2 VSPH 1308/2014-B-24
KSUL 74 INS 36227/2013 2 VSPH 1308/2014-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Márie Berkové a Vojtěcha Berka, obou bytem Drážďanská 524/39, Ústí nad Labem, o odvolání Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Janem Kolečkem, sídlem Na Příkopě 15, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 36227/2013-B-8 ze dne 23. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 36227/2013-B-8 ze dne 23. dubna 2014 se zr u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 74 INS 36227/2013-B-8 ze dne 23.4.2014 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Márie Berkové a Vojtěcha Berka (dále jen dlužníci) rozhodl o tom, že se zamítá návrh věřitele Raiffeisenbank, a.s. (dále jen odvolatel) na odvolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správce) z funkce insolvenčního správce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 19.2.2014 (č.d. A-10) rozhodl o úpadku dlužníků, povolil jeho řešení oddlužení, správce ustanovil do funkce a na den 14. 4. 2014 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů. Ke dni předcházejícímu přezkumnému jednání podalo 15 věřitelů 27 přihlášek pohledávek v celkové výši 1.765.023,40 Kč. Dne 14. 4. 2014 byly přezkoumány přihlášky pohledávek evidované pod č. 1-10 a 13-27, přezkoumány nebyly přihlášky evidované pod č. 11 a 12, neboť jimi byly uplatněny pohledávky vyloučené z uspokojení dle ust. § 170 písm. d) insolvenčního zákona. Všechny přezkoumané pohledávky v celkové výši 1.760.823,24 Kč byly zjištěny, z toho pohledávky ve výši 585.622,53 Kč jako zajištěné a ve výši 1.175.200,71 Kč jako nezajištěné. Na schůzi věřitelů se dostavil jediný věřitel-odvolatel s celkovým počtem 576.053 hlasů, přičemž soud konstatoval, že nebyly doručeny žádné hlasovací lístky. Dále soud citoval ust. § 29 insolvenčního zákona, podle něhož se věřitelé mohou na schůzi, jež následuje nejblíže po přezkumném jednání, usnést na tom, že soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce, přičemž toto ustanoví, vymezuje podmínky, při jejichž splnění soud usnesení schůze věřitelů potvrdí, resp., při jejichž nesplnění je nepotvrdí, a ust. § 49 odst. 1 a § 151 odst. 1 téhož zákona upravující obecné a speciální hlasovací kvorum.

Soud uzavřel na tom, že celkový počet hlasů věřitelů oprávněných hlasovat podle ust. § 29 insolvenčního zákona o odvolání insolvenčního správce z funkce činí 1.760.817, přičemž k odvolání insolvenčního správce z funkce by bylo třeba, aby pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů počítaná podle výše pohledávek věřitelů oprávněných hlasovat. Protože pro odvolání hlasoval pouze odvolatel s počtem 576.053 hlasů (tj. přibližně 33% hlasů), soud dovodil, že podmínky pro odvolání správce z funkce splněny nebyly, a návrh odvolatele zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že odvolání správce z funkce připustí a novým insolvenčním správcem ustanoví osobu, již odvolatel navrhl na schůzi věřitelů, popř. je zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že soud prvního stupně nesprávně vypočítal kvorum nezbytné pro účely odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce, když se schůze zúčastnil pouze jediný věřitel, jímž byl právě on. Soud podle něj nesprávně interpretoval ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, když pominul dovětek kteří mají právo hlasovat , jenž byl do textu zákona doplněn s účinností od 1. 1. 2014 ke zdůraznění aktivního přístupu věřitelů k insolvenčního řízení projevujícímu se i jejich účastí na schůzi věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 29 insolvenčního zákona mohou se věřitelé na schůzi, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek, kteří mají právo hlasovat (odst. 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v ust. § 21 až 24; ust. § 54 odst. 1 se nepoužije (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odst. 3). Insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1 insolvenční soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (odst. 4).

Z výše citovaného ustanovení je zřejmé, že ke změně v osobě insolvenčního správce (aniž by porušil povinnost uloženou mu zákonem či soudem) může dojít z vůle věřitelů tak, že se věřitelé na první schůzi konané po přezkumném jednání nejprve usnesou na tom, že odvolávají insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce, a poté případně i na tom, že ustanovují nového insolvenčního správce. Na rozdíl od rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce, které je účinné, jakmile bylo přijato (jakmile se na tom schůze věřitelů usnesla), je k účinnosti ustanovení nového insolvenčního správce schůzí věřitelů třeba jeho potvrzení insolvenčním soudem. Jinými slovy, výkladem a contrario lze dovodit, že usnesení schůze věřitelů o odvolání dosavadního insolvenčního správce insolvenční soud nepotvrzuje ani o něm jinak nerozhoduje, nýbrž podle ust. § 6 odst. 2 jednacího řádu pro insolvenční řízení zaznamená výsledek hlasování schůze věřitelů do protokolu o jednání schůze.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v dané věci insolvenční soud takto nepostupoval. Z protokolu o schůzi věřitelů (č.l. B-7), jíž se zúčastnil pouze odvolatel, je totiž zřejmé, že soud namísto toho, aby ohledně povinného bodu programu této schůze dle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona učinil záznam o tom, jaký byl v té věci celkový výsledek hlasování schůze věřitelů (tj. zda se schůze usnesla či na odvolání dosavadního a ustanovení nového správce, či nikoli), rozhodl s poukazem na dle jeho názoru nedostatečné kvorum hlasů k přijetí usnesení o tom, že se návrh odvolatele na odvolání CITY TOWER, v.o.s. z funkce insolvenčního správce zamítá. Napadené usnesení tudíž z tohoto důvodu nemůže obstát.

Co se týče hlasovacího práva, považoval odvolací soud za nutné uvést, že podle ust. § 49 odst. 1 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. Citované ustanovení upravuje tzv. obecné hlasovací kvorum tak, že se k platnosti usnesení schůze věřitelů vyžaduje prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů (popř. korespondenčně hlasujících věřitelů dle ust. § 50 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona), počítaná podle výše jejich pohledávek. Tato úprava však neplatí bezvýjimečně, když insolvenční zákona v některých případech stanoví k přijetí usnesení schůze tzv. speciální hlasovací kvorum. Jde např. právě o usnesení o odvolání dosavadního a ustanovení nového insolvenčního správce dle ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona nebo o usnesení o stanovení způsobu řešení úpadku dlužníka dle ust. § 151 odst. 1 téhož zákona. Současně je ovšem nutno vzít v potaz, že insolvenční právo tradičně vychází ze zásady, že hlasovací právo náleží bez dalšího pouze věřitelům, jejichž pohledávka byla zjištěna. Věřitelé s nezjištěnou pohledávkou mohou hlasovat, jen je-li jim hlasovací právo přiznáno. Pro tyto účely rozlišuje ust. § 51 insolvenčního zákona věřitele, jejichž přihlášená pohledávka byla na přezkumném jednání účinně popřena (insolvenčním správcem či dlužníkem, popření věřitelem je tu bez významu), jejichž pohledávka je vázána na odkládací podmínku, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna (neboť nebyla ještě přezkoumána) nebo je sporná. Z uvedeného ustanovení rovněž plyne, že věřitel, jehož pohledávka byla popřena, může hlasovat jedině za předpokladu, že mu takové právo přizná (primárně) schůze věřitelů nebo (sekundárně) insolvenční soud. Na rozdíl od odvolatele je odvolací soud přesvědčen o tom, že právě za účelem upřesnění této otázky bylo ust. § 29 odst. 1 insolvenčního zákona pod vlivem ustálené soudní judikatury s účinností od 1. 1. 2014 doplněno o jím zmiňovaný dovětek.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, byť z jiného než v něm uplatněného důvodu, a podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž v souladu se shora uvedenými názory odvolacího soudu předloží nové schůzi věřitelů k jejímu rozhodnutí otázku případné změny v osobě insolvenčního správce dle ust. § 29 insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 20. října 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná