2 VSPH 1341/2015-B-58
KSPH 35 INS 2213/2012 2 VSPH 1341/2015-B-58

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Kristiny Kokyové, bytem Školní 124, Příbram, o odvolání zajištěného věřitele Santora družstva, sídlem Americká 579/17, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 2213/2012-B-51 ze dne 15.května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 2213/2012-B-51 ze dne 15.května 2015 se v bodech I. a III. písm. b) výroku mění tak, že se insolvenční správkyni JUDr. Daniele Urbanové uděluje souhlas k vydání výtěžku zpeněžení ve výši 427.460,46 Kč zajištěnému věřiteli Santora družstvu a ukládá se jí vypořádat zbytek výtěžku zpeněžení v rozvrhu.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 35 INS 2213/2012-B-51 ze dne 15.5.2015 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Kristiny Kokyové (dále jen dlužnice) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně JUDr. Daniela Urbanová (dále jen správkyně) vydala Santora družstvu (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení ve výši 377.153,-Kč (bod I. výroku), správkyni přiznal odměnu za zpeněžení ve výši 9.127,10 Kč (bod II. výroku) a uložil jí, aby a) do 15 dnů od právní moci usnesení vydala zajištěnému věřiteli částku uvedenou v bodě I. výroku, b) aby do upraveného seznamu přihlášených pohledávek zapsala, jaká částka byla zajištěnému věřiteli vyplacena a jak se zbývající část výtěžku zpeněžení ve výši 127.609,71 Kč vypořádá při rozvrhu, a c) aby mu do 30 dnů od právní moci usnesení podala písemnou zprávu o vydání výtěžku (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 21.6.2012 (č.d. A-16) rozhodl na návrh ACEMA Credit Czech, a.s. (dále jen navrhovatel) o úpadku dlužnice, o prohlášení konkursu na její majetek a o ustanovení správkyně do funkce. Navrhovatel přihlásil do insolvenčního řízení zajištěné pohledávky, jež byly v rozsahu 322.191,46 Kč zjištěny na přezkumném jednání a v rozsahu 105.169,-Kč byly z části ve výši 293.465,99 Kč popřené správkyní zjištěny rozsudkem č.j. 33 ICm 2928/2012-52 ze dne 30.7.2014. Tyto zajištěné pohledávky zjištěné v celkové výši 427.460,46 Kč postoupil navrhovatel zajištěnému věřiteli, o jehož vstupu do řízení na místo navrhovatele rozhodl soud usnesením č.j. KSPH 35 INS 2213/2012-P-1-7 ze dne 22.9.2014 (v písemném vyhotovení usnesení označil soud prvního stupně toto usnesení nesprávným č.j. KSPH 35 INS 2213/2012-A-1-7). Správkyně soudu navrhla, aby jí udělil souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli s tím, že výtěžek zpeněžení činí 550.000,-Kč, náklady spojené se zpeněžením 36.110,19 Kč, odměna správkyně 9.127,10 Kč a výtěžek zpeněžení náležející zajištěnému věřiteli 377.153,-Kč. Cituje ust. § 167 a § 298 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona soud vysvětlil, že o vydání části výtěžku zpeněžení rozhodl tak, jak je ve výroku I uvedeno, když vyčíslený výtěžek zpeněžení k vydání zajištěnému věřiteli odpovídá podílu na výtěžku zpeněžení a uvedené částce po odečtu nákladů spojených se zpeněžením, DPH a odměny insolvenčního správce . Upřesnil, že neuspokojená část pohledávek zajištěného věřitele ve výši 61.274,24 Kč bude uspokojována spolu s pohledávkami nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze, a to výslovně pouze v rozsahu bodu I. výroku a na něj navazujícímu bodu III. výroku, se zajištěný věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v této části změnil tak, že správkyni udělí souhlas k tomu, aby mu vydala výtěžek zpeněžení ve výši 427.4960,46 Kč, a aby jí uložil zapsat do upraveného seznamu přihlášek, jak bude naloženo se zbývající částí výtěžku zpeněžení ve výši 77.302,25 Kč v rozvrhu. V odvolání zopakoval obsah výroku i odůvodnění napadeného usnesení a zdůraznil, že Krajský soud v Praze sám dle obsahu spisu konstatoval, že v insolvenčním řízení bylo zjištěno, že má zajištěné pohledávky v celkové výši 427.460,46 Kč. Správkyni vytkl, že v návrhu, jenž soudu předložila, uvedla, že mu má být vyplacena pouze částka 377.153,-Kč, přestože výtěžek zpeněžení je dostatečný k tomu, aby po odpočtu odměny správkyně a nákladů vynaložených na zpeněžení byly jeho pohledávky uspokojeny zcela.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu bodů I. a III. výroku, jež byly napadeny odvoláním, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 167 odst. 1 insolvenčního zákona se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li tento zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.

V části upravující řešení úpadku dlužníka konkursem insolvenční zákon v ust. § 298 stanoví, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle ust. § 157 odst. 1 insolvenčního zákona uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 5) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle ust. § 230 odst. 3 téhož zákona nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 6). Dle ust. § 298 odst. 7 insolvenčního zákona se rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že navrhovatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 615.757,45 Kč zajištěné zástavním právem zřízeným k nemovitostem v majetku dlužnice v k.ú. Březové Hory a obci Příbram zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Příbram na LV č. 9701 (dále jen předmět zajištění). Na přezkumném jednání (viz č.d. B-8 a B-11) byly přihlášené pohledávky zjištěny v rozsahu 322.291,46 Kč (správkyně je vesměs popřela co do výše, pohledávku z titulu práva na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 40.255,-Kč co do pravosti) a rozsudkem č.j. 33 ICm 2928/2012-52 ze dne 30.7.2014 byly zjištěny v rozsahu 105.169,-Kč, tj. v insolvenčním řízení byly zjištěny zajištěné pohledávky navrhovatele v celkové výši 427.460,46 Kč. Na návrh navrhovatele rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 22.9.2014 (č.d. P-1-7) o tom, že připouští vstup zajištěného věřitele na místo navrhovatele do řízení v rozsahu pohledávek v celkové výši 438.427,24 Kč. Pokud jde o výši pohledávek, z odůvodnění tohoto usnesení je zřejmé, že soud nereflektoval stav zjištěných pohledávek (nezmínil, v jakém rozsahu byly zjištěny na přezkumném jednání a v jakém rozsahu byly zjištěny v incidenčním sporu), ale vzal v úvahu toliko částečné zpětvzetí přihlášených pohledávek provedené navrhovatelem, o němž rozhodl dříve usnesením ze dne 17.10.2012 (č.d. P-1-5). V návrhu ze dne 23.4.2015 (č.d. B-48) uvedla správkyně, že předmět zajištění byl zpeněžen za částku 550.000,-Kč, že jím byly zajištěny pohledávky zajištěného věřitele, jenž nastoupil do řízení na místo navrhovatele, v celkové výši 377.153,-Kč, vyčíslila náklady spojené se zpeněžením částkou 36.110,19 Kč a svou odměnu ve výši 9.127,10 Kč a navrhla soudu, aby jí udělil souhlas s vydáním 377.153,-Kč zajištěnému věřiteli s tím, že do majetkové podstaty připadne zůstatek ve výši 127.609,71 Kč. Dlužník ani ostatní věřitelé nevznesli proti návrhu správkyně žádné námitky.

Jak je zřejmé z obsahu napadeného usnesení, byl si soud prvního stupně vědom toho, že v insolvenčním řízení byly zjištěny zajištěné pohledávky zajištěného věřitele nikoli ve výši uvedené v návrhu správkyně, ale ve výši 427.460,46 Kč, a musel si být tedy vědom i toho, že by co výtěžek zpeněžení předmětu zajištění měla být zajištěnému věřiteli vydána tato částka, když výtěžek zpeněžení i po odpočtu nákladů zpeněžení a odměny správkyně k tomu postačoval. Nelze proto než mu vytknout, že na základě shora popsaných zjištění shledal návrh správkyně věcně správným a napadeným usnesením podle něj rozhodl. Dlužno přitom poznamenat, že zajištěnému věřiteli nelze přičítat k tíži, že proti návrhu správkyně nepodal námitky, neboť platná právní úprava přiznává toto právo pouze dlužníkovi a ostatním věřitelům, tj. všem přihlášeným věřitelům vyjma zajištěného věřitele, jemuž má být plnění vydáno; na druhou stranu mu však nic nebránilo v tom, aby na nesprávnost návrhu upozornil soud prvního stupně, což neučinil.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání zajištěného věřitele důvodným, usnesení soudu prvního soudu proto v části napadené odvoláním podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil, udělil správkyni souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve výši 427.460,46 Kč zajištěnému věřiteli a uložil jí, aby zbytek výtěžku zpeněžení vypořádala v rozvrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 10. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná