2 VSPH 1326/2012-A-16
MSPH 59 INS 11904/2012 2 VSPH 1326/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Security & Cutting Production, s.r.o, sídlem Bořivojova 878/35, Praha 3, zast. advokátem Mgr. Martinem Krtilem, sídlem Za Poříčskou bránou 334/4, Praha 8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 11904/2012-A-10 ze dne 27.července 2012

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 59 INS 11904/2012-A-10 ze dne 27.července 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se Security & Cutting Production, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek.

V odůvodnění usnesení soud-poukazuje na ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-uvedl, že usnesením č.j. MSPH 59 INS 11904/2012-A-9 ze dne 5.6.2012 (dále jen Usnesení) uložil dlužnici, aby do 15 dnů od právní moci Usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a zároveň ji poučil o tom, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. Konstatoval, že Usnesení, jež bylo dlužnici (jejímu zástupci) doručeno dne 8.6.2012, nabylo právní moci dne 26.6.2012 a poslední den lhůty k zaplacení zálohy připadl na den 11.7.2012. Vzhledem k tomu, že dlužnice požadovanou zálohu ve stanovené lhůtě neuhradila, postupoval soud podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice blanketní odvolání, v němž toliko uvedla, že je cca do 3 týdnů doplní. Přestože ji insolvenční soud usnesením ze dne 24.8.2012 vyzval, aby do 10 dnů od doručení usnesení podání doplnila, a poučil ji o možných následcích v případě, že tak neučiní, dlužnice na výzvu nereagovala a vytčené nedostatky podání neodstranila.

Vrchní soud v Praze vázán ust. § 212a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a odvolání důvodným neshledal.

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že soud prvního stupně dlužnici Usnesením uložil, aby do 15 dnů od právní moci Usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a poučil ji o (možném) následku zastavení řízení v případě nesplnění této povinnosti. Dlužnice ovšem ve stanovené lhůtě zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila. Jinými slovy, dlužnice, ač řádně poučena o následku v případě nesplnění uložené povinnosti, nesplnila povinnost, jež jí byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím (právní moci nabylo dnem 26.6.2012). Soudu prvního stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení.

Předpoklady k tomu, aby namísto zastavení řízení bylo v řízení pokračováno, nenastaly ani v odvolacím řízení. Zejména proto ne, že důvody, pro něž bylo třeba zálohu zaplatit, nepominuly, když nevyšlo (dodatečně) najevo, že prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení lze zajistit jinak. V situaci, kdy je insolvenčním navrhovatelem, jenž má zaplatit zálohu, dlužník, je vyloučena i úvaha o zajištění zálohy na náklady insolvenčního řízení jejím vymožením, neboť podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ nelze po dobu insolvenčního řízení (od jeho zahájení) provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala jeho majetek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 OSŘ a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 11.března 2013

JUDr. Jiří Kareta, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová