2 VSPH 1376/2011-A-42
KSCB 28 INS 14872/2011 2 VSPH 1376/2011-A-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka POSPOL STRAKONICE, s.r.o., sídlem Písecká 1318, Strakonice, do níž vstoupilo státní zastupitelství, zahájené na návrh a) MK OIL, s.r.o., sídlem Nádražní 455, Volyně, zast. advokátem JUDr. Petrem Szabo, sídlem Komenského 373, Strakonice, a b) Vladimíra Zlocha, bytem Slámova 502, Prachatice, zast. advokátem Mgr. Janem Hoškem, sídlem Sokolovská 980, Strakonice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 14872/2011-A-13 ze dne 31.října 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 14872/2011-A-13 ze dne 31.října 2011 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 28 INS 14872/2011-A-13 ze dne 31.10.2011 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek POSPOL STRAKONICE, s.r.o. (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Josefa Šťastného (bod II. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), věřitele vyzval, aby do 15.12.2011 přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body IV. a V. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), na den 3.1.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VII. a VIII. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději 15 dnů před přezkumným jednáním předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod IX. výroku), a rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala insolvenčním návrhem, jenž mu byl doručen dne 22.8.2011, MK OIL, s.r.o. (dále jen navrhovatel a) s tím, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V návrhu navrhovatel a) uvedl, že podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 30 ECm 100/2010 ze dne 3.1.2011 (právní moci nabyl dne 18.2.2011) je dlužník povinen zaplatit mu 278.623,-Kč s příslušenstvím. Dluh však do dne podání insolvenčního návrhu neuhradil. Jako další věřitele se splatnou pohledávkou vůči dlužníkovi označil navrhovatel a) mimo jiné SP-KV AUTO, s.r.o., Raiffeisenbank, a.s., Milan Král, s.r.o., Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, Českou republiku-Finanční úřad ve Strakonicích a Okresní správu sociálního zabezpečení ve Strakonicích.

Usnesením ze dne 25.8.2011 zaslal soud dlužníkovi insolvenční návrh a vyzval ho, aby se k němu do 15 dnů písemně vyjádřil a aby předložil seznamy svého majetku a závazků. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno do datové schránky dne 29.8.2011. Následně k řízení podáním pozdějšího insolvenčního návrhu přistoupil Vladimír Zloch (dále jen navrhovatel b), jenž uvedl, že podle smlouvy o půjčce ze dne 12.12.2009 půjčil dlužníkovi 11.000,-EUR, které se mu dlužník zavázal vrátit do 10.2.2010. Dosud tak ale neučinil, přičemž byl v mezidobí pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27.10.2010 odsouzen zaplatit navrhovateli b) 12.826,-EUR s příslušenstvím. Dlužník na výzvu soudu nereagoval, k insolvenčním návrhům se nevyjádřil a požadované seznamy nepředložil.

Soud zmínil, že o insolvenčním návrhu rozhodl bez jednání, neboť mu plně vyhověl a návrhu nikdo neodporoval. Vycházeje z obsahu listin předložených navrhovateli a z přihlášek a k nim připojených listin dalších věřitelů, již uplatnili své pohledávky vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení, dospěl soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež neplní, přičemž nevyvrátil zákonnou domněnku, že tyto závazky neplní, protože toho není schopen, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a nesplnil uloženou povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona. Z těchto důvodů rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil ve výroku o zjištění úpadku. V odvolání namítal, že jeho úpadek osvědčen nebyl. Byť připustil, že má peněžní závazky vůči svým věřitelům, tvrdil, že má hodnoty postačující na jejich pokrytí, například areál, v němž sídlí, jehož hodnota byla v roce 2007 vyčíslena znalcem na částku 16 milionů Kč a v současnosti má hodnotu více než 25 milionů Kč. Tvrdil, že prodlení s úhradou závazků vzniklo v důsledku prodlení jeho zahraničních partnerů s úhradou plateb a že platby od nich očekává. Uvedl též, že tvrzené skutečnosti je připraven doložit.

Navrhovatelé se k odvolání nevyjádřili. Vrchní státní zastupitelství v Praze při jednání před odvolacím soudem navrhlo s poukazem na výsledek přezkumného jednání a na obsah zprávy insolvenčního správce ze dne 30.12.2011, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Podle jeho názoru je zjevné, že dlužník je v úpadku, a to nejen ve formě platební neschopnosti, ale i ve formě předlužení.

Usnesením č.j. KSCB 28 INS 14872/2011-B-2 ze dne 14.11.2011 odvolal insolvenční soud dosavadního insolvenčního správce JUDr. Josefa Šťastného z funkce na jeho žádost odůvodněnou tím, že jako advokát poskytoval dlužníkovi právní služby, a novým insolvenčním správcem ustanovil Ing. Pavla Vlčka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Dlužno poznamenat, že ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné poukázat i na ust. § 133 odst. 1 insolvenčního zákona, z něhož je zřejmé, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání buď za předpokladu, že se dlužník v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdal práva na projednání věci, popřípadě udělil s rozhodnutím bez jednání výslovný souhlas, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval.

Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. V řízení bylo totiž zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatelů, již proti němu mají vykonatelné pohledávky přiznané soudními rozhodnutími, i dalších více než čtyřicet věřitelů, z nichž řada má vůči němu vykonatelné pohledávky (např. Česká republika-Finanční úřad ve Strakonicích a Česká správa sociálního zabezpečení, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, ČSOB Pojišťovna, a.s., Raiffeisenbank, a.s. a Vojenská zdravotní pojišťovna ČR). Existenci závazků dlužník ani v odvolání, ani při přezkumném jednání, jemuž byl přítomen jeho jednatel, nezpochybňoval. Ničím přitom nevyvrátil ani domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) a d) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dle názoru odvolacího soudu nepochybil insolvenční soud ani tím, že ve věci rozhodl bez jednání, neboť dlužník insolvenčnímu návrhu neodporoval, když se k němu přes výzvu soudu dokonce ani nevyjádřil. Dlužno přitom poznamenat, že žádné konkrétní údaje, z nichž by bylo lze dovodit, že jimi alespoň zpochybňuje správnost tvrzení navrhovatelů a zjištění insolvenčního soudu ohledně existence svých závazků, neuvedl ani v odvolání.

Závěrem považoval odvolací soud za potřebné uvést, že odvolání projednal na jednání konaném dne 9.2.2012 v nepřítomnosti dlužníka podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu přesto, že dlužník podáním ze dne 3.2.2012 požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti svého jednatele Karla Poláčka. Přihlédl v prvé řadě k tomu, že se jednalo o opakovanou (v pořadí třetí) žádost o odročení jednání u odvolacího soudu z týchž důvodů, přičemž dlužník opakovaně ujišťoval odvolací soud o tom, že zajistí právní zastoupení v řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem i vzhledem k tomu, že dlužník měl na zajištění zastoupení v insolvenčním řízení téměř půl roku a že dosud nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku a závazků, hodnotil odvolací soud jeho jednání jako obstrukční sledující bezdůvodné protahování řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění úpadku dlužníka jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 9.února 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová