2 VSPH 1379/2013-A-9
KSHK 40 INS 20000/2013 2 VSPH 1379/2013-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Zdeňka Voksy, bytem Spořilovská 995, Jilemnice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 20000/2013-A-4 ze dne 26.července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 20000/2013-A-4 ze dne 26.července 2013 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením zamítl insolvenční návrh, jímž se Zdeněk Voksa (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení, a dlužníkovi uložil, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za zamítnutí insolvenčního návrhu ve výši 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že z insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že dlužník má toliko jednoho (nezajištěného) věřitele GE Money Bank, a.s. (dále jen Banka) s úvěrovou pohledávkou ve výši 228.424,-Kč. Cituje ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že při existenci jediného věřitele chybí podstatný znak úpadku, a to mnohost věřitelů, na čemž nemůže nic změnit ani výše či splatnost tohoto dluhu. Jelikož u dlužníka nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku, insolvenční soud podle ust. § 143 odst. 1 IZ insolvenční návrh zamítl, aniž by v souladu se zásadou hospodárnosti řízení prováděl procesní úkony k doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal dlužník blanketní odvolání, v němž uvedl, že by byl rád, aby odvolací soud věc přehodnotil v jeho prospěch a v insolvenčním řízení pokračoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Vydání rozhodnutí o úpadku i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu jsou ovšem podmíněna tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě řádného insolvenčního návrhu podaného dlužníkem nebo věřitelem.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

V insolvenčním návrhu přitom musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční návrh dlužníka ze dne 20.6.2013, doručený soudu prvního stupně dne 18.7.2013 (č.d. A-1), neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, když v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek. V kolonce 6 návrhu podaném na formuláři předepsaném k podání návrhu na povolení oddlužení sice dlužník vyznačil, že ho podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho úpadku, ale tento požadavek odůvodňoval citací ust. § 3 odst. 1 IZ, kterou provázel závěrem o platební neschopnosti s tím, že má pouze jediného věřitele-Banku s jedinou pohledávkou ve výši 228.424,-Kč. Údaj o tom, že dlužník má pouze jediného věřitele, se podává i z připojeného seznamu závazků, jenž podepsal a o němž prohlásil, že je správný a úplný (č.d. A-3).

Z výše uvedeného je zřejmé, že existence vícerých věřitelů dlužníka, kteří vůči němu mají peněžité pohledávky, je pojmovým znakem úpadku ve formě platební neschopnosti, která přichází v úvahu u dlužníka, jenž je nepodnikatelem. V situaci, kdy dlužník v návrhu tvrdil existenci toliko jediného věřitele (Banky), který má vůči němu peněžitou pohledávku, nemohou jeho skutková tvrzení vést k závěru, že je v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ. Tyto nedostatky insolvenčního návrhu mají za následek jeho neprojednatelnost a brání pokračování v insolvenčním řízení.

Z výše uvedeného současně plyne, že soud prvního stupně procesně pochybil, když insolvenční návrh, jenž vykazoval vady bránící pokračování v insolvenčním řízení spočívající v tom, že neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, zamítl, namísto toho, aby ho (bez dalšího) odmítl. Byť se výsledek odmítnutí i zamítnutí insolvenčního návrhu z hlediska insolvenčního navrhovatele může jevit prakticky stejným, z procesního hlediska je mezi těmito rozhodnutími rozdíl. V prvém případě hodnotí návrh toliko z hledisek procesních, v případě zamítnutí návrhu meritorně. Dlužno dodat, že insolvenční soud pochybil i potud, pokud dlužníkovi, který je dle ust. § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích osvobozen od poplatku, uložil povinnost zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím o jeho insolvenčním návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka odmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 29.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová