2 VSPH 131/2012-A-34
MSPH 88 INS 16214/2011 2 VSPH 131/2012-A-34

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Anny Novotné, bytem Slibná 203/4, Praha 10, zast. JUDr. Jindřichem Vybíralem, bytem Hybernská 20, Praha 1, zahájené na návrh IT credit, s.r.o., sídlem Pernerova 494/48, Praha 8, zast. advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou, sídlem Legionářská 797/3, Olomouc, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 16214/2011-A-19 ze dne 20.prosince 2011

takto:

I.Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 16214/2011-A-19 ze dne 20.prosince 2011 se potvrzuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 88 INS 16214/2011-A-19 ze dne 20.12.2011 zamítl insolvenční návrh, jímž se IT credit, s.r.o. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku Anny Novotné (dále jen dlužnice, popř. zástavce), a rozhodl o vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovateli.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice s tím, že vůči ní má splatné pohledávky v celkové výši 319.000,-Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut za porušení povinností ze smlouvy o zřízení zástavního práva uzavřené dne 13.6.2005 mezi dlužnicí a Raiffeisenbank, a.s. (dále též zástavní věřitel). Navrhovatel tvrdil, že tuto smlouvu uzavřela dlužnice k zajištění pohledávek Raiffeisenbank, a.s. vůči Pavlu Hnykovi z úvěrové smlouvy uzavřené téhož dne a dne 27.12.2010 jí Raiffeisenbank, a.s. postoupila pohledávku vůči Pavlu Hnykovi z této smlouvy spolu s veškerými právy s ní spojenými včetně zajištění pohledávky. Jako další věřitele dlužnice označil navrhovatel G.M. CAPITAL, s.r.o. s pohledávkou ve výši 12.903,-Kč, pro niž je vedena exekuce JUDr. Ivanem Erbenem, a Jaroslava Krause s pohledávkou ve výši 13.446,-Kč, pro niž je vedena exekuce JUDr. Igorem Ivankem.

Dlužnice namítala, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neboť dlužnice je toliko zástavním dlužníkem, a je proto povinna strpět prodej zástavy. Smluvní ujednání, která z tohoto rámce vybočují, jsou neplatná. Kromě toho namítla, že podpisy na dodejkách výzev ke zpřístupnění nemovitostí nejsou pravé.

Soud zjistil, že Raiffeisenbank, a.s. poskytla Pavlu Hnykovi úvěr podle smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 13.6.2005 a téhož dne uzavřela s dlužnicí smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice k zajištění pohledávek ze smlouvy o hypotečním úvěru vůči Pavlu Hnykovi. Dne 27.12.2010 postoupila Raiffeisenbank, a.s. navrhovateli pohledávku z této smlouvy vůči Pavlu Hnykovi.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva soud zjistil, že se dlužnice v článku 4.1 písm. g) zavázala zpřístupnit na výzvu zástavního věřitele předmět zástavy za účelem kontroly jejího stavebně-technického stavu, v článku 4.2 se zavázala pojistit předmět zástavy, vinkulovat pojistné plnění ve prospěch zástavního věřitele, 15 dnů před skončením platnosti pojistné smlouvy uzavřít novou a do 5 dnů mu předložit potvrzení o uzavření nové pojistné smlouvy a provedení vinkulace, že článek 5 upravuje prohlášení a ujištění zástavce, jenž je povinen zajistit jejich pravdivost, a že v článku 6.1 bylo ujednáno, že v případě porušení nebo nedodržení závazků ze smlouvy je zástavní věřitel oprávněn požadovat na zástavci smluvní pokutu ve výši 29.000,-Kč, jež je splatná doručením výzvy k zaplacení.

Dle soudu vzniká zástavnímu věřiteli nárok na smluvní pokutu toliko v případě porušení závazků obsažených v článku 4 smlouvy, neboť článek 5 neupravuje žádné závazky zástavce, ale pouze jeho prohlášení a ujištění, a v případě porušení závazků je zástavní věřitel dle článku 6.1 oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 29.000,-Kč pouze jednorázově. Navrhovateli proto podle soudu mohla vzniknout pohledávka maximálně ve výši 29.000,-Kč. Protože k osvědčení jejího vzniku by bylo třeba dalšího dokazování, zejména posudkem z oboru písmoznalectví, neboť dlužnice zpochybnila pravost svého podpisu na dodejkách výzev navrhovatele ke splnění povinností podle smlouvy (další nebyly na poště vyzvednuty), a musel by se zabývat tím, zda dlužnice skutečně porušila smluvní povinnosti a zda nastaly okolnosti zakládající vznik práva navrhovatele na zaplacení smluvní pokuty, dospěl soud k závěru, že navrhovatel nedoložil oprávnění podat vůči dlužnici insolvenční návrh. Podle ust. § 143 odst. 2 insolvenčního zákona proto insolvenční návrh zamítl, a rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovateli. Pokud jde o náklady řízení, soud uvedl, že na jejich náhradu nemá nárok žádný z účastníků, neboť úspěšné dlužnici žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že v řízení prokázal, že vůči dlužnici má splatné pohledávky z titulu neuhrazených smluvních pokut, na které mu vznikl nárok podle článku 6.1 smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 13.6.2005, neboť dlužnice nesplnila povinnosti, k jejichž plnění se zavázala. Tyto závazky jsou podle něj zakotveny nejen v článku 4 smlouvy, ale i v článku 5, neboť povinnost dlužnice zajistit pravdivost prohlášení, že není v prodlení s plněním svých daňových ani jiných povinností a že z tohoto důvodu vůči ní neprobíhá ani jí nehrozí žádné jednání, žaloba ani soudní řízení, má sloužit k ochraně zástavního věřitele a jeho práv spojených s uspokojením pohledávky z úvěrové smlouvy. Dle navrhovatele vyložil soud nesprávně i ujednání podle článku 6.1, neboť jeho výklad nepřiměřeně zkracuje práva zástavního věřitele. Pokud by totiž porušení smluvních závazků bylo možné postihnout pouze jednou smluvní pokutou, postrádal by zástavce motivaci k dodržení závazků ze smlouvy. Co se týče zpochybnění pravosti podpisů na dodejkách dlužnicí, je tato skutečnost podle jeho názoru bez významu pro posouzení vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty, neboť nárok vzniká již porušením smlouvy a pokuta je splatná doručením výzvy zástavci. V daném případě byly navíc všechny zásilky adresované dlužnici uloženy na příslušné pobočce České pošty, s.p., přičemž dlužnice byla vyzvána k jejich vyzvednutí, a i u těch zásilek, které si nevyzvedla, nastala dle názoru navrhovatele fikce doručení dle ust. § 59 odst. 4 občanského soudního řádu.

Dlužnice se k odvolání písemně nevyjádřila. Na jednání před odvolacím soudem její zástupce uvedl, že se ztotožňuje se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 105 insolvenčního zákona je věřitel, jenž podává insolvenční návrh, povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku, a že doložením existence své splatné pohledávky prokazuje, že je podle ust. § 97 odst. 3 insolvenčního zákona osobou oprávněnou podat insolvenční návrh. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale základním předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby věřitel připojil k návrhu všechny listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Pokud se věřiteli nepodaří prokázat oprávnění k podání insolvenčního návrhu, soud insolvenční návrh zamítne podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka.

V daném případě odvolací soud zjistil, že Raiffeisenbank, a.s. uzavřela dne 13.6.2005 s Pavlem Hnykem smlouvu, podle níž mu poskytla úvěr do výše 1.400.000,-Kč, a téhož dne uzavřela s dlužnicí smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem v obci Horní Branná, k.ú. Valteřice v Krkonoších zapsaným na LV č. 142 katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrálním pracovištěm Jilemnice v jejím vlastnictví k zajištění pohledávek Raiffeisenbank, a.s. vůči Pavlu Hnykovi z úvěrové smlouvy. Zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. Smlouvou o zřízení zástavního práva se dlužnice vůči Raiffeisenbank, a.s. zavázala mimo jiné k tomu, že jí na její výzvu zpřístupní nemovitosti za účelem kontroly stavebně-technického stavu nemovitostí (článek 4.1 g) a že předmět zástavy bude pojištěn a pojistné plnění vinkulováno ve prospěch Raiffeisenbank, a.s., že dlužnice uzavře 15 dnů před skončením platnosti pojistné smlouvy pojistnou smlouvu novou, zabezpečí vinkulaci pojistného plnění ve prospěch Raiffeisenbank, a.s. a předá jí potvrzení o provedení vinkulace (článek 4.2), prohlásila a Raiffeisenbank, a.s. ujistila mimo jiné o tom, že ke dni podpisu smlouvy není v prodlení s plněním daňových ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu, právních či protiprávních úkonů (článek 5.1 d) a že podle jejího nejlepšího vědomí neprobíhá ani nehrozí žádné jednání, žaloba nebo jiné řízení před soudem či správním orgánem, rozhodčí řízení, exekuce ani šetření týkající se jejích záležitostí, majetku nebo práv, které by jí při nepříznivém rozhodnutí mohlo bránit v plnění povinností podle této smlouvy nebo by mohlo znemožnit či ztížit vznik nebo realizaci zástavního práva (5.1 e). Podle článku 5.2 smlouvy se každé z prohlášení a ujištění zástavce uvedené v článku 5.1 považuje za zopakované ke každému dni v období trvání této smlouvy. Zástavce je povinen zajistit, aby prohlášení a ujištění byla pravdivá. Nepravdivost uvedených prohlášení a ujištění je případem porušení pro účely Úvěrové smlouvy . V článku 6.1 smlouvy bylo ujednáno, že Raiffeisenbank, a.s. je oprávněn požadovat, aby mu dlužnice zaplatila smluvní pokutu ve výši 29.000,-Kč v případě porušení a/nebo nedodržení závazků uvedených v této smlouvě .

Pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu považoval odvolací soud za podstatné to, že smlouvou ze dne 27.12.2010 postoupila Raiffeisenbank, a.s. navrhovateli pohledávku vůči Pavlu Hnykovi ze smlouvy o úvěru ze dne 13.6.2005 a ze smlouvy o zřízení zástavního práva z téhož dne. Pohledávka byla vymezena jako pohledávka za dlužníkem vyplývající z úvěrové smlouvy včetně jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, zejména poté práva ze zajištění pohledávky, včetně případných smluvních pokut vyplývajících z úvěrové smlouvy a zástavní smlouvy . V postupní smlouvě bylo dále uvedeno, že se jedná o pohledávku splatnou ke dni 6.12.2010 vyčíslenou k témuž dni částkou 1.210.271,36 Kč s tím, že ji tvoří jistina ve výši 1.190.633,07 Kč, smluvní úrok ve výši 18.885,26 Kč za období od 18.7.2010 do 6.12.2010 a sankční úrok ve výši 753,03 Kč přirůstající ve výši 19% p.a. z nesplacené jistiny do zaplacení počínaje 7.12.2010. Postoupení této pohledávky oznámila Raiffeisenbank, a.s. dlužnici dopisem ze dne 6.1.2011.

Jak je zřejmé z těchto zjištění, postoupila Raiffeisenbank, a.s. navrhovateli výše specifikovanou pohledávku vůči Pavlu Hnykovi z úvěrové smlouvy, přičemž není pochyb o tom, že pohledávka je zajištěna zástavním právem zřízeným k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice. Pokud Raiffeisenbank, a.s. vznikly v důsledku porušení povinnosti dlužnice ze smlouvy o zřízení zástavního práva spočívající v nepravdivosti jejího prohlášení o tom, že není v prodlení s plněním svých daňových či jiných povinností, a v neoznámení, že je proti ní vedeno soudní řízení, pohledávky z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty, jejichž vznik dovozoval navrhovatel z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 49 Nc 3602/2006-8 ze dne 5.10.2006 a č.j. 49 Nc 3082/2007-7 ze dne 22.6.2007, musely vzniknout již v té době, zjevně ale nebyly předmětem postupní smlouvy a navrhovatel se jejich věřitelem nestal. Co se týče zbývajících navrhovatelem tvrzených pohledávek-nároků na zaplacení smluvní pokuty, jež měly vzniknout v důsledku nesplnění povinností dlužnice umožnit mu na jeho výzvu prohlídku nemovitostí a předložit mu doklad o vinkulaci pojistného plnění v jeho prospěch, je podle názoru odvolacího soudu podstatné to, že takové závazky vůči němu dlužnice nemá. Na rozdíl od navrhovatele je totiž odvolací soud toho názoru, že se navrhovatel stal toliko věřitelem pohledávky, již mu postoupila Raiffeisenbank, a.s., zajištěné zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví dlužnice, ale-jak se zřejmě mylně domníval-žádná další práva plynoucí pro Raiffeisenbank, a.s. z úvěrové smlouvy a ze smlouvy o zřízení zástavního práva nenabyl. Jinými slovy, protože dlužnice vůči němu není zavázána k plnění povinností vymezených v článcích 4 a 5 smlouvy o zřízení zástavního práva (ostatně, vůči němu není zavázána ani k zaplacení smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy), nemohl navrhovateli vůči ní vzniknout žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení těchto povinností.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání navrhovatele důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako ve výroku věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že dlužnice sice měla v odvolacím řízení úspěch, ale žádné náklady v něm nevynaložila.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 6.dubna 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová