2 VSPH 1381/2015-B-19
KSUL 79 INS 34872/2014 2 VSPH 1381/2015-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Želenická 1538/7, Děčín, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 34872/2014-B-9 ze dne 8. dubna 2015

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem v bodech I. a II. výroku v záhlaví označeného usnesení nechválil oddlužení Marcely anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlásil konkurs na její majetek.

Proti těmto bodům výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala dlužnice včasné blanketní odvolání, jež slíbila odůvodnit do 10 dnů.

Protože v rozporu s ust. § 205 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) dlužnice neuvedla, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu vedoucího k jeho vydání (odvolací důvod), soud prvního stupně ji usnesením ze dne 22.5.2015 (č.d. B-14) vyzval, aby doplnila odvolání o tuto náležitost, jejíž absence brání pokračování v odvolacím řízení, a poučil ji o tom, že v případě neodstranění vytčených nedostatků bude odvolání odmítnuto.

Na tuto výzvu soudu prvního stupně, jež jí byla doručena dne 27.5.2015, ovšem dlužnice nereagovala.

Podle ust. § 205 odst. 1 OSŘ, jež se dle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) přiměřeně použije i v insolvenčním řízení, musí v odvolání být vedle obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).

Z ust. § 212a odst. 2 téhož zákona vyplývá, že rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé (jako tomu bylo v tomto případě-viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B ze dne 20.1.2011 uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (ust. § 43 a § 209) žádné odvolací důvody.

Toto ustanovení zakazuje odvolacímu soudu, aby posoudil věcnou správnost napadeného rozhodnutí, jestliže odvolání neobsahuje přes výzvu soudu žádné odvolací důvody (údaj o tom, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně), přičemž neuvedení odvolacích důvodů samo o sobě brání jeho věcnému vyřízení a pokračování v odvolacím řízení. Jinými slovy, z důvodů, které nebyly uplatněny v odvolání, může odvolací soud přezkoumat napadené rozhodnutí, jen jestliže odvolání obsahuje alespoň některý z odvolacích důvodů.

Odvolatel vyhoví požadavku zákona na uvedení odvolacích důvodů, jen když konkrétně vylíčí, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové nebo právní stránce, popř. v čem spočívá nesprávný postup soudu prvního stupně, který rozhodnutí předcházel.

Jelikož dlužnice vytčené nedostatky odvolání neodstranila, nezbylo odvolacímu soudu než její odvolání pro absenci zákonem předepsaných náležitostí podle ust. § 43 odst. 2 OSŘ za použití ust. § 211 téhož zákona odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková