2 VSPH 1301/2013-A-11
KSCB 25 INS 6559/2013 2 VSPH 1301/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Richarda Tocksteina, bytem U Židovského hřbitova 48, Strakonice, zast. advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem, sídlem Kasárenská 4, České Budějovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 6559/2013-A-6 ze dne 9. července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 6559/2013-A-6 ze dne 9. července 2013 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 6559/2013-A-6 ze dne 9.7.2013 uložil Richardu Tocksteinovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 11.3.2013 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podle insolvenčního návrhu činí souhrn nezajištěných závazků dlužníka celkem 1.776.389,-Kč (souhrn splatných závazků činí 1.550.983,-Kč). Pět z osmi závazků je po splatnosti více než 3 měsíce. Dlužník rovněž uvedl, že má jeden zajištěný závazek ve výši 650.000,-Kč, který pravidelně splácí a hodlá jej hradit i v průběhu insolvenčního řízení. Z příloh připojených k návrhu soud zjistil, že dlužník uzavřel podstatnou část dohod, podle nichž byl povinen poskytnout svým věřitelům finanční plnění v krátkém časovém úseku před podáním insolvenčního návrhu, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem v roce 2012 činil 7.120,-Kč a poté 9.059,-Kč. Tato skutečnost vypovídá o nepoctivosti záměru dlužníka. Přestože dlužník dosahoval příjmu na úrovni minimální mzdy, dohodl se s několika věřiteli na tom, že mu poskytnou poměrně vysoké plnění (ve čtyřech po sobě jdoucích měsících od nich inkasoval minimálně 540.000,-Kč), z něhož do dne podání návrhu věřitelům nic nevrátil. Soud je toho názoru, že oddlužení nelze povolit dlužníkovi, který by v rámci oddlužení mohl být osvobozen od placení pohledávek svých věřitelů dle ust. § 414 insolvenčního zákona, když své zadlužení-jako v dané věci-záměrně prohluboval a jednal bez jakéhokoliv ohledu na své věřitele, přestože si při svých majetkových a příjmových poměrech musel být vědom neudržitelnosti situace. Za předpokladu plnění oddlužení formou splátkového kalendáře by dlužník svým nezajištěným věřitelům dokázal uhradit pouze část pohledávek z celkové výše 1.776.389,-Kč (dlužník nemá žádné vyživovací povinnosti, dosahuje nyní příjmu ve výši 15.500,-Kč, přičemž by mu Anežka Tocksteinová měsíčně přispívala plněním ve výši 4.000,-Kč). Pouze částečné uspokojení jistě není v zájmu nezajištěných věřitelů, kteří by po případném osvobození dlužníka ztratili možnost úplného uspokojení svých pohledávek.

Na základě těchto zjištění a s ohledem na potřebu umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku rozhodl soud o povinnosti zaplatit zálohu na náklady ve výši 10.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení je zejména nutná v situaci, kdy by s ohledem na výši dlužníkových závazků, hodnotu jeho majetku a výši příjmů byl v případě rozhodnutí o dlužníkově úpadku návrh na povolení oddlužení zamítnut. V tomto případě je však jiná situace, protože dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení a jeho majetkové a výdělečné poměry svědčí pro možnost přijetí způsobu oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, kdy se odměna a hotové výdaje správce rovněž hradí cestou pravidelných měsíčních splátek. Tomu by měla odpovídat i odlišná výše požadované zálohy, pokud insolvenční soud vůbec shledá potřebu uložit povinnost k jejímu zaplacení. Z listin připojených k insolvenčnímu návrhu vyplývá, že dlužník od počátku roku 2013 dosahuje měsíčních příjmů v rozmezí 12.000,-Kč-20.000,-Kč měsíčně a se smluvním darem od matky ve výši 4.000,-Kč měsíčně má dostatečné příjmy pro splnění podmínek oddlužení včetně odměny insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z insolvenčního návrhu a předložených příloh odvolací soud zjistil, že se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči šesti věřitelům má osm nezajištěných závazků v celkové výši 1.776.389,-Kč, když současně uvedl lhůtu splatnosti jednotlivých závazků. Kromě nich má jeden zajištěný závazek ve výši 650.000,-Kč, který není splatný. Podle seznamu majetku vlastní ideální podíl ve výši jedné poloviny na nemovitostech v katastrálním území Nové Strakonice, obec Strakonice, zapsané na LV 3554, a běžné vybavení domácnosti. Nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho příjem činí 15.500,-Kč měsíčně.

Při úvaze o tom, v jaké výši je třeba zálohu určit, akcentuje odvolací soud skutečnost, že se insolvenční řízení dosud nenachází ve stadiu rozhodování o tom, zda je dlužník v úpadku, či o tom, jakou formou bude jeho úpadek řešen, nýbrž jen ve fázi, kdy je třeba zajistit finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení v závislosti na tom, jaký lze očekávat způsob řešení úpadku. S přihlédnutím ke skutečnostem zmíněným soudem prvního stupně je ovšem ve shodě s ním potud, že i podle jeho názoru nebude řešení úpadku formou oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka zřejmě možné. Proto je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že přiměřenou je v daném případě záloha ve výši 10.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2013

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková