2 VSPH 1307/2014-B-12
KSUL 46 INS 34748/2013 2 VSPH 1307/2014-B-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků Romany Šlaisové a Vladimíra Šlaise, obou bytem Mírová 615, Podbořany, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 34748/2013-B-5 ze dne 10. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 34748/2013-B-5 ze dne 10. června 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 46 INS 34748/2013-B-5 ze dne 10.6.2014 rozhodl v insolvenčním řízení vedeném na majetek Romany Šlaisové a Vladimíra Šlaise (dále jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci) o tom, že usnesení KSUL 46 INS 34748/2013-A-9 ze dne 22.4.2014 se ve výroku o schválení oddlužení ruší (bod I. výroku), prohlásil na jejich majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body II. a III. výroku), a rozhodl, že insolvenční správce nevyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů vzniklých před schválením oddlužení, že záloha na náklady insolvenčního řízení včetně daně z přidané hodnoty nebyla dlužníkem uhrazena a že působnost věřitelského orgánu bude do jeho zvolení vykonávat sám (body IV. a V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 22.4.2014 (č.d. A-9) na návrh dlužníků zjistil jejich úpadek a povolil jeho řešení oddlužením. Na přezkumném jednání a schůzi věřitelů, jichž se žádný věřitel nezúčastnil, navrhl insolvenční správce, aby byl úpadek dlužníků řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, zatímco dlužníci v návrhu požadovali, aby jejich úpadek byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře.

Soud konstatoval, že nezajištění věřitelé nezvolili způsob řešení úpadku dlužníků, proto o něm dle ust. § 402 odst. 4 insolvenčního zákona rozhodl sám.

Vyšel přitom z toho, že s ním dlužníci nespolupracovali, omezili se na vrácení soupisu (přehledu) přihlášených pohledávek, k nimž se nevyjádřili, a k soudu se nedostavili, přestože si obsílky od správce přebírali osobně . Se soudem nekomunikovali, obsílky si nepřebírali, pošta se soudu vracela jako nedoručená, doručováno bylo fikcí. Telefonický kontakt zaslali insolvenčnímu správci až na jeho výzvu dne 2.6.2014. Na pokyn soudu jim insolvenční správce v průběhu jednání telefonoval, ale dlužníci nebyli schopni vyjádřit se k přihlášeným pohledávkám ani vysvětlit, proč se soudem nespolupracovali, tvrdili (dle soudu se vymlouvali ), že jim soudní písemnosti nebyly doručeny. Z insolvenčního návrhu (dle soudu z vyjádření v návrhu ), listin k němu připojených a z přihlášek soud zjistil, že dlužníci jsou manželé, žije s nimi jedno nezletilé dítě, vyjma běžného vybavení domácnosti nemají žádný majetek. Oba jsou zaměstnáni, jejich celkový příjem činí 22.300,-Kč měsíčně (příjem dlužnice činí 5.300,-Kč, příjem dlužníka 17.000,-Kč), třetí osoba jim sice slíbila příspěvek ve výši 3.000,-Kč měsíčně, nedoložili však, že tato osoba má dostatečný příjem, aby závazek ze smlouvy o důchodu splnila. S tímto příspěvkem by byli schopni uhradit cca 33% pohledávek nezajištěných věřitelů. Povinnost uhradit zálohu na náhradu hotových výdajů vzniklých před schválením oddlužení a odměnu insolvenčního správce , již jim soud uložil usnesením ze dne 22.4.2014 (č.d. A-9), nesplnili.

Dále soud citoval ust. § 395 a § 418 insolvenčního zákona, zopakoval, že se dlužníci nesnažili kontaktovat insolvenčního správce, že neuhradili zálohu na náklady insolvenčního řízení, nedostavili se k jednání před soudem a nevyzvedávali si obsílky, a dovodil, že dlužníci sledují nepoctivý záměr, když se kromě absolutní ignorance svých povinností vyplývajících ze zákona při podání návrhu na oddlužení a výzev soudu i správce ani nepokusili zaplatit a ospravedlnit nezaplacení zálohy, jsou nečinní, k soudu se bez odmluvy nedostavili. Dle názoru soudu nejsou schopni uhradit 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, leda s pomocí třetí osoby, ale nedoložili, že její pomoc je reálná. Soud uzavřel na tom, že dlužníci nesplňují podmínky pro schválení oddlužení, nemají žádný majetek aby mohli uspokojit věřitele prodejem majetku. Proto soud schválené oddlužení zrušil a rozhodl o tom, že úpadek dlužníků bude řešen konkursem. Soud prohlásil konkurs nepatrným .

Toto usnesení napadli dlužníci podáním ze dne 23.6.2014, jež označili jako odvolání a v němž toliko uvedli, že se proti němu odvolávají a jako důvod uvádějí: O nedoručení obsílky k dostavení k soudu . Na výzvu předsedy senátu odvolacího soudu upřesnili, že se odvolání domáhají zrušení konkursu prohlášeného na jejich majetek a schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tvrdili, že na pobočce České pošty, s.p. v Podbořanech mají zřízenu schránku pro ukládání korespondence, ale žádná pošta od soudu jim do ní doručována nebyla. Informace o průběhu řízení proto čerpali z internetu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle ust. § 418 odst. 2 téhož zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z napadeného usnesení je zřejmé, že se soud prvního stupně soustředil na zjištění, zda dlužníci plnili povinnosti plynoucí pro ně z toho, že iniciovali insolvenční řízení, zabýval se tím, zda jsou splněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení, konkrétně tím, zda lze důvodně předpokládat, že dlužníci oddlužením sledovali nepoctivý záměr, a hodlal rozhodnout o zrušení schváleného oddlužení (viz odůvodnění napadeného usnesení včetně odkazu na ust. § 418 insolvenčního zákona), přičemž toho hodlal docílit zrušením jednoho z výroků pravomocného usnesení ze dne 22.4.2014 s tím, že jím rozhodl o schválení oddlužení (viz bod I. výroku napadeného usnesení).

Odvolací soud ze spisu zjistil, že na základě samostatných insolvenčních návrhů dlužníků spojených s návrhem na povolení oddlužení byla pod sp. zn. KSUL 46 INS 34748/2013 a KSUL 46 INS 34751/2013 zahájena insolvenční řízení, usnesením ze dne 18.4.2014 (č.d. A-6) je Krajský soud v Ústí nad Labem spojil tyto věci ke společnému řízení a usnesením ze dne 22.4.2014 (č.d. A-9) rozhodl o zjištění úpadku dlužníků, o povolení jeho řešení oddlužením a o ustanovení Ing. Oldřicha Valty (dále jen správce) insolvenčním správcem. Současně kromě jiného vyzval věřitele k přihlášení pohledávek vůči dlužníkům, na den 10.6.2014 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a dlužníkům uložil, aby od 30.4.2014 hradili správci zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 1.350,-Kč měsíčně. Na jednání a schůzi věřitelů, na něž se nedostavili dlužníci ani věřitelé, konaných dne 10.6.2014 toliko za účasti správce poskytl soud nepřítomným účastníkům mimo jiné poměrně podrobné poučení o tom, jak popírat přihlášené pohledávky, správce všechny přihlášené pohledávky uznal, podal zprávu o své činnosti a vyjádřil ke způsobu řešení úpadku dlužníků, přičemž navrhl, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. V závěru jednání vyhlásil soud usnesení, jímž na majetek dlužníků prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. Do písemného vyhotovení usnesení z téhož dne (č.d. B-5), tj. do napadeného usnesení, vtělil soud prvního stupně další výroky popsané podrobně shora.

Dle názoru odvolacího soudu je napadené usnesení zcela nepřezkoumatelné: jednak nereflektuje průběh řízení, neboť na jednání konaném dne 10.6.2014 rozhodl soud toliko o prohlášení konkursu na majetek dlužníků, ale vůbec nerozhodoval-jak byl povinen-o tom, zda schvaluje oddlužení dlužníků včetně způsobu oddlužení, či nikoli, jednak výrok, jímž rozhodl o zrušení usnesení ze dne 22.4.2014 (A-9) ve výroku o schválení oddlužení, jenž v něm ani obsažen nebyl, vtělil spolu s dalšími do výroku napadeného rozhodnutí, aniž by k tomu měl jakýkoliv procesní podklad.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným, a proto je podle ust. § 2019a odst. písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K tvrzení dlužníků, že jim soud měl doručovat písemnosti do schránky zřízené na pobočce České pošty, s.p. v Podbořanech, považoval odvolací soud za nutné toliko pro úplnost uvést, že jinou adresu k doručování písemností v České republice než adresu svého bydliště (Mírová 615, 441 01 Podbořany) dlužníci v insolvenčním návrhu, jeho přílohách ani v odvolání neuvedli.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 18. srpna 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková