2 VSPH 1382/2015-B-11
KSUL 79 INS 33113/2014 2 VSPH 1382/2015-B-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 32, Bystřany, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 33113/2014-B-3 ze dne 28. května 2015,

takto:

I. Odvolání dlužníka proti bodu II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 33113/2014-B-3 ze dne 28. května 2015 se o d m í t á.

II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 33113/2014-B-3 ze dne 28. května 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že zpětvzetí insolvenčního návrhu Jana anonymizovano (dále jen dlužník) není účinné, v bodě II. výroku vzal na vědomí zpětvzetí návrhu dlužníka na povolení oddlužení, v bodech III. a IV. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, v bodě V. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku, v bodech VI. až IX. výroku vyzval osoby, které mají vůči dlužníkovi závazky, aby napříště poskytovaly plnění insolvenčnímu správci a věřitele vyzval k přihlášení pohledávek a k popření pravosti, výše a pořadí pohledávek jiných věřitelů, pokud tak hodlají učinit, a k tomu, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní, v bodech X. až XII. výroku odročil přezkumné jednání a uložil tam specifikované povinnosti insolvenčnímu správci a dlužníku, a v bodě XIII. výroku deklaroval, že bude svá rozhodnutí zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že poté, co usnesením č.j. KSUL 79 INS 33113/2015-A-18 ze dne 20.4.2015 (dále jen Rozhodnutí o úpadku), jež nabylo právní moci dne 21.4.2015, zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení jeho úpadku oddlužením, mu dne 4.5.2015 bylo doručeno zpětvzetí insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Jelikož dlužník vzal insolvenční návrh zpět až poté, co (již) bylo rozhodnuto o jeho úpadku, insolvenční soud dle ust. § 130 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné. Jelikož dlužník vzal zpět návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud dle ust. § 394 odst. 2 IZ toto zpětvzetí vzal na vědomí a dle ust. § 396 téhož zákona prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soud v Ústí nad Labem podal dlužník včasné odvolání, jež dle obsahu směřuje proti bodům I. a II. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí insolvenčního návrhu a o vzetí na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení. V odvolání dlužník požadoval, aby zpětvzetí insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení, jež soudu doručil dne 4.5.2015, bylo považováno za bezpředmětné, neboť v dané době byl pod vlivem návykových látek a nebyl způsobilý k právním úkonům. Rozvedl, že se v současné době léčí v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr, přičemž díky (zde léčené) závislosti se dostal i do finančních potíží. Zdůraznil, že o povolení insolvenčního návrhu (oddlužení) velmi stojí, je připraven se dostavit k soudu na přezkumné jednání a kontaktovat insolvenčního správce, jakmile mu to bude v rámci hospitalizace umožněno.

K odvolání dlužník připojil potvrzení o své hospitalizaci v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr a (k výzvě soudu) lékařskou zprávu, podle níž byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně Červený Dvůr k ústavní odvykací léčbě pro syndrom závislosti na pervitinu od 5.6.2015, přičemž poslední léčbu zde absolvoval od 31.1. do 20.7.2014 s tím, že na konci července 2014 došlo u dlužníka k recidivě na pervitinu a od té doby až do nástupu aktuální léčby pervitin pravidelně užíval, návykovou látkou byl chronicky intoxikován, popř. prožíval odvykací stav.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je odvolání proti napadeným bodům výroku napadeného usnesení přípustné, a dospěl k závěru, že v případě bodu II. výroku, jímž soud vzal na vědomí zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení, tomu tak dle ust. § 394 odst. 2 věty za středníkem IZ není. Proto podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) odvolání proti tomuto výroku napadeného usnesení jako objektivně nepřípustné odmítl.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ), proto přezkoumal napadené usnesení (jen) ve zbývajícím rozsahu napadeném odvoláním (v bodě I. výroku), včetně řízení jeho vydání předcházejícího dle ust. § 212 a§ 212a OSŘ, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 129 odst. 1 IZ může insolvenční navrhovatel vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle ust. § 130 odst. 3 IZ byl-li insolveční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.

Podle ust. § 20 odst. 1 OSŘ může každý před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.

Odvolací soud ze spisu ověřil, že Rozhodnutí o úpadku bylo doručeno dlužníkovi do vlastních rukou a ve výroku o zjištění úpadku nabylo právní moci dne 21.4.2015. Podáním ze dne 4.5.2015 vzal dlužník insolvenční návrh zpět.

K odvolací argumentaci, podle níž je nutno považovat zpětvzetí insolvenčního návrhu za bezpředmětné, neboť je dlužník učinil pod vlivem návykových látek a (proto) nebyl (procesně) způsobilý, je třeba uvést, že, jak plyne z výše citovaného ust. § 20 OSŘ, má fyzická osoba procesní způsobilost v takovém rozsahu, v jakém má způsobilost hmotněprávní (způsobilost vlastním jednáním nabývat subjektivní práva a povinnosti). Předpokladem k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že dlužník byl v době, kdy učinil zpětvzetí insolvenčního návrhu procesně nezpůsobilý, je zjištění, že v inkriminované době nedokázal posoudit následky svého procesního úkonu, nebo tento úkon ovládnout, byť v důsledku jen přechodné duševní poruchy (např. právě v důsledku drogového opojení).

Pro posouzení důvodnosti odvolání je proto dle názoru odvolacího soudu podstatné, že dlužník omezení svéprávnosti (tedy i procesní způsobilosti) ke zpětvzetí insolvenčního návrhu učiněného dne 4.5.2015 neprokázal. Omezení svéprávnosti přitom nelze dovodit ze skutečnosti, že dlužník následně dne 5.6.2015 nastoupil odvykací léčbu pro syndrom závislosti na pervitinu, ani ze skutečnosti, že od července 2014 až do nástupu aktuální léčby, pervitin pravidelně užíval a byl návykovou látkou chronicky intoxikován, popř. prožíval odvykací stav, když samotné konstatování těchto skutečností nic nevypovídá o stavu, v němž se dlužník nacházel při učinění zpětvzetí insolvenčního návrhu. Dlužník nadto ani netvrdil, že by byl omezen ve svéprávnosti soudním rozhodnutím (srovnej např. ust. § 56 občanského zákoníku).

Jelikož (procesně způsobilé) zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužník vskutku učinil až po Rozhodnutí o úpadku, soud prvního stupně nepochybil, pokud dle ust. § 130 odst. 3 IZ rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.

Odvolací soud proto napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 28. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná