2 VSPH 1389/2013-A-27
MSPH 99 INS 5923/2013 2 VSPH 1389/2013-A-27

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužnice Aleny Hložkové, bytem Pod Vodárenskou věží 1121/9, Praha 8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 5923/2013-A-20 ze dne 29.července 2013

tak to:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 5923/2013-A-20 ze dne 29.července 2013 se mění tak, že se dlužnici Aleně Hložkové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

Odův odně ní:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 5923/2013-A-20 ze dne 29.7.2013 uložil Aleně Hložkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 4.3.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že povinnost zaplatit zálohu ukládá dlužnici proto, že je nutné zajistit prostředky na náklady insolvenčního řízení. Z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice má závazky v celkové výši 60.006,-Kč, přičemž její čistý měsíční příjem dosahuje 9.939,-Kč. Má vyživovací povinnost vůči manželovi a jednomu dítěti. Z uvedených údajů je podle soudu zřejmé, že dlužnice nebude ze svého příjmu schopna nic uhradit, protože nezabavitelná část mzdy (příjmů) dlužnice činí 9.397,-Kč. Proto soud rozhodl o vyměření zálohy ve výši 50.000,-Kč, z níž budou hrazeny prvotní výdaje insolvenčního správce vynaložené na zjišťování a zajišťování majetku dlužnice, pořízení soupisu majetkové podstaty, zjišťování možnosti uplatnit neúčinné úkony dlužnice, přezkum přihlášených pohledávek, náklady spojené s prodejem majetku a odměna insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala. V odvolání uvedla, že nesouhlasí s výší uložené zálohy, kterou není schopna uhradit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň části nároků insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči čtyřem věřitelům má čtyři splatné závazky v celkové výši 60.006,-Kč, vlastní automobil Škoda Felicia a obvyklé vybavení bytu. Má dvě vyživovací povinnosti.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužnice v úpadku, či o tom, jakou formou bude její úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku.

Protože z údajů uvedených shora je zřejmé, že úpadek dlužnice bude řešen buď oddlužením, nebo nepatrným konkursem, přičemž dlužnice nedisponuje žádnými likvidními prostředky, jež by insolvenční správce mohl použít na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení po svém ustanovení do funkce, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že složení zálohy je nezbytné. Vzhledem k tomu, že žádný z těchto způsobů řešení úpadku nebude s přihlédnutím k výši závazků dlužnice, počtu jejích věřitelů a rozsahu jejího majetku vyžadovat v prvotní fázi insolvenčního řízení vynaložení nijak značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce, je odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že záloha ve výši 50.000,-Kč je naprosto nepřiměřená a přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 5.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 14.října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová