2 VSPH 1386/2011-B-127
KSPL 20 INS 2563/2009 2 VSPH 1386/2011-B-127

US NESE N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka INVEST-INTERBAU, s.r.o., sídlem Denisovo nábřeží 4, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-113 ze dne 6.září 2011

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-113 ze dne 6. září 2011 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-113 ze dne 6.9.2011 neschválil reorganizační plán a zamítl ho (bod I. výroku) a rozhodl, že úpadek INVEST-INTERBAU, s.r.o. (dále jen dlužník) bude řešen konkursem (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 7.8.2009 doručením insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na reorganizaci. Schůze věřitelů konaná dne 26.1.2010 nepřijala návrh na reorganizaci, proto insolvenční soud usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-31 ze dne 26.1.2010 prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil usnesením č.j. 3 VSPH 470/2010-B-74 ze dne 23.7.2010. Při novém projednání návrhu na reorganizaci na schůzi věřitelů konané dne 18.10.2010 soud konstatoval, že u dlužníka jsou splněny podmínky dle ust. § 316 odst. 4 insolvenčního zákona. Schůze věřitelů nepřijala rozhodnutí dle ust. § 150 insolvenčního zákona a soud povolil reorganizaci dlužníka usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-88 ze dne 18.10.2010.

Dne 20.5.2011 podal dlužník zprávu o reorganizačním plánu vypracovanou dle ust. § 25 vyhlášky č. 311/2007 Sb. Soud ji zveřejnil v insolvenčním rejstříku a usnesením č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-B-107 ze dne 18.7.2011 rozhodl podle ust. § 344 odst.1 insolvenčního zákona o jejím samostatném projednání na schůzi věřitelů konané dne 6.9.2011. Současně na základě schváleného posudku znalkyně Hany Moulíkové ze dne 29.6.2011 podle ust. § 155 odst.4 insolvenčního zákona vyhlásil, že cena majetkové podstaty činí 8.193.000,-Kč. Znalecký posudek byl publikován v insolvenčním rejstříku od 30.6.2011. Usnesení ze dne 18.7.2011 bylo dne 20.7.2011 uveřejněno v insolvenčním rejstříku a vyvěšeno na úřední desce soudu. Dlužník i insolvenční správce vzali termín jednání na vědomí, což potvrdili svými podpisy v zápisu ze schůze věřitelů konané dne 18.7.2011. Věřitelům byla předložena zpráva o reorganizačním plánu v plném znění již od 20.5.2011 v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu. Byly tedy splněny všechny zákonem stanovené procesní náležitosti pro konání samostatné schůze věřitelů o přijetí reorganizačního plánu.

Do zahájení schůze, jež se konala dne 6.9.2011, nebyl soudu doručen žádný hlasovací lístek. Schůze se zúčastnili nezajištění věřitelé zařazení v reorganizačním plánu do prvé skupiny, a to Zdeněk Havelka se (zjištěnou) pohledávkou ve výši 468.297,-Kč, Herejt-Kolář, s.r.o. s pohledávkou ve výši 1.389.744,97 Kč, Strabag, a.s. s pohledávkou ve výši 1.271.951,37 Kč, KOVO Kasejovice Mont, s.r.o. s pohledávkou ve výši 5.772.220,43 Kč a Sallerova výstavba, s.r.o. s pohledávkou ve výši 1.448.250,07 Kč. Hodnota zjištěných pohledávek těchto věřitelů činí celkem 10.350.464,34 Kč, jmenovitá hodnota všech zjištěných pohledávek věřitelů zařazených do prvé skupiny však činí 28.067.006,09 Kč. Prvá skupina tedy nepřijala reorganizační plán, neboť ani souhlas všech přítomných věřitelů nepostačí ke splnění podmínky stanovené v ust. § 347 odst.1 insolvenčního zákona.

Schůze se zúčastnil též jediný věřitel zařazený dlužníkem do druhé skupiny, a to Classifica, s.r.o., jehož nevykonatelná pohledávka však byla při přezkumném jednání konaném dne 18.8.2009 zcela popřena dlužníkem co do pravosti i výše 10.088.654,35 Kč. Věřitel proti dlužníkovi incidenční žalobu nepodal, ač byl přítomen jak přezkumnému jednání, tak schůzi, na které bylo rozhodnuto o povolení reorganizace, a byl soudem poučen o právu podat žalobu proti dlužníkovi a správci ve lhůtě dle ust. § 336 odst. 2 insolvenčního zákona. K pohledávkám tohoto věřitele se proto nepřihlíží. Schůze se tedy nezúčastnil žádný věřitel druhé skupiny oprávněný hlasovat o přijetí plánu.

Vzhledem k tomu, že žádná skupina věřitelů na schůzi svolané výlučně za tímto účelem reorganizační plán nepřijala, nebyly splněny podmínky pro schválení plánu, a soud proto rozhodl podle ust. § 351 odst. 1 insolvenčního zákona. Dalším důvodem zamítnutí předloženého plánu je kritérium pro rozdělení věřitelů do skupin, podle něhož se věřitelé dělí na ty, kteří k úpadkové situaci dlužníka přispěli méně , a na ty, kteří k úpadkové situaci dlužníka přispěli více . Soud v průběhu schůze zvažoval možnost schůzi opakovat se stejným programem a dal dokonce o této možnosti hlasovat, avšak posléze vzal v úvahu rizika spojená s dalším oddalováním meritorního rozhodnutí, a to zejména s ohledem na okolnosti týkající se dlužníkova závazku vybudovat na himalájské řece v Nepálu vodní elektrárnu za 45 milionů USD, přičemž akce, kterou se dlužník zavázal vyprojektovat, postavit a zainvestovat, by měla být zahájena již 15.10.2011. Proto, a také ve snaze nevytvořit precedent nekonečného opakování schůzí o přijetí či nepřijetí reorganizačního plánu pro neschopnost usnášení se, záměr svolat novou schůzi neuskutečnil. Za těchto okolností bude úpadek dlužníka řešen konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že v průběhu schůze věřitelů ponechal soud na přítomných věřitelích rozhodnutí o tom, zda mají zájem na svolání další schůze, ke které budou všichni věřitelé svoláni s podrobnějším objasněním významu své přítomnosti. Následně přistoupil k hlasování přítomných věřitelů o tomto návrhu, když konstatoval, že se pro další schůzi vyjádřili věřitelé mající přibližně 7.500.000 hlasů a proti hlasovali věřitelé mající přibližně 13.000.000 hlasů. Soud však pochybil, když umožnil hlasovat i Classifica, s.r.o. Pohledávka tohoto věřitele byla totiž účinně popřena a v insolvenčním řízení nebude k této pohledávce již přihlíženo. Poměr hlasů je tak fakticky 7.630.261 pro svolání další schůze věřitelů a 2.720.201 hlasů proti. Je tedy evidentní, že přítomní věřitelé projevili souhlas s dalším konáním schůze věřitelů, jejímž předmětem by bylo rozhodnutí o reorganizačním plánu za současného doplnění dalších listin dlužníkem. Insolvenční soud nevyvinul dle dlužníka žádnou snahu k zajištění možnosti realizace plánu reorganizace. Napadené rozhodnutí je podle dlužníka nepřezkoumatelné i proto, že soud bez dalšího odůvodnění označil za další důvod pro zamítnutí předloženého plánu kritérium rozdělení věřitelů do skupin. Dlužník je připraven plně obhájit spravedlnost takového rozdělení, která je v souladu se zákonem. Soud navíc opomenul další dvě skupiny věřitelů, a to společníky dlužníka, kteří se nároku na plnění v rámci reorganizačního plánu vzdali, a věřItele pohledávek postavených naroveň pohledávkám za podstatou, které nejsou plánem reorganizace dotčeny. Podle názoru dlužníka je nutno k těmto dvěma skupinám přihlížet tak, že plán přijaly.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu plyne, že s rozhodnutím o úpadku dlužníka č.j. KSPL 20 INS 2563/2009-A-11 ze dne 3.7.2009 nespojil insolvenční soud rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku a tuto otázku vyhradil samostatnému usnesení vydávanému v režimu ust. § 149 odst. 1 insolvenčního zákona. Dne 20.5.2011 byla soudu doručena přepracovaná zpráva dlužníka o reorganizačním plánu. Na schůzi konané dne 6.9.2011 nechal insolvenční soud hlasovat přítomné věřitele o návrhu dlužníka na povolení reorganizace a vycházeje z toho, že kvalifikovaného souhlasu věřitelů s tímto návrhem dosaženo nebylo, vydal napadené rozhodnutí.

Podle ust. § 347 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina hlasujících věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala.

Z uvedeného ustanovení se podává, že pro přijetí reorganizačního plánu zákon současně vyžaduje splnění dvou kritérií: jednak splnění kritéria minimálního počtu věřitelů, jednak splnění kritéria minimální výše pohledávek. Toto pravidlo platí pro každou skupinu věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů nedotčených pohledávek. Kritérium minimálního počtu věřitelů je splněno, jestliže pro přijetí reorganizačního plánu hlasuje většina hlasujících věřitelů, tj. většina z věřitelů, kteří hlasují buď na schůzi věřitelů, nebo s využitím písemných hlasovacích lístků mimo schůzi věřitelů, a jsou podle reorganizačního plánu zařazeni do téže skupiny. To znamená, že přichází v úvahu, aby toto kriterium bylo splněno i tehdy, jestliže pro přijetí reorganizačního plánu hlasovala pouze část věřitelů, jejichž podíl na celkovém počtu věřitelů je menší než polovina. Jak výše uvedeno, pro účely zjištění počtu hlasujících věřitelů se z povahy věci nemohou započítávat hlasy věřitelů, ke kterým nelze přihlédnout podle ust. § 346 odst. 2 insolvenčního zákona, ani hlasy věřitelů popřených nebo podmíněných pohledávek, kterým nebylo umožněno hlasovat podle ust. § 51 insolvenčního zákona. Kritérium minimální velikosti pohledávek je splněno, jestliže pro přijetí reorganizačního plánu hlasují věřitelé, jejichž pohledávky zařazené do téže skupiny představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek skupiny. Pro splnění kritéria postačí nejméně polovina z celkové jmenovité hodnoty, tj. nevyžaduje se většinová část z celkové jmenovité hodnoty. Jmenovitou hodnotou je nutno rozumět jistinu; k úrokům přirostlým v průběhu insolvenčního řízení se nepřihlíží. Se zřetelem k výše uvedenému je i u tohoto kriteria nutno vykládat slovní výraz celková jmenovitá hodnota tak, že jde o celkovou výši pohledávek zařazených do téže skupiny po odečtení pohledávek, u nichž nebyl skončen incidenční spor, nebo podmíněných pohledávek, kterým nebylo umožněno hlasovat podle ust. § 51 insolvenčního zákona.

Jestliže se schůze věřitelů konané dne 6.9.2011 zúčastnili nezajištění věřitelé zařazení v reorganizačním plánu do prvé skupiny, jejichž hodnota zjištěných pohledávek činila celkem 10.350.464,34 Kč, přičemž jmenovitá hodnota všech zjištěných pohledávek věřitelů zařazených do prvé skupiny činila 28.067.006,09 Kč, je správný závěr soudu prvního stupně, že ani souhlas všech přítomných věřitelů nepostačil ke splnění podmínky stanovené v ust. § 347 odst.1 insolvenčního zákona, a že prvá skupina věřitelů tedy reorganizační plán nepřijala. Schůze se přitom nezúčastnil žádný věřitel druhé skupiny, který by byl oprávněn hlasovat o přijetí reorganizačním plánu.

Podle ust. § 348 odst. 1 insolvenčního zákona schválí insolvenční soud reorganizační plán, jestliže a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy, b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr, c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle ust. § 347 odst. 4 téhož zákona považuje za skupinu, která jej přijala, d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním, e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

Podle ust. § 348 odst. 2 insolvenčního zákona může insolvenční soud schválit reorganizační plán, i když není splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v ust. § 335 insolvenčního zákona. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že reorganizační plán nepřijala první ani druhá skupina věřitelů. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když podle ust. § 348 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona reorganizační plán neschválil. Pokud se týká odvolací námitky, že soud opomněl další dvě skupiny věřitelů, odvolací soud konstatuje, se podle ust. § 335 insolvenčního zákona za věřitele dlužníka považují i společníci dlužníka, ale podle ust. § 348 odst. 2 insolvenčního zákona může soud schválit reorganizační plán, jestliže plán přijala alespoň jedna skupina, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v ust. § 335 insolvenčního zákona. Proto soud důvodně k této skupině věřitelů nepřihlížel.

Důvodná není ani námitka, že insolvenční soud měl nařídit další schůzi za účelem schválení reorganizačního plánu. Vzhledem k tomu, že věřitelé již o schválení reorganizačního plánu rozhodli tak, že jej nepřijali, není důvod hlasovat o něm opakovaně, a to též vzhledem k době, která proběhla od vydání rozhodnutí o úpadku (3.7.2009), a bylo třeba rozhodnout závazným způsobem o tom, jakým způsobem bude úpadek dlužníka řešen. Protože jiná možnost než řešení úpadku konkursem poté, kdy nebyl schválen reorganizační plán dlužníka, nepřicházela v úvahu, soud prvního stupně nepochybil, že když rozhodl o tomto způsobu řešení úpadku dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 9. května 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva