2 VSPH 131/2013-A-25
KSUL 79 INS 24315/2011 2 VSPH 131/2013-A-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků Jitky Nudčenkové a Václava Nudčenka, obou bytem Hutnická 5289, Chomutov, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 24315/2011-A-20 ze dne 21. prosince 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 24315/2011-A-20 ze dne 21.prosince 2012 se v bodech II., III. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 79 INS 24315/2011-A-20 ze dne 21.12.2012 rozhodl pod bodem I. výroku o úpadku Jitky Nudčenkové a Václava Nudčenka (dále jen dlužnice a dlužník, popřípadě dlužníci, zamítl jejich návrh na povolení oddlužení a prohlásil na jejich majetek konkurs (body II. a III. výroku) s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku) a účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku). Kromě toho ustanovil insolvenčním správcem Beneš-insolvenční správce, v.o.s. (bod VI. výroku) a do dalších bodů výroku vtělil náležitosti předepsané insolvenčním zákonem.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužnice i dlužník podali na předepsaném formuláři insolvenční návrhy, jimiž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že mají shodné závazky v celkové výši 1.605.368,63 Kč vůči osmi věřitelům, vzájemně mají jednu vyživovací povinnost, příjem dlužnice tvoří starobní důchod ve výši 9.123,-Kč, dlužník pobírá mzdu u Parker Hannifin Industrial, s.r.o. a jejich syn Václav Nudčenko se jim darovací smlouvou zavázal poskytovat příspěvek ve výši 2.500,-Kč. Usnesením ze dne 25.1.2012 spojil soud obě věci ke společnému řízení, jež je vedeno pod sp. zn. KSUL 79 INS 24315/2011.

Z obsahu listin předložených dlužníky soud dovodil, že jejich úpadek byl osvědčen, a rozhodl proto o jeho zjištění. Co se týče oddlužení, podle zjištění soudu nejsou dlužníci schopni splnit podmínku vymezenou v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. splatit ze svých příjmů během 5 let nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, ale toliko 23 % (365.640,-Kč), přičemž neuvedli žádné věřitele, kteří by souhlasili s nižším plněním. Dospěl proto k závěru, že nesplňující zákonné podmínky, a oddlužení jim proto povolit nelze. Z těchto důvodů zamítl jejich návrh na povolení oddlužení a rozhodl o řešení jejich úpadku konkursem s tím, že vzhledem ke splnění podmínek vymezených ust. § 314 insolvenčního zákona bude konkurs projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a k rozhodnutí o povolení oddlužení splátkovým kalendářem. V odvolání namítali, že insolvenční soud nesprávně posoudil, zda splňují podmínky povolení oddlužení, tvrdili, že jejich syn je ochoten zvýšit částku, již jim daruje, a insolvenčnímu soudu vytkli, že nevzal v úvahu, že výše mzdy dlužníka byla ovlivněna tím, že byl nemocen. Tvrdili, že i bez zvýšení darované částky jsou schopni uhradit v oddlužení svým věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek, když dle jejich výpočtu lze každý měsíc srážet z důchodu dlužnice 1.364,-Kč a ze mzdy dlužníka 5.486,-Kč, což spolu s darem ve výši 2.500,-Kč činí celkem 9.350,-Kč měsíce. Kromě toho uvedli, že popírají dva ze závazků, jež soud zmínil, a jejich závazky tedy činí ve skutečnosti pouze 1.595.368,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Podle ust. § 395 odst. 3 insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl insolvenční soud návrh dlužníků na povolení oddlužení proto, že dospěl k závěru, že hodnota plnění, jež by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé bude nižší než 30% jejich pohledávek.

Co se týče posouzení schopnosti dlužníků zajistit ze svých příjmů v průběhu pěti let uspokojení alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, považoval odvolací soud za nutné v prvé řadě zdůraznit, že při úvaze, zda dlužníci jsou schopni tuto podmínku splnit, vyšel insolvenční soud z údajů obsažených v insolvenčních návrzích, podle nichž činí pohledávky sedmi nezajištěných věřitelů 1.605.369,-Kč. Při zohlednění příjmů, jež mají dle vlastních tvrzení a dle informace insolvenčního správce obsažené v jeho zprávě o dosavadní činnosti zpracované dne 15.2.2013 po vydání napadeného usnesení, tj. starobního důchodu dlužnice ve výši 9.200,-Kč, průměrné měsíční mzdy dlužníka ve výši 15.000,-Kč a příspěvku jejich syna Václava Nudčenka ve výši 2.500,-Kč, jsou dlužníci schopni hradit 8.525,-Kč měsíčně (1.079,-Kč + 4.946,-Kč + 2.500,-Kč) a po odpočtu nároků insolvenčního správce hrazených v průběhu oddlužení ve výši 64.800,-Kč by měli být schopni zaplatit za pět let na pohledávky nezajištěných věřitelů celkem 446.700,-Kč a uspokojit je toliko v rozsahu 27,82%. Pokud by pohledávky nezajištěných věřitelů činily v souhrnu toliko 1.595.368,-Kč, jak tvrdí dlužníci v odvolání, byli by schopni uspokojit je v rozsahu 28,00%. Dle názoru odvolacího soudu však nelze přehlédnout, že-jak upozornil insolvenční správce ve zprávě ze dne 15.2.2013 a potvrdil v doplnění seznamu přihlášených pohledávek ze dne 28.3.2013-do insolvenčního řízení přihlásilo včas své pohledávky pouze šest nezajištěných věřitelů a toliko v souhrnné výši 1.004.653,-Kč (z porovnání seznamů závazků předložených dlužníka a seznamu přihlášených pohledávek je zřejmé, že oproti předpokladu dlužníků nepřihlásila Česká spořitelna, a.s. do insolvenčního řízení pohledávku ze směnky ve výši 683.644,-Kč s příslušenstvím, o níž bylo u Městského soudu v Praze vedeno soudní řízení pod sp. zn. 53 Cm 334/2011). V takovém případě však budou dlužníci schopni uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení v rozsahu 44,46%, a podmínku uspokojení alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů tedy zřejmě splňují.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení v v napadených bodech II. a III. a na nich závislém bodě IV. výroku podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v jeho průběhu bude nezbytné ověřit, zda pohledávky nezajištěných věřitelů uplatněné v insolvenčním řízení skutečně dosahují objemu, s nímž kalkuloval odvolací soud, a zda dlužníci nadále dosahují příjmů, jež vzal při výpočtu v úvahu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 20. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová