2 VSPH 1357/2013-A-19
KSPL 56 INS 3396/2013 2 VSPH 1357/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužnice Moniky Řechkové Čapkové, bytem Palackého nám. 38/23, Plzeň, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3396/2013-A-11 ze dne 31.května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 3396/2013-A-11 ze dne 31.května 2013 se mění tak, že se dlužnici Monice Řechkové Čapkové ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč do deseti dnů od právní moci usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 56 INS 3396/2013-A-11 ze dne 31.5.2013 uložil Monice Řechkové Čapkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 8.2.2013 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do třiceti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. O uložení povinnosti zaplatit zálohu v této věci rozhodl proto, že z insolvenčního návrhu a k němu připojených příloh plyne, že nelze důvodně předpokládat, že by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé alespoň 30 % svých pohledávek, a lze tedy předpokládat, že úpadek dlužnice nebude moci být řešen oddlužením, a je třeba zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení pro případ jeho řešení konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil, nebo změnil tak, že jí a jejímu manželovi uloží zaplatit zálohu v celkové výši 5.000,-Kč. Argumentovala zejména tím, že výše jejích příjmů i příjmů jejího manžela jsou dostatečnou garancí úhrady nákladů insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči osmi věřitelům má splatné závazky v celkové výši cca 76.183,-Kč, její movitý majetek tvoří vybavení domácnosti a její měsíční příjem tvoří mzda ve výši 8.917,-Kč a rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč. Protože z těchto údajů je zřejmé, že úpadek dlužnice bude zřejmě-ve shodě s tím, čeho se domáhala-řešen oddlužením (a vzhledem k tomu, že závazky náleží do společného jmění dlužnice a jejího manžela, bude přitom třeba, aby insolvenční soud přezkoumal splnění zákonem stanovených podmínek pro povolení oddlužení společně u obou manželů), a nebude-li to možné nepatrným konkursem, je proto nezbytné, aby insolvenční správce měl k dispozici prostředky, z nichž bude hradit své hotové výdaje bezprostředně po rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení, je odvolací soud stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že za tím účelem je třeba, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně je však s přihlédnutím k rozsahu majetku dlužnice a souhrnné výši jejích závazků toho názoru, že dostatečnou bude v daném případě záloha ve výši 3.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení, jak uvedeno shora.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 31.prosince 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová