2 VSPH 1370/2014-A-15
KSPH 71 INS 17223/2014 2 VSPH 1370/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice VIGIS, s.r.o., sídlem Evropská 339, Příbram, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice, zast. advokátem Mgr. Bc. Jakubem Šauerem, sídlem Petřínská 1072/2, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 17223/2014-A-8 ze dne 30. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 17223/2014-A-8 ze dne 30. června 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil VIGIS, s.r.o. (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 23.6.2014 domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud cituje ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) konstatoval, že z insolvenčního návrhu a k němu připojených seznamů a listin sice vyplývá, že dlužnice má majetek, jehož zpeněžením mohou být pokryty náklady insolvenčního řízení, nicméně zdůraznil, že insolvenční správce bude po ustanovení do funkce, resp. bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, potřebovat určité finanční prostředky nezbytné k prvotním úkonům, a že zálohu je třeba stanovit i proto, aby byla poskytnuta záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Při stanovení výše zálohy přihlédl soud k tomu, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy právě i odměna insolvenčního správce, jež v případě konkursu činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že na svém běžném účtu, jenž je blokován exekutorem, má částku 97.199,74 Kč, jež bude insolvenčnímu správci k dispozici neprodleně poté, co bude ustanoven do funkce a co požádá o její odblokování. Proto požadovala, aby napadené usnesení zrušil buď soud prvního stupně v rámci autoremedury, nebo odvolací soud.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ kromě jiné plyne, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (viz ust. § 38 odst. 2 IZ).

Z insolvenčního návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužnice vlastní převážně nedobytné pohledávky, nákladní automobil zn. OPEL v odhadované ceně cca 40 až 50.000,-Kč, osobní automobil zn. Honda JAZZ v odhadované ceně cca 60 až 70.000,-Kč, počítač v odhadované ceně cca 4 až 5.000,-Kč, že evidovala na exekučně blokovaném bankovním účtu u GE Money Bank, a.s. částku 97.199,74 Kč, že má 2 zaměstnance a že cca 20 věřitelům dluží částku převyšující 3.200.000,-Kč.

Soudu prvního stupně je třeba především vytknout, že dlužnici uložil povinnost hradit zálohu, aniž by se vypořádal s tím, že dlužnice v seznamu svého majetku ze dne 16.6.2014 (č.d. A-6) uvedla, že má finanční prostředky, které by mohly být použity k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Okolnost, že jde o účet exekučně zajištěný, nemá na tento závěr vliv. Především proto ne, že podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ je jedním s účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení nemožnost provedení (realizace) výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. Ust. § 205 odst. 1 téhož zákona přitom určuje, že podá-li insolvenční návrh dlužník (jak tomu bylo v posuzované věci), náleží do majetkové podstaty majetek, který mu patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek nabytý v jeho průběhu, což se (logicky) vztahuje i na exekučně postižené finanční prostředky, k nimž v případě předpokládaného řešení úpadku konkursem získá podle ust. § 229 odst. 3 písm. c) IZ dispoziční oprávnění insolvenční správce.

Důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jsou přesto dány. Odvolací soud totiž přihlédl k tomu, že dlužnice ničím neprokázala (např. výpisem z účtu), že by finančními prostředky ve výši 97.199,74 Kč vskutku disponovala, resp. že by se tyto finanční prostředky nacházely na inkriminovaném účtu v době, kdy došlo k zahájení insolvenčního řízení tj. ke dni 23.6.2014, kdy insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu (č.d. A-1). Tudíž není (nebylo) postaveno najisto, zda se na uvedeném účtu nadále nacházejí finanční prostředky ve výši postačující k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, jež bude nutno vynaložit např. v souvislosti se soupisem a správou majetkové podstaty nebo s přešetřením majetkových poměrů dlužnice, příp. jejích neúčinných právních úkonů.

Za daných okolností považuje odvolací soud k zajištění úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení (očekávaného konkursu) za přiměřenou zálohu stanovenou soudem prvního stupně.

Ostatně, dlužnice opodstatněnost svého odvolání zpochybnila i tím, že po vydání napadeného usnesení-jak plyne ze záznamu o složení vyhotoveného soudem prvního stupně dne 3.7.2014 (č.d. A-10)-zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši 20.000,-Kč uhradila.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. října 2014

Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková