2 VSPH 1332/2012-B-17
KSHK 42 INS 1431/2012 2 VSPH 1332/2012-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Jaroslavy Fišarové, bytem Jiráskova 113, Police nad Metují-Velká Ledhuje, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 1431/2012-B-10/celk.2 ze dne 10.září 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 1431/2012-B-10/celk.2 ze dne 10.září 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku označeným usnesením neschválil oddlužení Jaroslavy Fišarové (dále jen dlužnice), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dne 10.9.2012 v 8 hodin 43 minut.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 30.4.2012 zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenčního správce ustanovil Mgr. Kamila Tomana (dále jen správce). Rozvedl, že při povolení oddlužení vyšel z toho, že dlužnice ze svých měsíčních příjmů sestávajících z invalidního důchodu ve výši 5.156,-Kč a mzdy poskytované zaměstnavatelkou Danou Heinzelovou ve výši 6.000,-Kč bude schopna uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 348.759,-Kč v rozsahu 33 %.

Dále poukázal na to, že z návrhu věřitelky CCRB, a.s. na zrušení oddlužení ze dne 28.5.2012 a zprávy správce ze dne 12.6.2012 vyplynulo, že dlužnice darovací smlouvou ze dne 23.12.2011 (dále jen Darovací smlouva) darovala svému synovi Martinu Fišarovi rodinný dům s pozemky (dále jen Nemovitosti) a učinila tak měsíc předtím, než dne 23.1.2012 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V této situaci soud na jednání konaném dne 18.6.2012 upozornil dlužnici na to, že schválí její oddlužení toliko v případě, že zcela uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů, a dne 17.7.2012 ji vyzval k doložení svých měsíčních příjmů (např. smlouvy o důchodu ve výši 5.200,-Kč) tak, aby jejich výše odpovídala požadavku 100% uspokojení věřitelů. Dlužnice však na výzvu nereagovala.

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 395 odst. 1 a § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že dlužnice Darovací smlouvou vyvedla Nemovitosti ze svého vlastnictví, čímž zkrátila uspokojení věřitelů, z čehož lze usuzovat na její nepoctivý záměr. Současně připomněl, že příjmy dlužnice nepostačují k úhradě alespoň 30 % zjištěných pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení přihlásili v rozsahu o téměř 70.000,-Kč vyšším, než dlužnice uváděla v insolvenčním návrhu. Proto podle ust. § 405 odst. 1 IZ oddlužení dlužnice neschválil a podle odst. 2 téhož ustanovení rozhodl o způsobu řešení jejího úpadku konkursem, jenž bude podle ust. § 314 a § 315 projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že po přezkumném jednání předložila soudu výplatní pásky od svého nového zaměstnavatele BOR, s.r.o., z nichž je zřejmé, že se její čistý měsíční příjem zvyšuje. V průběhu odvolacího řízení předložila soudem požadovanou smlouvu o důchodu ze dne 22.10.2012 (dále jen Smlouva o důchodu), jíž se její syn zavázal, že jí po dobu oddlužení bude poskytovat měsíční důchod ve výši 5.200,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Ust. § 405 IZ určuje, že insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v ust. § 402 odst. 5 IZ tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Závěr o tom, že oddlužení není přípustné podle ust. § 395 IZ, má ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za následek rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu, je-li však takové zjištění učiněno soudem až po rozhodnutí o povolení oddlužení (jako v tomto případě), má za následek rozhodnutí o neschválení oddlužení podle ust. § 405 odst. 1 téhož zákona.

Judikatura (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dospěla při řešení otázky, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, k závěru, dle něhož se nepoctivost dlužníkova záměru nevyčerpává (jen) jednáními popsanými v ust. § 395 odst. 3 IZ, ale může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení nebo o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka.

Odvolací soud z insolvenčního spisu ověřil, že:

1) dne 23.12.2011 uzavřela dlužnice se svým synem Martinem Fišarem Darovací smlouvu, jíž mu darovala Nemovitosti s tím, že právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 27.12.2011, 2) dne 23.1.2012 se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jež doplnila podáním ze dne 8.2.2012, domáhala povolení oddlužení formou splátkového kalendáře s tím, že sedmi věřitelům dluží více než 340.000,-Kč a že její majetek tvoří (toliko) vybavení domácnosti v hodnotě 37.500,-Kč, 3) dlužnice má příjem z invalidního důchodu ve výši 5.156,-Kč měsíčně a ze mzdy ve výši cca 7.500,-Kč měsíčně, přičemž se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem deset věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 416.330,85 Kč, jež byly při přezkumném jednání (vyjma pohledávky HELP FINANCIAL, s.r.o. ve výši 50.000,-Kč) zjištěny, 4) dne 22.10.2012 uzavřela dlužnice se svým synem Martinem Fišarem Smlouvu o důchodu, jejímž obsahem byl jeho závazek poskytovat jí při oddlužení měsíční peněžitý důchod ve výši 5.200,-Kč.

Za těchto okolností se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že v daném případě lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužnice, a to proto, že měsíc před podáním insolvenčního návrhu bezplatně převedla svůj jediný hodnotný majetek ve prospěch svého rodinného příslušníka, resp. že toto jednání dlužnice nelze hodnotit jinak než nepoctivé. Odvolací soud nepochybuje o tom, že darování Nemovitostí představuje (mohlo by představovat) neúčinný právní úkon bez přiměřeného protiplnění dle ust. § 240 IZ, jak ostatně dovodil i správce v žalobě o určení neúčinnosti Darovací smlouvy (č.l. C-1), neboť dlužnice tento převod realizovala v době, kdy se nacházela v úpadku. K pochopení toho, že převod majetku na třetí osobu bez jakéhokoli finančního ekvivalentu je úkonem, jenž vede ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů dlužnice, přitom zjevně není (nebylo) třeba žádných zvláštních právních znalostí.

Jinými slovy, dlužnice si těchto nepřípustných důsledků svého jednání musela být vědoma a byla s nimi srozuměna. Tomu odpovídá i to, že poté, co se zbavila nejpodstatnější části svého majetku (Nemovitostí) a co tak učinila bez toho, že by za tento majetek inkasovala (hodlala inkasovat) jakékoli protiplnění, které by sloužilo jako zdroj uspokojení pohledávek jejích věřitelů, navrhla řešit svůj úpadek oddlužením, k němuž nabízela jen své budoucí příjmy z invalidního důchodu a ze mzdy použitelné k uspokojení věřitelů při splátkovém kalendáři. O tom, že by své věřitele uspokojila (mohla uspokojit) zcela, začala uvažovat až poté, co jí insolvenční soud sdělil, že jinak oddlužení neschválí. Dlužno ovšem podotknout, že závazek jejího syna přispívat jí pravidelnou měsíční částku nebyl vyjádřen odpovídajícím způsobem, když Smlouva o důchodu nebyla opatřena úředně ověřenými podpisy.

Odvolací soud považoval za potřebné zdůraznit, že oddlužení lze podle ust. § 398 IZ provést buď zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře a že zpravidla není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník. O způsobu oddlužení totiž rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud, pokud se věřitelé na způsobu oddlužení neusnesou (viz ust. § 402 odst. 3 a 5 IZ). Je tedy zásadně na vůli věřitelů, který způsob oddlužení považují z hlediska uspokojení svých pohledávek za výhodnější. Jestliže jim oba způsoby poskytují potenciálně shodnou vyhlídku rozsahu uspokojení jejich pohledávek, je dalším logickým (ekonomicky posuzováno) kriteriem jejich volby i úvaha, který ze způsobů oddlužení dává větší jistotu předpokládaného uspokojení a v jakém časovém horizontu. Pokud se ale dlužnice krátce před zahájením insolvenčního řízení (darováním) zbavila svého jediného hodnotnějšího majetku-Nemovitostí, jež by patrně skýtaly shodné (plné) uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jako při splátkovém kalendáři, možnost uspokojit pohledávky věřitelů v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty znemožnila. Tímto svévolným postupem zúžila svoji ekonomickou nabídku pro oddlužení jen na možnost řešit je splátkovým kalendářem. Kdyby tak neučinila a Nemovitostí se nezbavila, není vyloučeno, že by věřitelé preferovali oddlužení provedené zpeněžením majetkové podstaty. Jakkoli by při obou způsobech oddlužení bylo možno předpokládat (při zapravení přednostních nároků správce) jejich úplné uspokojení, oddlužením zpeněžením majetkové podstaty by k tomu zřejmě došlo podstatně dříve než při splátkovém kalendáři, jehož řádné splnění je s ohledem na jeho časové rozložení vždy nejisté.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že důvod usuzovat, že se dlužnice poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku, by byl dán (toliko) tehdy, pokud by se postarala o navrácení ušlého majetku do majetkové podstaty a Nemovitosti by od svého syna zpětně nabyla. Jelikož k tomu nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, je odvolací soud s insolvenčním soudem zajedno v tom, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že návrhem na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr, jenž vylučuje využít k řešení jejího úpadku dobrodiní oddlužení.

Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud za daných okolností povolené oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 a 2 IZ zrušil a současně rozhodl o řešení úpadku dlužnice (nepatrným) konkursem. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 20.listopadu 2012

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová