2 VSPH 1353/2015-A-12
KSUL 44 INS 4690/2015 2 VSPH 1353/2015-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem 5. května 264/62, Bílina, adresa pro doručování: Důlní 399/5, Bílina, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 4690/2015-A-6 ze dne 17. dubna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 4690/2015-A-6 ze dne 17. dubna 2015 se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Pavlu Prchalovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, z něhož plyne, že má závazky v celkové výši 1.490.436,-Kč pocházející z podnikatelské činnosti. Při rozhodování vycházel soud z toho, že průměrný příjem dlužníka činí 14.330,-Kč měsíčně, přičemž vyjma podílu o velikosti1/2 na nemovitosti (zahrad ě) nevlastní žádný majetek. Dospěl přitom k závěru, že by dlužník byl po odečtení nezabavitelné částky schopen za pět let uhradit 328.440,-Kč, což však po zaplacení odměny insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč a soudem stanoveného výživného ve výši 5.000,-Kč měsíčně k dosažení minimální výše uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30 % nepostačuje. Proto dlužníkovi uložil zaplatit zálohu, jež má sloužit mj. k zajištění dostatku finančních prostředků v počátku insolvenčního řízení, ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud zálohu snížil na 15.000,-Kč a umožnil mu její úhradu ve splátkách. Namítal přitom, že nemá finanční hotovost, aby ji mohl ve stanovené výši jednorázově uhradit, a přislíbil, že doloží darovací smlouvu (smlouvy) na částku 6.000,-Kč. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků, b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení je dlužník povinen v seznamu majetku označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.

Podle odstavce třetího téhož ustanovení je dlužník povinen označit v seznamu závazků jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení musí dlužník předložené seznamy podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné. Pro označení osob v seznamech platí obdobně ust. § 103 odst. 1 IZ. Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že dlužník podal dne 24.2.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Nesplnil však-což soud prvého stupně přehlédl-povinnost stanovenou v ust. § 104 IZ, neboť k němu nepřipojil řádné seznamy závazků a majetku. Přestože v insolvenčním návrhu v kolonkách č. 15 a 16 uvedl, že nemá žádný majetek, a v kolonce č. 17 označil závazky obou věřitelů jako nezajištěné, na vloženém listu, jenž rovněž obsahoval kolonky č. 16 a 17, označil nemovitý majetek a uvedl u něj údaj o tom, že je předmětem zajištění; pohledávky obou věřitelů přitom rovněž označil za nezajištěné. V seznamu závazků žádné zajištěné věřitele (odděleně) neuvedl, u jejich pohledávek neoznačil věci, práva, pohledávky ani jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, ani označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku, a naopak výslovně uvedl, že se nejedná o pohledávky s právem na uspokojení ze zajištění. Absentuje i údaj o tom, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Ani v seznamu majetku neoznačil nemovitý majetek jako zajištěný a nespecifikoval vlastnický podíl na něm. Z výpisu z katastru nemovitostí, jenž je přílohou návrhu, přitom plyne, že závazky vůči oběma označeným věřitelům Finančnímu úřadu pro Ústecký kraj a Okresní správě sociálního zabezpečení Teplice jsou zajištěné zástavním právem na majetku dlužníka-nemovitosti zapsané na LV č. 3881 pro k.ú. Bílina-Újezd.

Za této situace bylo povinností soudu prvého stupně vyzvat dlužníka dle ust. § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby insolvenční návrh doplnil o jeho obligatorní přílohy dle ust. § 104 IZ, tj. o řádný seznam závazků a seznam majetku, poskytnout mu poučení, jak má doplnění provést a poučit ho o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn. To však soud neučinil, a místo toho dlužníkovi napadeným usnesením uložil zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Nemá-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti, je pojmově vyloučeno činit vůči navrhovateli jiná opatření než ta, jež směřují k odstranění nedostatků jeho návrhu. V řízení tak dosud nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby po dlužníkovi mohlo být zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadováno, neboť jeho insolvenční návrh pro popsaný nedostatek, k jehož odstranění zatím nebyl soudem veden, není způsobilý projednání, a nelze proto rozhodnout o úpadku dlužníka. Teprve poté, kdy bude tímto postupem (výzvou k doplnění návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ) insolvenční návrh potřebným způsobem doplněn, a bude tak zajištěn řádný podklad pro další průběh insolvenčního řízení, může soud zvážit splnění zákonných podmínek pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a posoudit přiměřenost její výše.

K požadavku dlužníka na úhradu zálohy ve splátkách považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je dle ust. § 108 IZ limitována okamžikem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, přičemž v případě prohlášení konkursu (jenž se jeví vzhledem k absenci nezajištěných závazků dlužníka jako jediný možný způsob řešení jeho úpadku), vylučuje tento způsob úhrady též okolnost, že dlužník není osobou s dispozičními oprávněními.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. září 2016

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková