2 VSPH 1391/2014-B-22
KSPH 36 INS 11274/2013 2 VSPH 1391/2014-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Miroslava Miščíka, bytem Stradonice 4, Nižbor, o odvolání FKM System s.r.o., sídlem Na Maninách 1592/9a, Praha 7, zast. advokátem Mgr. Milanem Edelmannem, sídlem Chrustenice 208, Loděnice, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 11274/2013-B-16 ze dne 11. června 2014

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením uložil FKM System, s.r.o. (dále jen odvolatelka) jako plátkyni mzdy Miroslava Miščíka (dále jen dlužník), aby do 15 dnů od právní moci usnesení předložila insolvenčnímu správci dlužníka Ing. Tomáši Zůzovi (dále jen správce) mzdové listy dlužníka za období od 1.8.2013 do 31.5.2014 (bod I. výroku), účetní závěrku společnosti za rok 2013 a hospodářské výsledky za období od 1.1.2014 do 31.5.2014 (bod II. výroku), a aby zasílala zabavitelnou část mzdy dlužníka na účet majetkové podstaty (bod III. výroku). Současně odvolatelku poučil o tom, že proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu prvého stupně.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že jej správce požádal o uložení shora specifikovaných povinností odvolatelce, neboť se mu od ní nepodařilo získat potřebné informace, přičemž odvolatelka v rozporu s obecně závaznými právními předpisy nezveřejňuje příslušné listiny ve sbírce listin obchodního rejstříku. Cituje ust. § 128 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a ust. § 7 a § 11 insolvenčního zákona (dále jen IZ) soud uzavřel, že byly splněny podmínky pro vydání pokynů odvolatelce, neboť je zřejmé, že zaměstnavatel dlužníka porušuje povinnosti zakládat do sbírky listin obchodního rejstříku listiny ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob .

Proti tomuto usnesení, a to toliko v rozsahu bodů I. a II. výroku, se odvolatelka včas odvolala, a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že je v napadené části bez náhrady zruší. V odvolání polemizovala s tvrzením správce, že je nekontaktní, tvrdila, že dosud žádnou jeho žádost, na niž by neodpověděla, neobdržela a v mezidobí mu mzdové listy dlužníka poskytla. S ohledem na výši příjmu dlužníka a jeho vyživovací povinnosti však není možné z jeho mzdy ničeho srazit. Dále uvedla, že je vlastněna třetí osobou odlišnou od dlužníka, přičemž její obchodní podíl nebyl k datu rozhodnutí o úpadku ani k datu zahájení insolvenčního řízení ve vlastnictví dlužníka a není ani součástí majetkové podstaty; proto považuje požadavek správce na předložení dokladů a účetních výkazů za bezdůvodný. S odkazem na ust. § 7, § 43 a § 44 IZ vyslovila názor, že v rozsahu povinností uložených v bodech I. a II. výroku napadeného usnesení není povinna poskytovat správci součinnost a správce není od ní oprávněn takové podklady požadovat ani z pozice správce společníka při výkonu dispozičních oprávnění ve smyslu ust. § 246 IZ.

Poukázala rovněž na to, že správce požaduje poskytnutí interních údajů, jež vyžadují vyhotovení mimořádné účetní závěrky k datu 31.5.2014, ačkoliv je odvolatelka pouze zaměstnavatelem dlužníka a je ve vztahu ke konkursnímu řízení třetí osobou. Odmítla přitom použití ust. § 128 o.s.ř. s tím, že z odůvodnění napadeného usnesení ani z návrhu správce nevyplývá, v čem konkrétně mají význam pro řízení účetní závěrka společnosti a její hospodářské výsledky. Závěrem zdůraznila, že poskytnutím požadovaných údajů, jež nemají s předmětem řízení nic společného, by došlo k jejímu poškození, a poukázala na to, že zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, svěřuje pravomoc požadovat předložení, resp. zveřejnění účetních závěrek nikoliv soudům insolvenčním, nýbrž soudům rejstříkovým, přičemž tyto závěrky se předkládají za hospodářský rok a nikoli za požadované období roku 2014.

Správce ve vyjádření k odvolání vyvracel tvrzení odvolatelky ohledně nezaslání žádosti o součinnost, poukazoval na neochotu dlužníka cokoli platit věřitelům, na jeho nadstandardní vztahy s jedinou společnicí odvolatelky a na skutečnost, že dlužník, ač pobírá pouze minimální mzdu a do podstaty nic neplatí, platí výživné 200,-EUR měsíčně svým dvěma dětem.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 11 odst. 1 IZ rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle ust. § 91 téhož zákona není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Z citovaných ustanovení odvolací soud dovodil, že usnesení v odvoláním napadených bodech I. a II. výroku, jimiž soud prvého stupně rozhodl o uložení povinnosti odvolatelce jako plátkyni mzdy dlužníka, má povahu rozhodnutí vydaného při výkonu dohlédací činnosti, jež nelze napadnout odvoláním. Jeho podstata spočívá totiž v tom, že insolvenční soud, jenž uložil (v bodě III. výroku, jenž nebyl odvoláním napaden) odvolatelce jako plátkyni mzdy dlužníka (a tudíž subjektu, jenž je v tomto rozsahu účasten řízení) povinnost platit zabavitelnou část mzdy dlužníka do jeho majetkové podstaty, si v pochybnostech, zda je (bude) uložená povinnost plněna řádně a v zákonem stanoveném rozsahu, vyžádal od odvolatelky podklady, na jejichž základě může ověřit rozsah plnění náležejícího do majetkové podstaty; tím učinil opatření směřující k zajištění účelu insolvenčního řízení, jímž je co nejvyšší možné (poměrné) uspokojení věřitelů. Poučení soudu prvého stupně, podle něhož lze napadené usnesení napadnout odvoláním, bylo tudíž nesprávné.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř a odvolání odvolatelky odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová