2 VSPH 1302/2013-B-22
KSPL 27 INS 7365/2010 2 VSPH 1302/2013-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Heleny Norovské, bytem Krátká 396, Chodová Planá, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 7365/2010-B-16 ze dne 22. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 7365/2010-B-16 ze dne 22. července 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu

řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením rozhodl o tom, že se zamítá návrh dlužnice na povolení oddlužení (bod I. výroku), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednán jako nepatrný (body II. a III. výroku), rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podle výsledku přezkumného jednání konaného dne 5.10.2010 a ze zprávy insolvenčního správce (zveřejněné na A-18 a doplněné na B-11) vyplynulo, že oddlužení dlužnice prodejem majetkové podstaty není možné a dlužnice nesplňuje ani kritéria pro oddlužení splátkovým kalendářem. Dlužnice je vdaná a má dvě vyživovací povinnosti. Z podání jejího manžela (zveřejněného na B-15) vyplývá, že insolvenční návrh podávat nebude. Protože čistý měsíční příjem dlužnice činí 14.487,-Kč a výše nezajištěných závazků činí

437.804,59 Kč, hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by byla v daném případě nižší než zákonem stanovená hranice 30 % jejich pohledávek. Soud proto dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení zamítl a podle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se na její majetek neprohlašuje konkurs a povoluje se oddlužení. V odvolání uvedla, že zpochybňuje výši zjištěných pohledávek, která by měla být o 57.978,-Kč nižší, neboť došlo ke splacení části dluhu, a výše všech pohledávek tak činí jen 379.826,-Kč. Dále doplnila, že pobírá alimenty na dceru ve výši 1.300,-Kč a přídavky ve výši 1.260,-Kč a tyto prostředky může použít na splátky. Za pomoci manžela by mohla získat další prostředky ve výši 2.560,-Kč. Přitom ze své mzdy je schopna splácet měsíčně 2.582,-Kč. Dohromady by tak byla schopna splácet měsíčně 5.142,-Kč a splatila by v průběhu pěti let 70 % svých dluhů. Její manžel je zaměstnán a je ochoten podílet se významným způsobem na splátkách.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Z ust. § 398 téhož zákona plyne, že oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 392 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny.

Ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Návrh na povolení oddlužení zamítne insolvenční soud podle odst. 2 téhož ustanovení i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Konečně, z ust. § 205 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona plyne, že pokud insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který mu patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který její manžel opatřil svým ověřeným podpisem. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSPL 27 INS 7365/2010-A-5 ze dne 18.8.2010 rozhodl, že se zjišťuje úpadek dlužnice, zamítl návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil konkurs. K odvolání dlužnice je odvolací soud usnesením č.j. 1 VSPH 814/2010-A-12 ze dne 16.9.2010 v části, v níž soud zamítl návrh na povolení oddlužení a prohlásil na majetek dlužnice konkurs, zrušil a soudu prvního stupně vrátil věc k dalšímu řízení. V odůvodnění usnesení odvolací soud uvedl, že strohý závěr insolvenčního soudu o tom, že dlužnice-s ohledem na nízkou výši svých příjmů-není schopna měsíčně splácet žádnou částku, neobstojí, neboť ji před vydáním napadeného usnesení nevyzval k doplnění jejího návrhu na povolení oddlužení tak, aby v něm uvedla též výši všech příjmů svého manžela, jež je třeba připočíst k jejím příjmům a s nimiž je třeba počítat při úvaze, zda dlužnice dosáhne oddlužení plněním splátkového kalendáře ve smyslu uvedených právních závěrů odvolacího soudu.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že se podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona pro incidenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Z tohoto ustanovení insolvenčního zákona lze mimo jiné dovodit, že i usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních o.s.ř. (míněno je zejména ust. § 155 odst. 1, § 169 a § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2).

V daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení nevyhovuje závěrům odvolacího soudu uvedeným v usnesení č.j. 1 VSPH 814/2010-A-12 ze dne 16.9.2010. Ze zjištění soudu prvního stupně, který vyšel z údajů uvedených na listech A-18, B-11 a B-15 spisu vyplývá, že měsíční příjem dlužnice činí 14.487,-Kč, z něhož by dlužnice mohla splácet 2.882,-Kč, přičemž její další příjem

činí výživné s přídavky ve výši 2.560,-Kč, o příjmech manžela dlužnice soud prvního stupně opětovně nic neuvedl a zjevně s nimi opětovně nepočítal. Jinými slovy, soud prvního stupně rozhodl shodně jako již jednou učinil, aniž by respektoval závazný právní názor vyjádřený odvolacím soudem v usnesení ze dne 16.9.2010. Za této situace nemohl odvolací soud přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí, protože bez zjištění výše příjmů manžela dlužnice je závěr soudu prvního stupně, že potřebné míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nemůže být během plnění splátkového kalendáře dosaženo, nepodložený a předčasný.

Vzhledem ke shora popsaným vadám zmatečnostní povahy vylučujícím posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková