákona musí dlužník podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen (odst. 1). Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala (odst. 3).

Jak vysvětlil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 29 NSČR 39/2012 ze dne 26.6.2012, na něž dlužník odkázal v odvolání, je k tomu, aby dlužníkovi, není-li insolvenčním navrhovatelem, počala běžet třicetidenní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona, třeba, aby se dostalo řádného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Tak tomu v daném případě nebylo, když insolvenční soud do výroku usnesení ze dne 5.3.2013 (č.d. A-8), jímž dlužníka pod body I. a II. vyzval, aby se písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a k tomu, zda souhlasí s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, a aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, jejichž obsah ve výroku podrobně popsal, toliko začlenil lakonické sdělení, že chce-li navrhnout řešení úpadku oddlužením, může podat návrh na povolení oddlužení do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. O možnosti podat návrh na povolení oddlužení tedy dlužník zjevně řádně poučen nebyl. Na tom přitom nic nemění to, že po doručení tohoto usnesení zmocnil dne 2.4.2013 k zastupování v řízení advokáta Mgr. Radka Vachtla, který za něj činil další úkony.

S přihlédnutím k tomu, že soud prvního stupně nepoučil dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, o podmínkách, při jejichž splnění tak lze učinit, ani o následcích v případě jejich nesplnění, nezačala dlužníkovi běžet lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení. Závěr, že návrh na povolení oddlužení, který soudu podal dne 30.4.2013, je opožděný a že jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je za této situace konkurs, byl tedy nesprávný a předčasný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení v bodech II. a III. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v něm bude třeba posoudit, zda dlužník splňuje zákonem stanovené podmínky oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 18. března 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková