2 VSPH 1378/2013-A-10
KSLB 76 INS 20627/2013 2 VSPH 1378/2013-A-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Mileny Cejnarové, bytem Aloisina výšina 634/112, Liberec, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 20627/2013-A-5 ze dne 29. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 20627/2013-A-5 ze dne 29. července 2013 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením uložil Mileně Cejnarové (dále jen dlužnice), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 24.7.2013 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž se dlužnice domáhala vydání usnesení o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh podle soudu vyplývá, že dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek, avšak její příjmy jsou dostatečné k tomu, aby byla splněna podmínka přípustnosti oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) spočívající v minimálně 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Poukazuje na ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ soud zdůraznil, že povinnost zaplatit zálohu je navrhovateli ukládána ve fázi řízení, kdy je nejisté, zda oddlužení bude povoleno a zda v důsledku toho nedojde k prohlášení konkursu, nebo zda nedojde k tomu, že soud povolené oddlužení neschválí a rozhodne o prohlášení konkursu, anebo zda po schváleném oddlužení nedojde k přeměně oddlužení v konkurs. Rozvedl, že účelem institutu zálohy je především poskytnout záruku úhrady nákladů insolvenčního řízení včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V poměrech projednávané věci vyšel soud z toho, že předpokládaným způsobem řešení úpadku bude oddlužení formou splátkového kalendáře, v němž jsou odměna a hotové výdaje správce stanoveny paušálně (celkovou) částkou 900,-Kč (resp. částkou 1.080,-Kč, je-li správce plátcem DPH) za každý započatý měsíc trvání účinků schváleného splátkového kalendáře, a že dle ustálené judikatury přísluší správci odměna a hotové výdaje rovněž za období od rozhodnutí o úpadku do okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala dlužnice včasné odvolání, v němž požádala o to, aby bylo přihlédnuto k tomu, že je plně invalidní (pobírá invalidní důchod třetího stupně), nemůže si přivydělávat a nemalé finanční prostředky vynakládá na léky. Proto navrhla, aby jí byla výše zálohy snížena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, a má-li jít o oddlužení, je významná i forma, v níž bude nejspíše provedeno. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že se v odůvodnění napadeného usnesení spokojil s obecným konstatováním, že příjmy dlužnice jsou dostatečné k tomu, aby po dobu trvání oddlužení formou splátkového kalendáře uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálně 30% rozsahu, aniž by uvedl konkrétní skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možno dovodit, že dlužnice vskutku splňuje podmínku ekonomické dosažitelnosti oddlužení.

V posuzované věci je přitom zřejmé, že předpoklad minimálního plnění by nebylo možno dovozovat pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty dle ust. § 398 odst. 2 IZ, neboť dlužnice nemá žádný majetek. Jinak tomu ale je v případě uvažovaného oddlužení formou splátkového kalendáře. Z obsahu spisu a jeho příloh vyplývá, že dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 8.888,-Kč měsíčně, že se Miroslav Vlasák v darovací smlouvě ze dne 10.7.2013, jež byla opatřena

úředními podpisy smluvních stran, zavázal, že bude dlužnici poskytovat pravidelné měsíční plnění ve výši 1.500,-Kč, a že její závazky vůči 9 nezajištěným věřitelům činí celkem 441.182,-Kč. Měsíční splátka z invalidního důchodu za podmínek obsažených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) činí 1.882,-Kč, s připočtením 1.500,-Kč z darovací smlouvy by tak dlužnice za 5 let měla být schopna splatit částku 202.920,-Kč (3.382 X 60), zatímco 30 % jejich závazků činí 132.355,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 132.355,-Kč, tj. 70.565,-Kč, je současně i zdroj pro odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, jež v případě, že bude plátcem DPH, činí měsíčně 1089,-Kč, tj. celkem 65.340,-Kč. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice bude schopna uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů v minimálně 30% rozsahu.

Důvod pro uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu je přesto dán. V první řadě proto, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Dalším důvodem pro složení zálohy je, jak správně vystihl insolvenční soud, okolnost, že v této fázi insolvenčního řízení není zcela jisté, zda oddlužení bude povoleno (srov. ust. § 397 odst. 1 IZ) a zda v důsledku toho nedojde k prohlášení konkursu (srov. ust. § 396 odst. 1 IZ), nebo zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 405 IZ) anebo zda již schválené oddlužení insolvenční soud zruší a rozhodne o prohlášení konkursu (srov. ust. § 418 odst. 1 IZ).

Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k tomu, že je dlužnice plně invalidní a její schopnost (možnost) opatřit si finanční prostředky na úhradu zálohy je podstatně omezena, je však odvolací soud přesvědčen o tom, že v daném případě bude postačovat složení zálohy ve výši 2.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková