2 VSPH 1388/2013-A-34
KSHK 45 INS 32622/2012 2 VSPH 1388/2013-A-34

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jitky Peřinové, bytem Durychova 1382/24, Hradec Králové, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 32622/2012-A-25 ze dne 4.července 2013

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 32622/2012-A-25 ze dne 4.července 2013 se v bodě II. výroku potvrzuje.

Odův odně ní:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 45 INS 32622/2012-A-25 ze dne 4.7.2013 zjistil pod bodem I. výroku úpadek Jitky Peřinové (dále jen dlužnice), na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Vítězslava Javůrka (bod III. výroku). Do zbývajících bodů IV.-XI. vtělil zákonem předepsané výroky.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh Hypoteční banky, a.s. (dále jen navrhovatel) bylo vyhláškou ze dne 27.12.2012 oznámeno zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční návrh byl dne 22.1.2013 spolu s usnesením č.j. KSHK 45 INS 32622/2012-A-5 ze dne 4.1.2013 doručen dlužnici. Tímto usnesením uložil soud dlužnici, aby se k návrhu písemně vyjádřila, aby ve stanovené lhůtě předložila seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a aby sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Součástí usnesení bylo rovněž poučení o tom, že návrh na povolení oddlužení dlužníka-nepodnikatele lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele s tím, že návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Dne 29.1.2013 sdělila dlužnice soudu, že nesouhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, a nesouhlasí ani s návrhem na zahájení insolvenčního řízení proti ní. K vypracování seznamů požádala o prodloužení lhůty o 14 dní, tj. do 10.2.2013. Žádné seznamy však ani později nepředložila, pouze se dne 12.6.2013 omluvila z jednání nařízeného na den 13.6.2013 z důvodu pracovní cesty a oznámila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez její přítomnosti podle návrhu navrhovatele.

Soud prvního stupně zjistil, že navrhovatel pohledávku za dlužnicí řádně doložil a že k návrhu připojil přihlášku své pohledávky. Dlužnice závazek vůči navrhovateli nezpochybnila. Dále zjistil, že dlužnice má více věřitelů, jejichž splatné pohledávky dlouhodobě neplatí, které jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů a dlužnice je není schopna plnit. K tomu rovněž přičetl to, že nepředložila požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, čímž nastala zákonná fikce, že není schopna své závazky plnit. Soud měl tak za osvědčené a nesporné, že je dlužnice v úpadku. Protože dlužnice nepodala návrh na povolení oddlužení, rozhodl soud o řešení jejího úpadku konkursem.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na její majetek, podala dlužnice včasné odvolání a požadovala, aby odvolací soud v této části napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala tím, že se v posledních měsících nachází ve velmi špatném psychickém stavu, je léčena za pomoci antidepresiv. Z tohoto důvodu nebylo v jejích možnostech, aby se k insolvenčnímu návrhu kvalifikovaně vyjádřila. Nemohla proto podat ani návrh na povolení oddlužení, přestože nyní nabyla přesvědčení, že její úpadek lze řešit oddlužením. Poukázala na to, že nejvyšší závazky má z titulu ručení vůči OPIUMEX EUROPE, s.r.o., kterou fakticky řídil její manžel, a nemůže s určitostí tvrdit, že dopisy adresované soudu sama podepisovala, či zda je zasílal její manžel.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 a § 390 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, a podá-li insolvenční návrh jiná osoba než dlužník, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud podle ust. § 390 odst. 3 insolvenčního zákona odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že insolvenční návrh byl spolu s usnesením č.j. KSHK 45 INS 32622/2012-A-5 ze dne 4.1.2013 doručen dlužnici dne 22.1.2013. Součástí tohoto usnesení bylo rovněž poučení o tom, že dlužník, který není podnikatelem a který má zato, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. insolvenčního zákona, může podat do třiceti dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne.

Z těchto zjištění vyplývá, že dlužnice insolvenční návrh obdržela a byla řádně poučena o možnosti podat návrh na oddlužení. V řízení se dlužnice podáním došlým soudu dne 12.6.2013 již podruhé omluvila z nařízeného jednání a zároveň oznámila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez její přítomnosti podle návrhu navrhovatele. Návrh na povolení oddlužení nepodala a nepředložila ani požadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Protože dlužnice návrh na oddlužení nepodala, nelze postupu soudu prvního stupně ani napadenému rozhodnutí v souvislosti s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku dlužnice vytknout žádné pochybení. Pokud se týká námitky dlužnice, že s ohledem na její zdravotní stav se nebyla schopna k návrhu vyjádřit, případně podat návrh na oddlužení, odvolací soud konstatuje, že tato tvrzení nedoložila. V této souvislosti navíc nelze než připomenout, že podle ust. § 83 insolvenčního zákona není prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení přípustné, i kdyby tedy dlužnice skutečně nepodala návrh na povolení oddlužení z důvodů uváděných v odvolání, nic to nemění na tom, že lhůtu k podání tohoto návrhu zmeškala a že soud nemůže zmeškání lhůty prominout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení soudu prvního stupně ve výroku napadeném odvoláním jakožto věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 14.října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová