2 VSPH 1321/2013-A-13
KSPL 56 INS 16882/2013 2 VSPH 1321/2013-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Davida Šťastného, trvale bytem Za Humny 96/16, Trmice, přechodně bytem Sukova 7, Plzeň, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 16882/2013-A-8 ze dne 12. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 16882/2013-A-8 ze dne 12. července 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením uložil Davidu Šťastnému (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení osvětlil soud význam institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, uvedl, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužník má splatné závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 596.878,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční příjem činí 13.936,-Kč, vysvětlil zákonem stanovené podmínky oddlužení a konstatoval, že dlužník tyto podmínky splňuje. Poté rozebral otázku nákladů insolvenčního řízení včetně odměny insolvenčního správce při řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře a zdůraznil, že v případě schválení oddlužení má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře. Proto považoval za přiměřené uložit dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu ve výši 5.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že návrh na oddlužení podával z důvodu finanční tísně, a není tedy schopen ve stanovené lhůtě prostředky na zaplacení zálohy zajistit. Navrhoval proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka.

Pro rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu a určení její výše je podstatné, jaký způsob řešení úpadku dlužníka lze očekávat; má-li být úpadek řešen oddlužením, je významná i forma, jíž bude nejspíše provedeno. V posuzované věci navrhuje dlužník oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž z údajů obsažených v insolvenčním návrhu plyne, že veškerý jeho majetek (jenž není předmětem zajištění) tvoří mobilní telefon, televize, hodinky a věci osobní potřeby v odhadované hodnotě 1.300,-Kč; s ohledem na očekávané příjmy ze mzdy však bude schopen splatit nezajištěným věřitelům částku, jež nebude nižší než 30 % jejich pohledávek.

Okolnost, že v projednávané věci přichází v úvahu řešení úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře, je pro určení výše požadované zálohy významná. Soudní praxí je v těchto případech zpravidla považována za postačující záloha nižší než v případě konkursu či oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty; při tomto uvažovaném způsobu oddlužení totiž záloha neslouží ke krytí odměny či hotových výdajů insolvenčního správce za období po schválení oddlužení, neboť tyto nároky správce hradí dlužník z částky určené ke splátkám nezajištěným věřitelům.

Důvod pro uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je přesto dán. V první řadě proto, jak správně vystihl soud prvního stupně, že je nutné zajistit prostředky na odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řádným výkonem funkce insolvenčního správce za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (zpravidla odměna za 2-3 měsíce výkonu funkce a náhrada hotových výdajů správce), neboť v tomto období dosud nemohou být nároky správce uspokojeny ze splátek prováděných dlužníkem a finanční majetek dlužník nemá. Dalším důvodem pro složení zálohy je pak skutečnost, že v této fázi insolvenčního řízení není jisté, zda oddlužení bude povoleno, zda již povolené oddlužení insolvenční soud schválí, popř. zda schválené oddlužení později nezruší, přičemž ve všech případech by rozhodl též o prohlášení konkursu.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval; s přihlédnutím k počtu jeho věřitelů a rozsahu závazků je přitom odvolací soud přesvědčen, že záloha ve výši 5.000,-Kč není v daném případě nepřiměřeně vysoká.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková