2 VSPH 1377/2013-A-11
KSLB 76 INS 18744/2013 2 VSPH 1377/2013-A-11

US NESE N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Miroslava Podobského, bytem Tovární 21, Hrádek nad Nisou, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18744/2013-A-5 ze dne 10.července 2013

ta kto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 76 INS 18744/2013-A-5 ze dne 10.července 2013 se potvrzuje.

Odův odně ní:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh Miroslava Podobského (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl dne 3.7.2013 na předepsaném formuláři doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž se dlužník domáhal vydání usnesení o úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V kolonce 6 formuláře představující insolvenční návrh však dlužník neuvedl konkrétní údaje o skutečnostech osvědčujících jeho úpadek, nýbrž se omezil na sdělení, že v současné době má 3 peněžité závazky, které není schopen splácet již po dobu delší než 1 rok, z čehož dovozoval, že je v úpadku.

V rovině právního posouzení věci soud poukazuje na ust. § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 1 a 2, § 104, § 106, § 390 odst. 1 a § 391 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že k tomu, aby mohl rozhodnout o zjištění úpadku nebo hrozícího úpadku, je (bylo) třeba, aby dlužník v kolonce 6 formuláře uvedl rozhodné údaje osvědčující jeho úpadek, což se nestalo. Dodal, že dle ustálené rozhodovací praxe sice je (bylo) možné dovodit tyto náležitosti z příloh insolvenčního návrhu, zejména bezvadných seznamů závazků a majetku (obsahujících všechny zákonem stanovené náležitosti), nicméně dlužník takové seznamy opatřené prohlášením o jejich správnosti a úplnosti k návrhu nepřipojil. Požadované údaje nemohl insolvenční soud dovodit ani z formuláře návrhu na povolení oddlužení, neboť ani v něm dlužník své věřitele řádně neoznačil ani neuvedl údaje o splatnosti jednotlivých závazků. Z těchto důvodů soud insolvenční návrh podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl a dlužníka současně poučil o tom, že po právní moci usnesení může podat nový řádný návrh.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podal dlužník včasné odvolání, v němž konstatoval, že nevlastní žádný majetek a specifikoval výši svých závazků tak, že uvedl: Home Credit 70 000,-a Cetelem 500 000,-a Citibank 150 000,- . Zároveň požádal o vyřízení insolvenčního řízení s tím, že zkoušel sehnat právního zástupce, ale z finančních důvodů si ho nemůže dovolit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít za splněnou ani tím, že insolvenční navrhovatel odkáže ohledně těchto skutečností na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde, jak správně zmínil insolvenční soud, o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužník spojil insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři, v němž v kolonce č. 6 uvedl: V současné době mám 3 peněžité závazky, které nejsem schopen splácet po dobu delší než 1 rok. Z toho vyplývá, že jsem v úpadku .

Z těchto tvrzení nelze dovodit, že by dlužník ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétních) věřitelů, (konkrétní) peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Přitom závěr o dlužníkově úpadku nelze dovodit ani z řádných seznamů majetku a závazků dle ust. § 392 odst. 2 IZ, neboť je dlužník k návrhu nepřipojil, ani z kolonek 18 až 21 formuláře, jež neobsahují údaj o splatnosti žádného ze závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), soud prvního stupně nepochybil, když insolvenční návrh bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, že se dlužník po vydání napadeného usnesení pokusil (zjevně neúspěšně) vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podal nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh vtělený do návrhu na povolení oddlužení.

P o uč e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 15.října 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová