2 VSPH 140/2011-B-25
KSPL 27 INS 4932/2010 2 VSPH 140/2011-B-25

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka SENTACO, s.r.o., sídlem K Jandovo skále 112, Kyšice, zast. advokátem Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, sídlem Sady 5.května 36, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 4932/2010-B-19 ze dne 23.prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 4932/2010-B-19 ze dne 23.prosince 2010 se v bodě I. výroku zrušuje a v bodě II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením č.j. KSPL 27 INS 4932/2010-B-19 ze dne 23.12.2010 o odvolání Mgr. Anny Zinglové (dále jen dosavadní správkyně) z funkce insolvenčního správce SENTACO, s.r.o. (dále jen dlužník) a novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Karla Touschka (dále též jen nový správce).

V odůvodnění usnesení uvedl, že schůze věřitelů hodlala dne 2.11.2010 postupem podle ust. § 29 insolvenčního zákona odvolat z funkce dosavadní správkyni, ale neusnesla se na osobě nového insolvenčního správce. Byť byl návrh na ustanovení nového insolvenčního správce doručen soudu posléze, nebylo možné postupovat podle ust. § 29 insolvenčního zákona, neboť postup podle odst. 3 tohoto ustanovení musí být uzavřen do skončení schůze věřitelů. Soud proto nadále postupoval podle ust. § 31 insolvenčního zákona a na návrh dosavadní správkyně ji zprostil funkce, když přihlédl k projevům vůle věřitelů vyjádřeným na schůzi konané dne 2.11.2010. Novým insolvenčním správcem dlužníka ustanovil soud Mgr. Karla Touschka navrženého na tuto funkci věřitelským výborem a určeného opatřením předsedy soudu, přičemž neshledal nic, co by bránilo jeho ustanovení do funkce.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se včas odvolal dlužník a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání namítal, že podle jeho názoru nebyl k odvolání dosavadní správkyně žádný důvod, neboť úkony věřitelů vedoucí k její výměně nebyly provedeny podle zákona, resp. byly pouze naznačeny, ale nebyly dokončeny, a dlužníkovi nejsou známy žádné důležité důvody k postupu podle ust. § 31 insolvenčního zákona. Pokud věřitelé do konce první schůze neurčili nového insolvenčního správce, nemohl soud podle něj vydáním napadeného rozhodnutí tento nedostatek zhojit. Dlužník navíc poukázal na to, že věřitelé nebyli oprávněni navrhnout nového insolvenčního správce po skončení první schůze, přičemž v daném případě tak učinil dokonce pouze věřitelský výbor, vyjádřil pochybnost o nepodjatosti nového správce, neboť popsané skutečnosti podle něj zakládají domněnku jeho poměru k některým věřitelům, a uzavřel na tom, že jsou dány důvody pro vyloučení nového správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 25 insolvenčního zákona ustanovuje insolvenčního správce pro insolvenční řízení insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle ust. § 148 odst. 2 insolvenčního zákona a je-li v předloženém reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24 téhož zákona. Ust. § 29 insolvenčního zákona tím není dotčeno (odst. 1). Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu. Při určení osoby insolvenčního správce předseda insolvenčního soudu se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení přihlédne zejména k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům, jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce a jeho zatížení. Nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odst. 2).

Podle ust. § 28 insolvenčního zákona za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 až 24 obdobně.

Podle ust. § 29 insolvenčního zákona se na schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně jedna polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně.

Ze shora popsané úpravy je třeba dovodit, že ke změně v osobě insolvenčního správce může dojít i z vůle věřitelů postupem podle ust. § 28 a 29 insolvenčního zákona, přičemž k tomu oprávněným věřitelským orgánem je schůze věřitelů. Na své první schůzi konané po přezkumném jednání se věřitelé mohou usnést nejprve na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce.

Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato, je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení insolvenčním soudem. Oprávnění insolvenčního soudu nepotvrdit toto usnesení je omezeno na případ, že nový insolvenční správce nesplňuje podmínky stanovené insolvenčním zákonem pro ustanovení do funkce. Rozhodnutí o potvrzení (či nepotvrzení) usnesení, jímž byl schůzí věřitelů ustanoven nový insolvenční správce, je insolvenční soud povinen vydat do skončení schůze. Odvolání je objektivně přípustné jen proti rozhodnutí o nepotvrzení usnesení, přičemž k jeho podání je oprávněn pouze věřitel, který na schůzi hlasoval pro přijetí usnesení.

Pokud schůze věřitelů odvolá insolvenčního správce, ale neusnese se (neshodne se) na ustanovení (osobě) nového insolvenčního správce, přechází tato kompetence na insolvenční soud, který ustanoví do funkce nového insolvenčního správce osobu určenou předsedou soudu. Nově ustanoveného insolvenčního správce již nelze postupem podle ust. § 29 insolvenčního zákona znovu odvolat.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se schůze věřitelů konaná dne 2.11.2010 usnesla většinou hlasů věřitele č. 7 Ing. Jiřího Kapičky na odvolání dosavadní správkyně z funkce. Protože se věřitelé neshodli na osobě nového insolvenčního správce (na schůzi požadovali, aby jim k tomu insolvenční soud poskytl lhůtu do 15.11.2010), určil předseda Krajského soudu v Plzni opatřením ze dne 13.12.2010 novým insolvenčním správcem Mgr. Karla Touschka.

Za této situace insolvenční soud zcela nadbytečně rozhodl o odvolání dosavadní správkyně z funkce, neboť z ní již byla odvolána schůzí věřitelů. Co se týče nově ustanoveného správce, nelze než zopakovat, že se jedná o osobu určenou předsedou insolvenčního soudu. K odvolacím námitkám dlužníka nelze pak než uvést, že skutečnost, že určitý věřitel (či věřitelé) navrhl, aby byla novým insolvenčním správcem ustanovena určitá osoba odpovídající zákonem stanoveným požadavkům, nezakládá sama o sobě pochybnost o její nepodjatosti, neboť její poměr k věci nebo osobám účastníků, jak vyžaduje ust. § 24 odst. 1 insolvenčního zákona, pouze z této skutečnosti dovodit nelze. Dovedeno do důsledků, dlužníkem předkládaná interpretace tohoto ustanovení by vedla k tomu, že jako podjatý by musel být vyloučen každý insolvenční správce, o jehož ustanovení rozhodli věřitelé podle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil napadené usnesení v bodě I. výroku a podle ust. § 219 téhož zákona je potvrdil v bodě II. výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12.dubna 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová