2 VSPH 1382/2012-P4-9
KSHK 41 INS 9744/2012 2 VSPH 1382/2012-P4-9

U S N E S E NÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Vladimíra Voňky a Světlany Voňkové, bytem Dubenec 226, o odvolání Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 9744/2012-P4-2 ze dne 2.srpna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 9744/2012-P4-2 ze dne 2.srpna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 9744/2012-P4-2 ze dne 2.8.2012 rozhodl o tom, že se zastavuje řízení o pohledávce, kterou do insolvenčního řízení týkajícího se Vladimíra Voňky a Světlany Voňkové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) duplicitně přihlásila Hypoteční banka, a.s. (dále jen odvolatel) s tím, že odvolatel zůstává účastníkem insolvenčního řízení pro pohledávku ve výši 1.145.146,72 Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 11.5.2012 spojil ke společnému projednání původně samostatná insolvenční řízení a usnesením ze dne 16.7.2012 rozhodl o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Jakuba Harvana (dále jen správce). Podáním doručeným dne 26.7.2012 přihlásil odvolatel do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 1.145.146,72 Kč a stejnou pohledávku přihlásil téhož dne do insolvenčního řízení dlužnice. Protože z přihlášek soud zjistil, že odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení, jež je vedeno společně, duplicitně jednu pohledávku, jež je společným závazkem dlužníků, vyjádřil názor, že by dvojím přezkoumáním (zjištěním) téže pohledávky došlo k jeho zvýhodnění. Za použití ust. § 7 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 103, § 83 a § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení o duplicitně přihlášené pohledávce odvolatele zastavil.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a aby rozhodl o tom, že se řízení o duplicitně přihlášené pohledávce nezastavuje. V odvolání uvedl, že dne 29.2.2012 uzavřel s dlužníky smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 1000/308887-03/12/01-001/00/R, podle níž jim poskytl úvěr ve výši 1.147.000,-Kč za účelem vypořádání půjčky na investice do nemovitosti. Dlužníci se zavázali splatit úvěr včetně smluveného příslušenství a až do vydání rozhodnutí o úpadku své závazky plnili. Pohledávka odvolatele je na základě zástavní smlouvy ze dne 14.3.2012 zajištěna zástavním právem k nemovitostem v k.ú. a obci Dubenec ve výlučném vlastnictví dlužníka, které tedy nenáležejí do společného jmění dlužníků. Byť si je odvolatel vědom toho, že vůči dlužníkům má pouze jednu pohledávku, byl nucen přihlásit ji vůči dlužníkovi jako pohledávku zajištěnou s tím, že v případě zjištění bude uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, a vůči dlužnici ji přihlásil jako nezajištěnou. Nesprávnost napadeného usnesení spatřoval odvolatel již v tom, že z něj nelze zjistit, zda soud rozhodl o zastavení řízení ohledně pohledávky zajištěné (přihláška je evidována pod č. P4) nebo ohledně pohledávky nezajištěné (přihláška je evidována pod č. P3). Ze spisové značky a ze zařazení napadeného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku k přihlášce č. P4 dovodil, že se jedná o pohledávku zajištěnou. S tím se však nemohl ztotožnit, neboť zajištěná pohledávka by měla být podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojena z výtěžku zpeněžení zajištění, a neuplatněním zajištění by možnost uspokojení pohledávky tímto způsobem pozbyl. S poukazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 69/2011-A-11 ze dne 10.2.2011 navíc vyjádřil pochybnost o tom, zda v daném případě vůbec lze připustit společné oddlužení dlužníků, když dlužník vlastní majetek ve svém výlučném vlastnictví, existují dvě rozdílné majetkové podstaty a je zjevné, že oddlužení bude u každého z nich provedeno jiným způsobem. I kdyby to přípustné bylo, je toho názoru, že postup insolvenčního soudu postrádá zákonnou oporu i potud, že není na něm, aby dle své volné úvahy rozhodl o tom, ohledně které z přihlášených pohledávek řízení zastaví.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno výše, v daném případě přihlásil odvolatel do insolvenčního řízení, v němž je společně rozhodováno o úpadku dlužníků a způsobu jeho řešení, jedinou pohledávku, k jejímuž splnění jsou dlužníci zavázáni společně a nerozdílně s tím, že ve vztahu k dlužníkovi se jedná o pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem ve výlučném vlastnictví dlužníka, tj. k majetku, jenž nenáleží do společného jmění dlužníků, a ve vztahu k dlužnici se jedná o pohledávku nezajištěnou.

Odvolací soud je stejně jako odvolatel toho názoru, že insolvenční soud pochybil, když napadeným rozhodnutím zastavil řízení o přihlášce zajištěné pohledávky (dle obsahu spisu byla pak v návaznosti na ně dne 3.10.2012 přezkoumána a zjištěna nezajištěná pohledávka, zatímco zajištěná pohledávka nebyla předmětem přezkumu), neboť takový postup nemá v insolvenčním zákoně oporu. Přestože odvolací soud sdílí pochybnost odvolatele o tom, zda lze vést společné oddlužení dlužníků v případě, že majetkovou podstatou netvoří toliko majetek náležející do jejich společného jmění, nemá pochybnost o nesprávnosti v postupu insolvenčního soudu právě proto, že v jeho důsledku nebyla řádně přihlášená pohledávka přezkoumána. Dlužno přitom poznamenat, že-nebyla-li by popřena pravost přihlášené pohledávky-spočíval by výsledek přezkumného jednání v tom, že by v tomto insolvenčním řízení byla zjištěna jediná pohledávka odvolatele, k jejímuž plnění jsou dlužníci povinni společně a nerozdílně s tím, že vůči dlužníkovi se jedná o pohledávku zajištěnou, zatímco vůči dlužnici o pohledávku nezajištěnou, jak správně vystihl odvolatel v odvolání. V případě dvou samostatných řízení, v nichž by bylo schváleno oddlužení dlužníka a dlužnice plněním splátkového kalendáře, by tak zajištěná pohledávka odvolatele vůči dlužníkovi byla uspokojena z výtěžku zpeněžení nemovitostí, zatímco nezajištěná pohledávka vůči dlužnici by byla-leč pouze v rozsahu, v němž nezanikla v důsledku uspokojení v oddlužení dlužníka-uspokojována plněním splátkového kalendáře. Odvolací soud je přesvědčen o tom,

že podle obdobného principu nezbude než uspokojovat tuto pohledávku i v insolvenčním řízení vedeném společně vůči dlužníkům.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že zjištění přihlášené pohledávky vůči oběma dlužníkům má zásadní význam pro případ, že by v dalším průběhu insolvenčního řízení rozhodl insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení dlužníků a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a dlužnice.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je v něm třeba postupovat v intencích názorů vyjádřených shora.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 5.března 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová