2 VSPH 1313/2015-B-14
KSPH 72 INS 34308/2014 2 VSPH 1313/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Ivy Hruškové, bytem Hradební 87, Velvary, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 34308/2014-B-6 ze dne 19. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 34308/2014-B-6 ze dne 19. května 2015 se m ě n í v bodech III. a IV. výroku tak, že se plátci mzdy dlužnice ukládá, aby ze mzdy dlužnice prováděl a insolvenčnímu správci Ing. Romanu Světlému zasílal každý měsíc srážky ve výši 6.000,-Kč, a dlužnici se ukládá, aby ze svých příjmů platila po dobu 5 let nebo do úplného zaplacení všech svých závazků prostřednictvím insolvenčního správce na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částku 6.000,-Kč měsíčně do 25. dne každého měsíce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 72 INS 34308/2014-B-6 ze dne 19.5.2015 schválil oddlužení Ivy Hruškové (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), konstatoval, že insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. Roman Světlý (bod II. výroku), plátci mzdy dlužnice uložil, aby ze mzdy dlužnice prováděl srážky ve stejném rozsahu jako při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro uspokojení přednostní pohledávky snížené o částku 544,11 Kč a nevyplácel je dlužnici, ale zasílal insolvenčnímu správci spolu s dokladem obsahujícím údaje o jednotlivých složkách mzdy dlužnice a o provedených srážkách, a ve zbývající části zamítl návrh dlužnice na stanovení nižších než zákonem určených splátek (bod III. výroku), dlužnici uložil, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení všech pohledávek platila ze svých příjmů měsíčně vždy k 25. dni měsíce na plnění splátkového kalendáře částku dle bodu III. výroku, přičemž určil způsob rozvrhu takto určené částky na pohledávky nezajištěných věřitelů (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby si z částek určených pro uspokojení nezajištěných věřitelů každý měsíc odečítal a vyplácel zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů povinnosti a zbytek vyplatil nezajištěným věřitelům způsobem a v poměru dle bodu IV. výroku a stanovil podmínky, při jejichž splnění je povinen předkládat mu zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod V. a VI. výroku), věřitelům uložil, aby insolvenčnímu správci sdělili bankovní spojení pro zasílání plateb dle tohoto usnesení (bod VII. výroku), dlužnici uložil povinnosti spojené s plněním oddlužení (bod VIII. výroku) a konstatoval, že účinky tohoto usnesení nastanou jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IX. výroku). V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.1.2015 (č.d. A-9) rozhodl na návrh dlužnice o jejím úpadku, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce. V řízení bylo zjištěno, že dlužnice je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem tvoří mzda ve výši 16.547,-Kč, 4 nezajištění věřitelé mají vůči ní pohledávky v celkové výši 515.986,21 Kč, 1 zajištěný věřitel má vůči ní pohledávku ve výši 1.072.311,37 Kč zajištěnou zástavním právem zřízeným k nemovitosti dlužnice, již insolvenční správce podrobně popsal ve zprávě o stavu insolvenčního řízení a o jejíž zpeněžení požádal zajištěný věřitel. Z uvedeného soud dovodil, že nedojde-li ke změně v osobních či majetkových poměrech dlužnice, bude ze svých příjmů schopna uspokojit v průběhu 5 let pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 73,04%.

Protože dlužnice v návrhu na povolení oddlužení požádala soud o stanovení nižších než zákonem určených splátek snížených na částku 4.000,-Kč s odůvodněním, že vynakládá značné částky na léky a 3x týdně jezdí na ozařování do Prahy, zjišťoval soud s poukazem na kritéria vymezená v ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, zda splňuje podmínky pro stanovení nižších splátek. Nezjistil přitom žádné okolnosti, z nichž by bylo lze usuzovat na to, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala dlužnice nepoctivý záměr, uvedl, že výše jejích závazků odpovídá běžné míře zadlužení, zopakoval, že nedojde-li ke změně v jejích osobních či majetkových poměrech, mělo by být z jejích příjmů uspokojeno 73,04% pohledávek nezajištěných věřitelů, že dlužnice nadále zachovává příjem vyčíslený shora, ale při snížení splátek na částku 4.000,-Kč by pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny v oddlužení jen v rozsahu 33,84%, a konstatoval, že se žádný z věřitelů k žádosti dlužnice nevyjádřil. Uzavřel na tom, že dlužnice splňuje předpoklady pro snížení splátek, jejímu návrhu proto zčásti vyhověl a rozhodl o tom, že nezabavitelná částka příjmů dlužnice bude vyšší o 544,11 Kč a měsíční srážky na plnění splátkového kalendáře budou o stejnou částku sníženy.

S poukazem na platnou právní úpravu v další části odůvodnění napadeného usnesení podrobně vysvětlil důvody, jež ho vedly ke stanovení povinností plátci mzdy dlužnice, insolvenčnímu správci a věřitelům nezbytným k plnění schváleného způsobu oddlužení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice včas odvolala, a to výslovně proti té části rozhodnutí, jíž byla stanovena splátka určená na plnění oddlužení, a požadovala, aby je odvolací soud změnil a stanovil, že je na plnění oddlužení povinna hradit měsíční splátky ve výši 6.000,-Kč. V odvolání poukazovala na to, že jak v návrhu na povolení oddlužení obsahujícím žádost o stanovení nižších než zákonem určených splátek, tak na jednání před soudem pravdivě uvedla všechny skutečnosti, jež vedly k jejímu zadlužení, i důvody, jež ji vedly k podání návrhu na povolení oddlužení a žádosti o stanovení nižších splátek. Poukázala na to, že po rozvodu manželství zůstala na splácení závazků sama a že v důsledku dlouhodobé nemoci nadále pravidelně dojíždí na kontroly, přičemž její situace bude ztížena poté, kdy bude zpeněžena nemovitost, již vlastní, za účelem uspokojení zajištěného věřitele, a nezbude jí než si pronajmout byt. Výše navržené splátky přitom umožní uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 50%.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle ust. § 391 odst. 3 téhož zákona lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Pokud soud žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek nevyhoví, je dlužník podle ust. § 406 odst. 4 poslední věty insolvenčního zákona oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

V dané věci odvolací soud ze spisu zjistil, že v insolvenčním návrhu ze dne 16.12.2014, s nímž spojila návrh na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, požádala dlužnice v položce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Tvrdila, že z měsíční splátky ve výši 4.000,-Kč budou pohledávky nezajištěných věřitelů (v návrhu tvrdila, že v souhrnu činí 315.209,-Kč) uspokojeny nejméně v rozsahu 50%, a odůvodnila jej tím, že příčinou jejího zadlužení byla nemoc spojená s operací a následným ozařováním a situace po rozvodu v roce 2014 (v bodě 7 návrhu poukazovala na to, že od té doby nebyla schopna hradit zejména splátky hypotečního úvěru), přičemž má stabilizovaný příjem z pracovního poměru v účetní kanceláři. Jak popsáno shora, v insolvenčním řízení byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším, než tvrdila dlužnice v návrhu, a soudu prvního stupně je proto třeba přisvědčit v tom, že by měsíční splátka ve výši 4.000,-Kč nepostačovala na jejich uspokojení toliko v zákonem vyžadovaném rozsahu, a návrhu dlužnice proto v plném rozsahu nebylo možné vyhovět.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že dlužnice splňuje předpoklady základní předpoklady umožňující vydání rozhodnutí o stanovení nižších než zákonem určených splátek, leč na rozdíl od něj je toho názoru, že v daném případě lze snížit měsíční splátku na plnění splátkového kalendáře až na částku 6.000,-Kč (za 5 let oddlužení by tak mělo být uhrazeno celkem 360.000,-Kč, přičemž dosud poskytovala dlužnice na plnění splátkového kalendáře splátky cca o 800,-Kč vyšší), jež by měla postačovat jak na úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v oddlužení v celkové výši 65.340,-Kč, tak na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu nejméně 50% jejich pohledávek, jež představuje částku 257.993,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené usnesení v bodech III. a IV. tak, že stanovil splátky na plnění oddlužení způsobem shora popsaným.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková