2 VSPH 1331/2012-A-17
KSPH 41 INS 16834/2012 2 VSPH 1331/2012-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Petra Pěnkavy, bytem Vlašimská 1926, Benešov, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 16834/2012-A-7 ze dne 17. července 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 16834/2012-A-7 ze dne 17. července 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl insolvenční návrh, jímž se Petr Pěnkava (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 12.7.2012 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Citoval ust. § 3 odst. 1 a 2, § 103 odst. 2 a 3, § 104 odst. 2 až 4 a § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že insolvenční návrh je neurčitý, neboť postrádá konkrétní vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka. Rozvedl, že s ohledem na to, že se dlužník v návrhu zmiňuje toliko o jediném věřiteli, není navíc zřejmé, zda je splněn jeden ze základních předpokladů úpadku spočívající v mnohosti věřitelů.

Dlužník sice k návrhu připojil listiny dokládající existenci svých závazků, avšak z ustálené judikatury podle soudu vyplývá, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který k návrhu připojil jako přílohu. Se zřetelem k tomu, že návrh obsahuje takové vady, pro které nelze v řízení pokračovat a které nelze odstranit výzvou podle ust. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), postupoval soud dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že je invalidním důchodcem, trpí obsedantně kompulzivní poruchou a nemá dost sil ani energie k tomu, aby čelil tlaku Home Credit, a.s. (jež požaduje splacení svých pohledávek v měsíčních splátkách ve výši 10.000,-Kč) jinak než prostřednictvím insolvenčního řízení. Zdůraznil, že insolvenčnímu soudu zaslal dopisy od Home Credit a k insolvenčnímu návrhu připojil zákonem předepsané přílohy a listinné důkazy. Dále popsal důvody, jež ho vedly k tomu, že si půjčoval (musel půjčovat) finanční prostředky, a vyjádřil připravenost odstranit nedostatky návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 OSŘ se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, jak správně zdůraznil soud prvního stupně, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohou) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010).

Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v ust. § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník v kolonce č. 6 formuláře co do popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek omezil pouze na tvrzení, že se v letech 2001 až 2010 zadlužoval, v letech 2010 až 2012 absolvoval insolvenční řízení, které skončilo konkursem, a v červnu 2012 po něm Home Credit, a.s. požadovala, aby jí formou měsíčních splátek ve výši 10.000,-Kč splatil úvěrové pohledávky v rozsahu cca 250.000,-Kč s tím, že jinak vůči němu podá žaloby. Žádné (další) konkrétní údaje o svých majetkových poměrech a o svých věřitelích a jejich pohledávkách v insolvenčním návrhu neuvedl.

Z tvrzení dlužníka nelze dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měl více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Odvolací soud současně zjistil, že v seznamu závazků neuvedl dlužník žádné údaje, jimiž by ve spojení s tvrzeními uvedenými v kolonce č. 6 formuláře vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, resp. že tento seznam závazků obsahově neodpovídá požadavkům na něj kladeným v ust. § 104 odst. 4 IZ. Především proto ne, že v něm neuvedl data splatnosti svých závazků.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci ust. § 43 odst. 2 OSŘ, soud prvního stupně postupoval správně, když jej napadeným usnesením bez dalšího odmítl. Dlužno dodat, že vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, proto z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení nemá žádného významu, že dlužník v odvolání vyjádřil připravenost odstranit vady insolvenčního návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby insolvenčnímu soudu podal nový, řádně zpracovaný insolvenční návrh vtělený do návrhu na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 21. ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva