2 VSPH 1333/2013-A-20
KSPL 54 INS 23717/2012 2 VSPH 1333/2013-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Hany Němečkové, bytem Nová Plánice 15, pošta Plánice, adresa pro doručování: schránka Martina Veselá, Pod Strojírnami 10, Praha 9, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 23717/2012-A-10 ze dne 15. ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 23717/2012-A-10 ze dne 15. ledna 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Haně Němečkové (dále jen dlužnice), jež se insolvenčním návrhem ze dne 25.9.2012 domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud odkazuje na ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) předeslal, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Konstatoval, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužnice má závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 1.344.348,81 Kč, je svobodná bez vyživovací povinnosti a jejím příjmem je mzda ve výši 19.500,-Kč. Rozvedl, že v dané fázi insolvenčního řízení není postaveno najisto, zda bude oddlužení povoleno či zda již povolené oddlužení bude schváleno anebo zda schválené oddlužení nebude zrušeno.

V posuzovaném případě s přihlédnutím k tomu, že předpokládaným způsobem řešení úpadku dlužnice bude (může být) oddlužení formou splátkového kalendáře a že zálohu lze použít, jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010, rovněž na úhradu nákladů insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, považoval soud za přiměřené uložit dlužnici povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, jež odůvodnila tím, že k úhradě zálohy neměla dostatek finančních prostředků, jelikož byla nucena změnit zaměstnání a přestěhovat se do Prahy, kde našla dobře a včas placenou práci. Slíbila, že soudem požadovanou zálohu uhradí do 15.6.2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle ust. § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu je podstatné, jaký způsob řešení úpadku lze očekávat, a má-li jít o oddlužení, je významná i forma, v níž bude nejspíše provedeno. Soudu prvního stupně je třeba vytknout, že se v odůvodnění napadeného usnesení spokojil s obecným konstatováním, že v posuzované věci přichází v úvahu řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře, aniž by uvedl konkrétní skutková zjištění, na jejichž základě k tomuto závěru dospěl, a aniž by se zabýval tím, zda dlužnice splňuje podmínku ekonomické dosažitelnosti oddlužení i pro případ zpeněžení majetkové podstaty. Nutno totiž vycházet z toho, že v tomto ohledu není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhla dlužnice, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z obsahu spisu a jeho příloh ve stavu ke dni vydání napadeného usnesení, dle nichž měla dlužnice měsíční příjem ze mzdy ve výši 19.500,-Kč a její závazky činí (činily) 1.344.384,81 Kč, bylo možno dovodit předpoklad minimálního plnění pro oddlužení formou splátkového kalendáře. Měsíční splátka by v tomto případě za podmínek obsažených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) činila 10.403,-Kč, a za pět let by tak dlužnice měla být schopna splatit částku 624.180,-Kč, zatímco 30 % jejich závazků činí 403.315,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 403.315,-Kč, tj. 167.988,-Kč, je (byl) současně i zdroj pro odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, jež v případě, že správce je (bude) plátcem DPH, činí měsíčně 1089,-Kč, tj. celkem 65.340,-Kč.

Z obsahu spisu a jeho příloh ve stavu ke dni vydání napadeného usnesení, dle nichž dlužnice vyjma movitých věcí tvořících běžné vybavení domácnosti v celkové zůstatkové ceně 3.800,-Kč vlastní nemovitosti (rodinný dům se stavební parcelou a přilehlou zahradou v katastrálním území Nová Plánice) znalecky oceněné na 2.127.870,-Kč a zatížené zástavním právem zřízeným k zajištění pohledávky Komerční banky, a.s. ve výši 914.095,06 Kč, je (bylo) možno dovodit, že úpadek dlužnice by mohl být řešen i oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. Proto je třeba počítat s tím, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že věřitelé mohou (by mohli) zvolit i tento způsob oddlužení, při němž se postupuje obdobně jako v konkursu, a i náklady řízení, k jejichž zajištění je možno dle ust. § 108 IZ požadovat zálohu, zhruba odpovídají nákladům jako v případě konkursu.

V průběhu odvolacího řízení se skutková situace změnila potud, že si dlužnice našla nové zaměstnání, a proto s jejím (neaktuálním) měsíčním příjmem ze mzdy ve výši 19.500,-Kč již při posuzování dosažitelnosti oddlužení formou splátkového kalendáře nelze kalkulovat.

S přihlédnutím k tomu, že dlužnice v odvolání zdůraznila, že si našla řádně a včas placenou práci, však zatím nelze mít za vyloučené, že její úpadek bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Odvolací soud proto považoval v dané fázi řízení za postačující požadovat po ní zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,-Kč. Vycházel přitom stejně jako insolvenční soud z toho, že jakkoli jsou nároky insolvenčního správce při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách, je třeba zajistit úhradu jeho nároků či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení.

V dalším průběhu řízení bude na soudu prvního stupně, aby dlužnici vyzval k doložení aktuálního příjmu ze zaměstnání, a pokud je dlužnice nedoloží, vyzval ji k doplacení zálohy tak, aby kryla očekávané náklady oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či konkursu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková