2 VSPH 1396/2015-A-90
KSPL 54 INS 22787/2013 2 VSPH 1396/2015-A-90

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Václava Silovského, bytem Nýřanská 1280/10, Plzeň (do 17. prosince 2013 bytem Soběsuky 53, pošta Nepomuk), zast. advokátem JUDr. Tomášem Tesařem, PhD., sídlem Malická 11, Plzeň, o odvolání Petra Parláska, bytem Jesenická 1412/38, Plzeň, zast. advokátem JUDr. Tomášem Vacíkem, sídlem Vlastina 23, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-A-83 ze dne 17. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-A-83 ze dne 17. června 2015 s e m ě n í tak, že se popěrný úkon, jímž Petr Parlásek popřel pravost pohledávek uplatněných Jiřím Fortelkou přihláškou P-13, neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 22787/2013-A-83 ze dne 17.6.2015 rozhodl v insolvenčním řízení vedeném na majetek Václava Silovského (dále jen dlužník) o tom, že se nepřihlíží k popření pohledávek, jež přihláškou P-13 uplatnil Ing. Jiří Fortelka (dále jen věřitel), Petrem Parláskem (dále jen odvolatel).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že odvolatel včas a na předepsaném formuláři učinil podáním ze dne 11.6.2015 (č.d. A-76) popěrný úkon k pohledávkám č. 1 a 2 přihlášeným do insolvenčního řízení věřitelem přihláškou P-13. V popření uvedl, že pohledávku č. 1 ve výši 234.904,-Kč popírá co do pravosti a zcela i co do výše, a zdůvodnil je tím, že fakticky k půjčce nedošlo a přihlášená pohledávka je pohledávkou fiktivní a neexistující , což dovozoval zejména z toho, že původní věřitel této pohledávky Marcel Klaus je osobou, jež s dlužníkem a jeho rodinou dlouhodobě spolupracuje, a mezi ním a jeho manželkou Ing. Lenkou Klausovou na straně jedné a mezi otcem dlužníka Václavem Silovským starším, manželkou dlužníka Bc. Janou Silovskou a jeho tchánem Zdeňkem Čihákem existují vzájemné vazby spojené s převody nemovitostí z občanského sdružení Bílá skála do společnosti s ručením omezeným Angusfarm. Zdůrazňoval přitom, že Marcel Klaus je jediným věřitelem, jehož pohledávky dlužník uznal, a to dokonce formou exekutorského zápisu s přímou vykonatelností, zatímco uznání závazků vůči ostatním věřitelům se brání (text zdůvodnění popěrného úkonu citoval soud v odůvodnění napadeného usnesení v plném rozsahu-pozn. odvolacího soudu). Stejným způsobem a z týchž důvodů popřel odvolatel pohledávku č. 2 ve výši 436.356,-Kč.

Cituje ust. § 200 insolvenčního zákona vymezující podmínky a postup insolvenčního soudu při popření přihlášené pohledávky jiným věřitelem vysvětlil, soud prvního stupně, že z popěrného úkonu musí být zřejmé, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Popírající věřitel je proto povinen vylíčit i skutkovou stránku předmětu řízení, která je předepsaným formulářem naznačena jako úkon popření označené a specifikované pohledávky jiného věřitele, který je vymezen co do rozsahu popření a důvodů, jež k popření pohledávky vedly . V daném případě z popěrného úkonu odvolatele dovodil, že z něj konkrétní důvody, jež by mohly být podkladem pro řízení o určení neexistence popřených pohledávek dovodit nelze. Pouhé tvrzení, že fakticky k půjčce nikdy nedošlo , doplněné o historii nakládání s nemovitostmi atd. nemůže být dle soudu podkladem umožňujícím projednatelnost žaloby, neboť skutkový děj není nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Vzhledem k tomu, že ust. § 200 odst. 2 insolvenčního zákona vylučuje možnost postupu podle ust. § 43 občanského soudního řádu směřujícího k doplnění žaloby (zde popření) a odstranění jejích nedostatků, dovodil soud, že se k popěrnému úkonu odvolatele dle ust. § 200 odst. 3 insolvenčního zákona nepřihlíží, a rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukázal na to, že popěrný úkon odůvodnil tím, že pohledávky přihlášené věřitelem jsou fiktivní, neboť fakticky k půjčce mezi dlužníkem a Marcelem Klausem nedošlo, a pouze na dokreslení situace uvedl skutečnosti, které prokazují propojenost Marcela Klause a dlužníka a skutečnosti, z nichž je zřejmé, že dlužník činil úkony vedoucí ke zkrácení věřitelů. V popření tedy uvedl skutečnosti a tvrzení, která jsou projednatelná, neboť se jedná o tvrzení negativní, a je proto na věřiteli, aby dostál důkaznímu břemenu a prokázal vznik přihlášených pohledávek. V této souvislosti poukázal na ustálenou soudní judikaturu vyjádřenou v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2912/2010 ze dne 26.4.2012.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 200 insolvenčního zákona je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odst. 1). K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží (odst. 2). Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutí, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (odst. 3).

Podle ust. § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zanikla anebo že se zcela promlčela, o popření pohledávky co do její výše jde podle ust. § 194 téhož zákona tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená pohledávka; ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že věřitel přihlásil přihláškou ze dne 13.5.2015, již soud prvního stupně evidoval pod č. P-13, pohledávku za dlužníkem ve výši 234.904,-Kč sestávající z jistiny ve výši 180.000,-Kč (půjčky ve výši 150.000,-Kč a smluvní pokuty ve výši 30.000,-Kč) a ze smluvního úroku z půjčky vzniklou ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 24.7.2011 mezi dlužníkem a původním věřitelem Marcelem Klausem a ve výši 436.356,-Kč sestávající z jistiny ve výši 360.000,-Kč (půjčky ve výši 300.000,-Kč a smluvní pokuty ve výši 60.000,-Kč) a ze smluvního úroku z půjčky vzniklou ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 3.9.2012 mezi dlužníkem a původním věřitelem Marcelem Klausem. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné v rozsahu 180.000,-Kč a 360.000,-Kč dle exekutorského zápisu zn. 106 EZ 8/2012 ze dne 10.12.2012 a zajištěné exekutorským zástavním právem zřízeným exekutorským příkazem č.j. 106 EX 11506/12-31 ze dne 5.3.2013 na nemovitostech zapsaných na LV č. 150 pro k.ú. Kozlovice u Nepomuka a LV č. 171 pro k.ú. Soběsuky u Nepomuka.

Odvolatel popřel přihlášené pohledávky včas a na předepsaném formuláři podáním ze dne 11.6.2015 co do pravosti a výše, přičemž vyznačil, že jejich skutečná výše činí 0,-Kč. Popření obou pohledávek zdůvodnil tím, že fakticky k půjčce nikdy nedošlo a přihlášené pohledávky jsou fiktivní a neexistující , přičemž zbývající tvrzeními zjevně směřovala pouze ke zpochybnění věrohodnosti Marcela Klause co potenciálního věřitele dlužníka. Vzhledem k povaze přihlášených pohledávek (jak popsáno shora, mělo by se jednat o pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce), je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně v daném případě toho názoru, že odvolatel-jak vyžaduje ust. § 193 insolvenčního zákona citované shora-dostatečně vymezil v popěrném úkonu rozhodující skutečnosti tím, že namítl, že přihlášené pohledávky nevznikly, přičemž popření postavil na negativním tvrzení, že původní věřitel Marcel Klaus žádné půjčky dlužníkovi neposkytl. Tím byl vymezen skutkový základ sporu o určení pravosti popřených pohledávek, resp. o důvodnost popření, v němž bude na věřiteli, aby doložil, že půjčky tvrzené v přihlášce poskytnuty byly. Jinak je tomu v případě popření výše přihlášených pohledávek: byť odvolatel ve formuláři popření vyznačil, že je popírá i co do výše, jež podle něj ve skutečnosti činí 0,-Kč, popření výše přihlášených pohledávek ničím neodůvodnil a žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že pokud vznikly, činí jejich skutečná výše 0,-Kč, netvrdil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným v rozsahu popření pravosti přihlášených pohledávek, podle ust. § 220 odst. za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu proto napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se popěrný úkon, jímž odvolatel popřel pravost přihlášených pohledávek, neodmítá.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 4. listopadu 2015 JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková