2 VSPH 1391/2012-A-19
KSCB 27 INS 6663/2012 2 VSPH 1391/2012-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve vČci dlužnice Vlasty Habichové, bytem Košetice 146, pošta Pelh imov, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 6663/2012-A-14 ze dne 20. zá í 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v ýeských BudČjovicích .j. KSCB 27 INS 6663/2012-A-14 ze dne 20. zá í 2012 se v bodech II. a III. výroku z r u š u j e a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v ýeských BudČjovicích usnesením .j. KSCB 27 INS 6663/2012-A-14 ze dne 20.9.2012 rozhodl pod bodem I. výroku, že se zjiš uje úpadek Vlasty Habichové (dále dlužnice), zamítl návrh dlužnice na povolení oddlužení a na její majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku), insolvenním správcem ustanovil JUDr. Marka Pavlovského, Ph.D. (bod IV. výroku) a do zbývajících bod výroku (VI. až XII.) vtČlil zákonem p edepsané výzvy, na ídil p ezkumné jednání, svolal sch zi vČ itel a uložil povinnosti insolvennímu správci.

V od vodnČní usnesení soud uvedl, že se dlužnice podáním dorueným dne 20.3.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plnČním splátkového kalendá e. Protože insolvenním návrhem a p edloženými listinami osvČdila, že je v úpadku ve formČ platební neschopnosti, rozhodl soud o jejím úpadku. Pokud jde o zp sob ešení úpadku, dospČl k závČru, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovČt. P evážná vČtšina závazk dlužnice totiž vznikla za jízdy v mČstské hromadné dopravČ bez platné jízdenky, jedná se o dvacet pČt pohledávek z dvaceti sedmi, a není možné pominout fakt, že dlužnice mČla nČkolik možností , jak na tyto vzr stající závazky reagovat a situaci ešit. Prvotní povinnost zaplatit za jízdu hromadnou dopravou mČla samoz ejmČ již v okamžiku realizace jízdy, následovalo obvykle uložení pokuty a lh ta k její úhradČ, ve vČtšinČ p ípad p edcházele podání žaloby p edžalobní upomínka s upozornČním na vzr stající náklady a s dodatenou lh tou k plnČní. V po adí t etí možností, kdy reagovat na vzniklou situaci, bylo soudní ízení, které vedlo k vydání exekuního titulu a bylo d raznČjší upomínkou k plnČní povinností. Oddlužení v rámci insolvenního ízení tak není pro dlužnici druhá, ale již nČkolikátá p íležitost, jak se se svými závazky vypo ádat. Jednání dlužnice svČdí o jejím velmi lehkovážném p ístupu k plnČní závazk . Soud zde vidí nebezpeí, že by dlužnice i v rámci insolvenního ízení p istupovala k plnČní svých povinností nedbale, a není p esvČden o tom, že dlužnice poskytuje dostatené záruky ádného plnČní povinností do budoucna. Navíc je z návrhu patrné, že se dlužnice nepokusila ešit svou situaci jiným zp sobem a dosáhnout zaplacení celých dlužných ástek, ale spoléhala na dobrodiní umožnČné insolvenním zákonem v podobČ minimální hranice úhrady 30 % pohledávek s využitím osvobození od placení zbytku. V souasné dobČ pobírá dlužnice rodiovský p íspČvek, z nČhož by bylo možné provádČt srážky v rozsahu 198,-K mČsínČ, a doložila darovací smlouvu, jíž jí Emília Habichová bude mČsínČ p ispívat za úelem oddlužení ástkou 2.500,-K mČsínČ. Dlužnice by tak uspokojila cca 35 % pohledávek nezajištČných vČ itel , jež v návrhu uvedla. S ohledem na její p ístup k plnČní povinností není soud p esvČden o tom, že se jedná o dostatené záruky toho, že nezajištČným vČ itel m bude uhrazeno nejménČ 30 % jejich závazk . Dlužnice p ed nástupem na mate skou dovolenou nikde nepracovala a není zde žádná okolnost, která by nasvČdovala tomu, že po ukonení mate ské dovolené práci získá a bude schopna dostát svým závazk m. S ohledem na tyto skutenosti dospČl soud k názoru, že návrh na povolení oddlužení je t eba podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenního zákona zamítnout, a podle ust. § 396 odst. 1 insolvenního zákona rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužnice.

Proti tomuto usnesení se dlužnice vas odvolala, a to pouze proti bod m II. a III. výroku. V od vodnČní uvedla, že po vyuení nemohla najít práci, a vzhledem k tomu, že nemohla pobírat sociální dávky, odešla ji hledat do Prahy, kde práci na trvalý pracovní pomČr rovnČž nenašla. BČhem pobytu v Praze se seznámila se skupinou lidí, kte í si íkali squatte i a svým zp sobem života protestovali proti tomu, že nemohou najít práci, nemohou mít vlastní bydlení a žít ádným životem. Jízda naerno v dopravních prost edcích byla pro tyto lidi samoz ejmostí. O existenci pokut dlužnice nevČdČla, nebo se na adrese trvalého bydlištČ v Košeticích v bec nevyskytovala. Z její neutČšené situace ji zachránilo tČhotenství, kdy odmítla jít na potrat a rozhodla si dítČ ponechat. Vrátila se dom a požádala maminku o odpuštČní. Maminka ji p ijala a zachránila jí a jejímu dítČti život. Z tohoto d vodu má zájem vy ešit své p edchozí omyly a chyby vetnČ závazk ke svým vČ itel m. Nesouhlasí se soudem v tom, že spoléhala na dobrodiní zákona v podobČ minimální hranice úhrady 30 % pohledávek. Dnes se stará o své dítČ a není žádný d vod, pro by tak neinila, což je dostatená záruka toho, že bude schopná dostát svým závazk m. V této chvíli iní 90 % splátek dar od maminky, ale v okamžiku, kdy bude moci pracovat, bude se snažit hradit splátky sama.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené rozhodnutí i ízení jemu p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenního zákona m že dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvennímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek ešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenního zákona zamítne insolvenní soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se z etelem ke všem okolnostem lze d vodnČ p edpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý zámČr, nebo b) že hodnota plnČní, které by p i oddlužení obdrželi nezajištČní vČ itelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito vČ itelé s nižším plnČním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenní soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již d íve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky ízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý p ístup dlužníka k plnČní povinností v insolvenním ízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenního zákona lze na nepoctivý zámČr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohlednČ dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo lena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenní ízení nebo jiné ízení ešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového ízení, nebo podle výpisu z rejst íku trest v posledních 5 letech p ed zahájením insolvenního ízení probČhlo trestní ízení, které skonilo pravomocným odsouzením pro trestný in majetkové nebo hospodá ské povahy.

Ze zjištČní soudu prvního stupnČ vyplývá, že dlužnice za situace, kdy jí bude Emílie Habichová mČsínČ p ispívat na základČ darovací smlouvy ástkou 2.500,-K, bude schopna uspokojit pohledávky vČ itel v rozsahu 35 %. Dlužníkovi, jehož momentální vlastní ekonomická nabídka pro oddlužení plnČním splátkového kalendá e není dostatená (nemá žádné postižitelné p íjmy nebo jeho p íjmy k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištČných pohledávek dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenního zákona nepostaují), m že poskytnout relevantní formu pomoci t etí osoba, a to buć p istoupením k jeho závazk m (jde o tzv. spoludlužnictví p edvídané v ust. § 392 odst. 3 vČtČ první insolvenního zákona) nebo závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení (jako další zdroj jeho p íjm ) urité pravidelné finanní plnČní (nap . formou smlouvy o d chodu nebo smlouvy darovací). Takové finanní plnČní, k nČmuž se t etí osoba dobrovolnČ zavázala, je tedy zcela legitimním p íjmem dlužníka, jenž proto také m že být pro plnČní splátkového kalendá e použit, a takový postup není v rozporu se zásadami oddlužení, jak se ned vodnČ domnívá soud prvního stupnČ. Lze proto konstatovat, že hodnota plnČní, kterou p i oddlužení obdrží nezajištČní vČ itelé, bude vyšší než 30 % jejich pohledávek, a proto není d vod pro zamítnutí návrhu dlužnice na oddlužení podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenního zákona.

Ze zjištČní soudu prvního stupnČ nevyplývá, že v daném p ípadČ existují okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že na sebe dlužnice vzala závazky, jež není schopna zcela uspokojit, v úmyslu zneužít institutu oddlužení, jak p edpokládá ust. § 395 odst. 3 insolvenního zákona, i že by dlužnice podání návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý zámČr. Soud prvního stupnČ se totiž zabýval pouze okolnostmi, za nichž závazky dlužnice vznikly, ale z tČchto zjištČní nelze dovodit závČr, že podáním návrhu na oddlužení dlužnice sleduje nepoctivý zámČr.

Podle p esvČdení odvolacího soudu nasvČduje dosavadní pr bČh insolvenního ízení spíše tomu, že dlužnice svým chováním z etelnČ projevuje úmysl napravit následky nezvládnutí své ekonomické a životní situace, svých schopností a možností hodlá využít k úhradČ svých závazk , a lze proto oekávat, že i pro vČ itele bude oddlužení zjevnČ výhodnČjším ešením jejího úpadku než konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že ešení jejího úpadku konkursem by též odporovalo zásadám insolvenního ízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel . Nelze totiž p ehlédnout, že ešení jejího úpadku splátkovým kalendá em je reálné, nezajištČní vČ itelé by z nČj mohli obdržet podstatnČ více než p i nepatrném konkursu a nároky insolvenního správce by byly zcela zapraveny. Veden tČmito úvahami dospČl odvolací soud k závČru, že je namístČ umožnit dlužnici, aby svým p ístupem k ízení p esvČdila insolvenní soud a zejména své vČ itele o tom, že její snaha dostát v maximální možné mí e svým závazk m je mínČna poctivČ a se vší vážností. OstatnČ, kdyby se v pr bČhu dalšího ízení ukázalo, že se odvolací soud ve svém úsudku zmýlil a že dlužnice nep istupuje k oddlužení dostatenČ svČdomitČ nebo poctivČ, m že kdykoliv pozdČji dojít ke zmČnČ zp sobu ešení jejího úpadku, který by pak byl definitivnČ ešen konkursem.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice d vodným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) obanského soudního ádu zrušil napadené usnesení v bodech II. a III. výroku a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení s tím, že v nČm bude t eba posoudit, zda dlužnice spl uje i zbývající zákonem stanovené p edpoklady, p i jejichž splnČní lze povolit ešení jejího úpadku oddlužením.

Pouení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání p ípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v ýeských BudČjovicích.

V Praze dne 13. kvČtna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva