2 VSPH 1332/2014-B-12
KSLB 54INS 36786/2013 2 VSPH 1332/2014-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Ivany Mlejnkové ve věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Bzí č.p. 26, pošta Železný Brod, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 36786/2013-B-7 ze dne 10. června 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 36786/2013-B-7 ze dne 10. června 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením neschválil oddlužení Karla anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil na jeho majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) usnesením ze dne 11.4.2014 (č.d. A-12) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho oddlužení a do funkce insolvenční správkyně ustanovil Hlista & Prill, v.o.s. (dále jen Správkyně), 2) Správkyně ve zprávě o své dosavadní činnosti ze dne 6.6.2014 (č.d. B-4) uvedla, že dlužník: -má příjem z pracovního poměru ve výši 50.000,-Kč hrubého, což odpovídá čisté mzdě ve výši 36.520,-Kč, -vlastní nemovitosti v odhadované hodnotě 3.080.000,-Kč, jež zajišťují pohledávku zajištěné věřitelky Hypoteční banky, a.s. (dále jen Zajištěná věřitelka) ve výši 1.473.321,52 Kč. 3) na přezkumném jednání konaném dne 10.6.2014 (č.d. B-6) byly zjištěny pohledávky v celkové výši 8.891 315,91 Kč, z čehož činily nezajištěné pohledávky 7.417.994,39 Kč a zajištěná pohledávka činila 1.473.321,52 Kč.

Při zkoumání podmínek pro schválení oddlužení, resp. při posuzování ekonomické nabídky dlužníka dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník nedosáhne oddlužení (nebude schopen uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň v zákonem stanoveném minimálním 30 % rozsahu) formou zpeněžení majetkové podstaty ani formou splátkového kalendáře.

Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřipadá podle soudu v úvahu proto, že poté, co by z výtěžku zpeněžení nemovitostí dlužníka ve znalcem stanovené odhadní ceně 3.080.000,-Kč bylo nutno odečíst: -zajištěnou pohledávku Zajištěné věřitelky ve výši 1. 473.321, 52 Kč, -odměnu Správkyně počítanou z částky určené k vydání Zajištěné věřitelce, jež dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen Vyhláška) činí 131.808,-Kč (90.000,-Kč + 4 % z částky 473.321,52 Kč) včetně 21 % daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), -odměnu Správkyně počítanou z výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěné věřitele /jenž činí (by činil) 1.474.870,48 Kč (3.080.000-1.473.321,52-131.809)/, jež dle ust. § 1 odst. 3 Vyhlášky činí 358.438,-Kč (225.000,-Kč + 15 % z částky 474.870,48 Kč) včetně 21 % DPH, by k uhrazení pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 7.417.994,39 Kč zbyla částka 1.116.432,48 Kč (3.080.000-1.473.321,52-131.808-358.438), což odpovídá uspokojení v rozsahu toliko 15 % (1.116.432,48/7.417.994,39), resp.-pokud by věřitelka č. 2 Komerční banka, a.s. (dále jen Věřitelka č. 2) vzala zpět přihlášku pohledávky v části 1.600.000,-Kč /jde o částku odpovídající pravděpodobnému výtěžku určeného pro uspokojení pohledávky Věřitelky č. 2 jako zajištěné věřitelky v insolvenčním řízení vedeném na majetek TKCZ, s.r.o. u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 9629/2012 (dále jen Insolvenční řízení Společnosti T)/-v rozsahu 19,2 % /1.116.432,48/ (7.417.994,39-1.600.000).

Oddlužení splátkovým kalendářem nepřipadá podle soudu v úvahu proto, že poté, co by z částky 1.634.220,-Kč, jež by byl dlužník schopen ze své čisté měsíční mzdy ve výši 36.520,-Kč srazit za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře, bylo nutno odečíst: -odměnu Správkyně, jež dle ust. § 3 písm. b) Vyhlášky činí 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, -náhradu hotových výdajů Správkyně, jež dle ust. § 7 odst. 4 Vyhlášky činí 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, což činí celkem 65.340,-Kč /(750X60) + (150X60)/ včetně 21 % DPH, by k uhrazení pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 7.417.994,39 Kč zbyla částka 1.568.880,-Kč (1.634.220-65.340), což odpovídá uspokojení v rozsahu toliko 21,15 % (1.568.880/7.417.994,39), resp.-pokud by Věřitelka č. 2 vzala zpět přihlášku pohledávky v části 1.600.000,-Kč-v rozsahu 26,96 % /1.568.880/(7.417.994,39-1.600.000)/. Proto soud rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti bodům I. a II. výroku tohoto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jimiž bylo neschváleno oddlužení dlužníka, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, podal dlužník včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že má nabídku na odkup nemovitostí za cenu 3.900.000,-Kč (k prokázání čehož k odvolání připojil nabídku TRANSCONCOR, s.r.o. ze dne 24.6.2014), což by v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty znamenalo, že by se pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojily v rozsahu 30,73 %. Rozvedl, že pokud by v Insolvenčním řízení Společnosti T došlo k prodeji strojů za nabídnutou částku 1.200.000,-Kč (k prokázání čehož k odvolání připojil nabídku JIKO CZ, s.r.o. ze dne 12.6.2014), v rozsahu 1.000.000,-Kč by se uspokojila pohledávka věřitelky č.5 České spořitelny, a.s. (dále jen Věřitelka č. 5), což by znamenalo, že by se pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojily v rozsahu 37,1 %. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že ve věci sám rozhodne, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona (dále jen IZ) nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Dle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle ust. § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v ust. § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení); k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle ust. § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle ust. ust. § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle ust. § 405 IZ; k tomu viz závěry obsažené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. 3. 2011 uveřejněném pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu dlužníka a obsahu spisu týkajícího se Insolvenčního řízení Společnosti T kromě skutkových zjištění uvedených shora pod body 1 až 3 zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v Insolvenčním řízení Společnosti T usnesením č. j. KSLB 86 INS 9629/2012-B-34 ze dne 27.3.2015 vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení tam specifikovaných nemovitostí Věřitelce č. 2 ve výši 1.614.770, 43 Kč.

V daném případě soud prvního stupně neschválil oddlužení proto, že ekonomická nabídka dlužníka je nedostatečná, neboť předpokládaná výše výtěžku zpeněžení jeho majetku (nemovitostí) ani jeho příjem neskýtá předpoklad k tomu, aby po uspokojení přednostních nároků Správkyně byly pohledávky jeho nezajištěných věřitelů uspokojeny v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že závěr (výpočet) soudu prvního stupně o nedostatečné ekonomické nabídce dlužníka, který správně vztáhl k oběma jeho způsobům, tedy jak ke splátkovému kalendáři, tak i ke zpeněžení majetkové podstaty, a který počítal i se situací, že by v důsledku částečného uspokojení pohledávky Věřitelky č. 2 v Insolvenčním řízení Společnosti T došlo ke snížení objemu pohledávek nezajištěných věřitelů v tomto řízení, je prost pochybení. Odvolací soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení ústící v závěr, že dle ekonomické nabídky dlužníka by byly pohledávky jeho nezajištěných věřitelů v oddlužení zpeněžením majetkové podstaty uspokojeny toliko v rozsahu 19,2 % a v oddlužení splátkovým kalendářem toliko v rozsahu 26,96 %. Ostatně dlužník kalkulaci své ekonomické nabídky provedené soudem prvního stupně nezpochybnil.

Závěr, že dlužník oddlužení nedosáhne, není podle názoru odvolacího soudu s to zvrátit ani odvolací argumentace. Pokud jde údajnou nabídku TRANSCONCOR, s.r.o. na odkup nemovitosti dlužníka za částku 3.900.000,-Kč, odvolací soud jí nepovažuje za věrohodnou v situaci, kdy dlužník v reakci na výzvu soudu ze dne 27.12.2013 (č.d. A-5) předložil dne 4.2.2014 (č.d. A-7) znalecký posudek znalce Ing. Zdeňka Millera ze dne 1.2.2014, podle něhož činí tržní hodnota zajištěných nemovitostí 3.080.000,-Kč. Jinými slovy vyjádřeno, odvolací soud považuje znalecké ocenění nemovitostí, jež bylo v inkriminované době (dle ust. § 392 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013) povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, za kvalifikovanější podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou (byly) dány podmínky pro schválení oddlužení, než pouhé sdělení TRANSCONCOR, s.r.o. (č.d. B-8) adresované dlužníkovi, že Za nemovitosti zapsané na LV 2372 v kú Bzí u Železného Brodu, LV 791 v kú Kokonín a LV 570 v kú Kokonín nabízíme částku 3.900.000,-Kč . Dlužno dodat, že dlužník na schůzi věřitelů konané dne 10.6.2014 (č.d. A-6), na níž bylo rozhodováno o (ne)schválení oddlužení, neměl připomínky ke zprávě Správkyně, podle níž má dlužník nemovitosti v hodnotě cca 3.080.000,-Kč .

Předpoklad dlužníka, že v Insolvenčním řízení Společnosti T dojde k prodeji strojů a tím k částečnému uspokojení pohledávky Věřitelky č. 5 ve výši 1.000.000 Kč považuje odvolací soud za spekulativní situaci, kdy v Insolvenčním řízení Společnosti T dosud nedošlo ani k ocenění tohoto předmětu zajištění, natož k jeho prodeji.

Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud za daných okolností povolené oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ neschválil a současně rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem.

Odvolací soud proto napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu (včetně na rozhodnutí o prohlášení konkursu závislém rozhodnutí o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný) podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 18. srpna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná