2 VSPH 1335/2013-A-18
MSPH 79 INS 10734/2013 2 VSPH 1335/2013-A-18 2 VSPH 1420/2013-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenční věci dlužníka Zdeňka Stacha, bytem Nechvílova 1820/34, Praha 4, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10734/2013-A-6 ze dne 22.dubna 2013 a č.j. MSPH 79 INS 10734/2013-A-8 ze dne 22.května 2013

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10734/2013-A-6 ze dne 22.dubna 2013 se mění jen tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti do pokladny nebo na účet Městského soudu v Praze.

II. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 10734/2013-A-8 ze dne 22.května 2013 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením označeným v bodě I. výroku (dále též jen Usnesení o záloze) uložil Zdeňku Stachovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem došlým soudu dne 17.4.2013 domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení splátkovým kalendářem, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má vůči 6 věřitelům 9 závazků v celkové výši 217.843,26 Kč, které ze svého současného měsíčního příjmu ve výši 12.000,-Kč není schopen splácet. Rozvedl, že se do této situace dostal proto, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z připojeného výpisu z rejstříku trestů ze dne 3.4.2013 soud zjistil, že dlužník byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 47/2011 ze dne 25.11.2011, jenž nabyl právní moci dne 28.12.2011, odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců pro trestné činy hospodářské povahy podle ust. § 248 odst. 1 a 2, § 247 odst. 1 TZ a § 257 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen TZ) a že dne 11.4.2012 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody se zkušební dobou v trvání 2 let.

Okolnost, že dlužník byl odsouzen za majetkové trestné činy, má podle soudu za následek existenci zákonné domněnky nepoctivého záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení obsažené v ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona (dále též jen IZ), z čehož dovozoval, že návrh dlužníka na povolení oddlužení bude nutno zamítnout a postupem podle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona rozhodnout o řešení jeho úpadku konkursem. Proto postupoval podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ a k zajištění úhrady alespoň 2 VSPH 1420/2013 minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení, jež mimo jiné potřebuje k řádnému výkonu funkce vynaložit insolvenční správce, uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 15.000,-Kč.

Usnesení o záloze bylo dlužníkovi doručeno dne 25.4.2013. Dlužník v podání ze dne 24.4.2013 označeném jako Soudní výlohy (poplatek insolvenčního správce) k insolvenci (č.d. A-7) podaném v odvolací patnáctidenní lhůtě sdělil insolvenčnímu soudu, že nemá prostředky na úhradu zálohy ve výši 15.000,-Kč, a požádal o možnost splátkového kalendáře nebo snížení výše zálohy. Podotkl, že čeká na rozhodnutí o tom, že se na jeho trest vztahuje amnestie prezidenta republiky.

Následně Městský soud v Praze usnesením označeným v bodě II. výroku (dále jen Usnesení o zastavení řízení) podle ust. § 108 odst. 3 IZ zastavil řízení s odůvodněním, že dlužník požadovanou zálohu ve stanovené lhůtě, která uplynula dnem 13.5.2013, neuhradil.

Proti Usnesení o zastavení řízení podal dlužník včasné odvolání, v němž konstatoval, že poté, co obdržel Usnesení o záloze, požádal o možnost splácení zálohy, neboť mu jeho finanční situace neumožňovala takto vysokou zálohu zaplatit. Na tuto žádost však insolvenční soud nereagoval. Dále poukazoval na to, že jeho dalším příjmem pro splátkový kalendář je finanční příspěvek od dárce, který se zavázal poskytovat mu měsíčně částku 2.400,-Kč.

V průběhu odvolacího řízení předložil dlužník usnesení Okresního soudu v České Lípě č.j. 5 T 47/2011-132 ze dne 27.6.2013 (č.d. A-13), jímž bylo rozhodnuto o tom, že je účasten amnestie prezidenta republiky ohledně rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 5 T 47/2011-48 ze dne 25.11.2011, jímž byl odsouzen pro trestný čin porušování domovní svobody podle ust. § 238 odst. 1 a 2 TZ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. K tomu dodal, že v kanceláři trestního oddělení Okresního soudu v České Lípě mu bylo sděleno, že na trest v délce trvání 14 měsíců by se amnestie měla také vztahovat . Z těchto důvodů požadoval snížení zálohy na insolvenčního správce .

Vrchní soud v Praze považoval v první řadě za nutné poukázat na ust. § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), z něhož vyplývá, že každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen. Ačkoli tedy dlužník podání ze dne 24.4.2013 neoznačil jako odvolání proti Usnesení o záloze, lze z něj usuzovat, že se kromě jiného domáhal snížení povinnosti zaplatit zálohu. Odvolací soud proto přezkoumal obě usnesení-Usnesení o záloze a Usnesení o zastavení řízení, jakož i řízení jejich vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž 2 VSPH 1420/2013 poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem došlým soudu dne 17.4.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že nemá žádný majetek a jeho závazky vůči 6 věřitelům dosahují celkové výše 217.843,-Kč. K návrhu připojil výpis z evidence rejstříku trestů, z něhož je zřejmé, že byl odsouzen: 1) rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 2 T 196/2006 ze dne 19.2.2008, jenž nabyl právní moci dne 18.12.2008, pro trestný čin úvěrového podvodu podle ust. § 250b odst. 1 TZ k podmíněnému trestu odnětí svobody, který byl změněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, 2) rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 47/2011 ze dne 25.11.2011, jenž nabyl právní moci dne 28.12.2011, pro trestné činy krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. a), b) a e) TZ a porušování domovní svobody podle ust. § 238 odst. 1 a 2 TZ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, 3) rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 5 T 47/2011 ze dne 25.11.2011, jenž nabyl právní moci dne 28.12.2011, pro trestné činy výtržnictví podle ust. § 202 odst. 1 TZ, zpronevěry podle ust. § 248 odst. 1 a 2 TZ, krádeže podle ust. § 247 odst. 1 písm. d), e) a § 247 odst. 1 písm. b), e) a odst. 2 TZ a poškozování cizí věci podle ust. § 257 odst. 1 TZ k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců.

Podle ust. § 395 IZ ve spojení s ust. § 396 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dlužníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, že se o nepoctivý záměr nejedná. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Insolvenční soud při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů. Posuzování první z podmínek, jež je kategorií ryze subjektivní, zákon soudu usnadňuje stanovením domněnky nepoctivého záměru podle ust. § 395 odst. 3 písm. b) IZ. Domněnkou zákon úsudku soudu jen napomáhá; trestněprávní minulost dlužníka je vodítkem, z kterého lze usuzovat na nepoctivý záměr, nikoli mít ho definitivně za nezvratný.

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Soudní praxe již dovodila, že také osoba odsouzená za trestný čin majetkové povahy může dojít oddlužení, jestliže její trest byl např. zahlazen, jestliže svým dalším chováním zřetelně projevuje poctivý záměr následky činem způsobené napravit, jestliže veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším uspořádáním majetkových vztahů k dlužníkovi. Pro takové závěry však zatím není v dané věci ve spise podkladu. 2 VSPH 1420/2013

Dlužník totiž vyjma trestného činu porušování domovní svobody dosud nedoložil, že by byl účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013 a že by se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen, přičemž na jeho nepoctivý záměr lze bez dalšího usuzovat vzhledem k charakteru jeho opakované trestné činnosti. Dlužník přitom dosud neprokázal existenci takových specifických okolností, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že i přes pravomocná odsouzení pro trestné činy majetkové povahy se u něj o nepoctivý záměr nejedná.

Odvolací soud je proto toho názoru, že za dosavadního stavu věci je nutno očekávat zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a v takovém případě nelze řešit úpadek dlužníka jinak než konkursem (popř. nepatrným konkursem). V konkursu tvoří náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která bude-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo alespoň výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele-činit nejméně 45.000,-Kč dle ust. § 1 vyhlášky, jinak však bude určena úvahou soudu dle ust. § 5 téže vyhlášky.

S ohledem na majetkové poměry dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když dlužníkovi povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního uložil, a i její výše se odvolacímu soudu jeví přiměřená. Vzhledem k tomu, že nesprávnost napadeného usnesení shledal jen v tom, že lhůta určená soudem prvního stupně k zaplacení zálohy je nepřiměřeně krátká, postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a pouze v této části Usnesení o záloze změnil způsobem uvedeným v bodě I. výroku. Za této situace nebyly (nejsou) splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení vymezené v ust. § 108 odst. 3 IZ. Odvolací soud proto postupoval dle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ a Usnesení o zastavení řízení změnil tak, že se řízení nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 30.srpna 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová