2 VSPH 130/2012-A-70
KSUL 77 INS 13752/2010 2 VSPH 130/2012-A-70

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Edvarda Stolby, bytem Moveien 2, 1458 Fjellstrand, Norské království, adresa pro doručování: Vančurova 14, 412 01 Litoměřice, zahájené na návrh GENOVA, s.r.o., sídlem Havířská 346/100, Ústí nad Labem, zast. advokátem JUDr. Lubomírem Pánikem, sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 13752/2010-A-57, KSUL 77 INS 13752/2010-B-19 ze dne 12.prosince 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 13752/2010-A-57, KSUL 77 INS 13752/2010-B-19 ze dne 12.prosince 2011 se v bodech I., II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 77 INS 13752/2010-A-57, KSUL 77 INS 13752/2010-B-19 ze dne 12.12.2011 rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Edvarda Stolby (dále jen dlužník), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Přemysla Kamenáře (bod II. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod III. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod IV. výroku), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod V. výroku), věřitele vyzval, aby do 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body VI. a VIII. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod VII. výroku), na den 10.2.2012 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby mu nejpozději do 24.1.2012 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek a aby prověřil majetkové a příjmové poměry dlužníka a ve stejné lhůtě mu o tom podal písemnou zprávu (body X. a XI. výroku), konstatoval, že v rozsahu, v němž dlužník není oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přešlo toto právo na insolvenčního správce, a že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je přípustné, jestliže zákonné podmínky započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li v insolvenčním zákoně stanoveno jinak (body XII. a XIII. výroku), rozhodl o tom, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XIV. výroku), a tlumočníkem dlužníka k provedení překladu tohoto usnesení do norského jazyka, popř. dalších listin, pokud jí to uloží, přičemž jí uložil tlumočit při přezkumném jednání a schůzi věřitelů, ustanovil Jarmilu Charfreitagovou (body XV. a XVI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka domáhala GENOVA, s.r.o. (dále jen navrhovatel). V návrhu navrhovatel uvedl, že mu dne 16.6.2009 postoupila MONOSTAV, s.r.o. splatnou a vykonatelnou pohledávku vůči dlužníkovi ve výši 451.500,-Kč s příslušenstvím, jež tvoří smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 16.7.2001 do zaplacení, která ke dni 15.11.2010 činila 1.044.319,-Kč a náklady nalézacího řízení (prvostupňového a odvolacího) ve výši 70.217,70 Kč, k jejímuž vymožení byla nařízena exekuce, v níž však pohledávka vymožena nebyla. Jako dalšího věřitele, který má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, označil navrhovatel JUDr. Filipa Štípka s tím, že jmenovaný nabyl směnku vlastní vystavenou dlužníkem na směnečnou sumu 16.000.000,-Kč splatnou dne 30.4.2010, na níž nebylo nic zaplaceno, a tvrdil, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence.

Vzhledem ke zjištění, že dlužník není občanem České republiky, ale Norského království, zabýval se insolvenční soud v prvé řadě tím, zda je soudem příslušným k projednání a rozhodnutí této věci a zda je v této věci dána pravomoc českých soudů. Vycházeje ze zjištění, že dlužník nebydlí v České republice, byť jako adresu pro doručování písemností označil adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, že vlastní nemovitosti v k.ú. Hlinná v okrese Litoměřice, je společníkem několika tuzemských obchodních společností zapsaných u Krajského soudu v Ústí nad Labem (EUROFROST, s.r.o. v likv., TRESKO, s.r.o. a RYBENOR, s.r.o.) a má pohledávku vůči RYBENOR, s.r.o., a vycházeje z názoru, že pojem insolvenční řízení spadá pod pojem majetková věc , resp. majetkový spor podle ust. § 37 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, dospěl insolvenční soud k závěru, že příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Ústí nad Labem, a v této věci je tudíž dána i pravomoc českých soudů.

Usnesením č.j. KSUL 77 INS 13752/2010-A-23, KSUL 77 INS 13752/2010-B-1 ze dne 20.4.2011 rozhodl insolvenční soud o zjištění úpadku dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Přemysla Kamenáře a na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný. Vycházeje ze zjištění, že v řízení bylo zjištěno, že navrhovatel a JUDr. Filip Štípek mají proti dlužníkovi splatné pohledávky, přičemž dlužník neplní závazky vůči těmto věřitelům po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence. Na základě odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením č.j. KSUL 77 INS 13752/2010, 1 VSPH 727/2011-A-32 ze dne 1.7.2011 toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pochybil soud prvního stupně v tom, že řádně neposoudil námitku, jíž dlužník kvalifikovaně zpochybnil pravost svého podpisu na směnce předložené k doložení tvrzené pohledávky JUDr. Filipa Štípka, a nepoučil navrhovatele o tom, že na něm leží důkazní břemeno ohledně tvrzení o pravosti podpisu dlužníka na této směnce. Zdůraznil přitom, že závěr soudu o pluralitě věřitelů dlužníka stojí toliko na existenci dvou věřitelů: navrhovatele a JUDr. Filipa Štípka. Kromě toho vyjádřil odvolací soud názor, že v rámci dalšího řízení bude namístě posoudit důvodnost požadavku dlužníka na ustanovení tlumočníka.

V dalším řízení nařídil insolvenční soud k projednání insolvenčního návrhu jednání a podle článku 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a ust. § 18 občanského soudního řádu ustanovil dlužníkovi tlumočníka s přihlédnutím k tomu, že dlužník v odvolání proti usnesení ze dne 20.4.2011 prohlásil, že dostatečně neovládá český jazyk.

Navrhovatel setrval na svém insolvenčním návrhu a poukazoval na to, že v řízení dlužník uznal, že vůči němu má pohledávku tvrzenou v návrhu, zopakoval, že splatnou pohledávku vůči dlužníkovi měl JUDr. Filip Štípek, jenž ji v mezidobí postoupil EKONOMIE CZ, a.s., a tvrdil, že splatné pohledávky vůči dlužníkovi mají i další věřitelé Československá obchodní banka, a.s. a František Nesvadba, jemuž ji postoupil Ing. Antonín Kučera.

Dlužník namítal, že insolvenční řízení je komplotem nařízeným proti němu, jenž má zakrýt konkurs vedený na majetek RYBENOR, s.r.o., v němž se angažují stejné osoby, navrhovatel, správce konkursní podstaty Prof, Československá obchodní banka, a.s. a MONOSTAV, s.r.o. Za jedinou platnou a vykonatelnou označil pohledávku navrhovatele, byť rozsudek, jímž byla přiznána, byl vydán v důsledku zmeškání jeho advokáta. Tvrdil, že nsolvenční návrh je nedůvodný, a požadoval, aby byl zamítnut, neboť nemá více věřitelů. V případě Československé obchodní banky, a.s. namítal, že se na základě notářského zápisu již dříve domáhala zaplacení, ale podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.9.2009 je notářský zápis neplatný, neboť nebyl vypracován podle zákona. Namítal, že dne 22.12.2005 vypověděla nezákonně smlouvu s RYBENOR, s.r.o. s tím, že se závazky z ní staly splatnými dne 31.12.2005, přičemž od 26.12. do 31.12.2005 nepřijímala peníze, a poté, co bylo dohodnuto splacení závazků panem Kociánem, nechtěla platby přijmout. Pohledávku Františka Nesvadby ze smlouvy o půjčce ze dne 29.4.2004, kterou měl Ing. Antonín Kučera půjčit 16 milionů Kč, dlužník popřel s tím, že smlouva nebyla nikdy splněna, neboť peníze nebyly převedeny na konto RYBENOR, s.r.o. Pohledávka podle něj měla být uplatněna ve sporném, a nikoli v insolvenčním řízení. Dlužník uvedl, že v souvislosti s touto smlouvou byla dne 29.4.2004 vystavena směnka, kterou podepsal a kterou roztrhal Ing. Kučera poté, kdy mu na ni dlužník zaplatil 6 milionů Kč. Směnku opatřenou datem 2.5.2004 nepodepsal, neboť byl v té době v Norsku, a nikoli v Litoměřicích. Pohledávku ze směnky ze dne 2.5.2004 popřel s tím, že podpis na ní není jeho podpisem a směnka je padělaná.

Soud zjistil, že splatné pohledávky vůči dlužníkovi mají tři věřitelé-navrhovatel, Československá obchodní banka, a.s. a František Nesvadba.

Vyšel přitom z toho, že v řízení bylo prokázáno, že navrhovatel má vůči dlužníkovi splatné a vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 17 C 69/2006-47 ze dne 10.7.2007, jímž bylo dlužníkovi uloženo MONOSTAV, s.r.o. 451.500,-Kč se smluvní pokutou ve výši 0,1% za každý den prodlení od 16.7.2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 64.505,70 Kč a Krajský soud v Ústí nad Labem mu usnesením č.j. 17 Co 161/2008-65 ze dne 7.5.2008 uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 5.712,-Kč. Na návrh navrhovatele, jemuž byla pohledávka postoupena dne 16.6.2009, nařídil Okresní soud v Litoměřicích usnesením č.j. 18 EXE 6519/2010-25 ze dne 26.7.2010 exekuci na majetek dlužníka, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu Mělník Mgr. Romana Chaloupku, ale uspokojení pohledávky dosaženo nebylo.

Co se týče pohledávek Československé obchodní banky, a.s., soud zjistil, že dlužník přistoupil dne 22.12.2004 k závazkům RYBENOR, s.r.o. ze smluv o kontokorentním úvěru č. 2136/03/5094 ze dne 25.9.2003 a o účelovém úvěru č. 0127/04/5094 ze dne 4.2.2004 a č. 2137/03/5094 ze dne 25.9.2003, podle nichž byly dlužníkovi poskytnuty úvěry ve výši 3.000.000,-Kč, 8.000.000,-Kč a 10.000.000,-Kč, a zavázal se je splnit. Dne 26.1.2005 sepsal notář v Děčíně JUDr. Vratislav Makovec notářský zápis sp. zn. NZ 39/2005, N31/2005, jehož obsahem byla dohoda o splnění závazků se svolením k vykonatelnosti uzavřená mezi Československou obchodní bankou, a.s., RYBENOR, s.r.o., za níž jednal dlužník jakožto její jednatel, a dlužníkem, a uznání závazků ze smlouvy o kontokorentním úvěru ve výši 2.987.296,90 Kč, ze smlouvy o účelovém úvěru ze dne 4.2.2004 ve výši 7.124.427,96 Kč a ze smlouvy o účelovém úvěru ze dne 25.9.2003 ve výši 7.647.814,66 Kč dlužníkem a RYBENOR, s.r.o. Pohledávky byly zajištěny blankosměnkou avalovanou dlužníkem, účastníci se dohodli na změně úročení úvěrů a sjednali dohodu o splátkách, podle níž měl RYBENOR, s.r.o. a dlužník splatit dlužné částky nejpozději do 23.12.2008. Na návrh Československé obchodní banky, a.s. ze dne 23.12.2008 nařídil podle tohoto notářského zápisu Okresní soud v Litoměřicích dne 5.1.2009 exekuci na majetek dlužníka, k jeho odvolání však Krajský soud v Ústí nad Labem dne 15.9.2009 usnesení o nařízení exekuce změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl, neboť dospěl k závěru, že zápis postrádá zákonnou náležitost dle ust. § 63 písm. g) zákona č. 358/1992 Sb., a to údaj o tom, že byl po přečtení účastníky schválen, a nejde tedy o způsobilý exekuční titul. Dle názoru insolvenčního soudu však není pochyb o existenci pohledávek Československé obchodní banky, a.s., neboť vedle notářského zápisu o ní svědčí i smlouvy o úvěru a dohody o přistoupení k závazku, vůči nimž dlužník žádné námitky neuplatňoval. Ostatně v rámci obrany v insolvenčním řízení odkazoval toliko na rozhodnutí odvolacího soudu v exekučním řízení, které se zabývalo formálními náležitostmi notářského zápisu jakožto exekučního titulu, ale pravost prohlášení v něm obsaženého nezpochybňoval.

Co se týče pohledávky Františka Nesvadby, soud zjistil, že dlužník jako ručitel podepsal smlouvu o půjčce ze dne 29.4.2004, kterou Ing. Antonín Kučera zavázal půjčit dne 2.5.2004 RYBENOR, s.r.o. částku 16.000.000,-Kč a dlužník se zavázal zaplatit mu tuto částku, pokud by ji RYBENOR, s.r.o. včas (do 30.4.2010) nesplatila. Dlužník netvrdil, že by tuto smlouvu nepodepsal. V řízení bylo vyvráceno tvrzení dlužníka, že Ing. Antonín Kučera tuto částku RYBENOR, s.r.o. neposkytl, neboť v dodatcích ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvám o účelových úvěrech RYBENOR, s.r.o., za níž jednal dlužník jakožto její jednatel, výslovně prohlásila, že nečerpá úvěry, půjčky ani finanční výpomoci od jiných bank či peněžních ústavů ani jiných subjektů s výjimkou půjčky ve výši 16.000.000,-Kč poskytnuté Ing. Antonínem Kučerou. Pohledávka byla zjištěna v konkursním řízení vedeném na majetek RYBENOR, s.r.o., do něhož ji Ing. Antonín Kučera přihlásil. V řízení bylo prokázáno, že pohledávku vůči dlužníkovi z titulu ručení postoupil Ing. Antonín Kučera Františku Nesvadbovi dne 1.7.2010.

Soud však dospěl k závěru, že v řízení nebyla osvědčena existence pohledávky EKONOMIE CZ, a.s., přihlášené do insolvenčního řízení původně JUDr. Filipem Štípkem, z titulu směnky vystavené dne 2.5.2004 na řad se slibem bez protestu zaplatit dne 30.4.2010 16.000.000,-Kč Ing. Antonínu Kučerovi, která byla rubopisem převedena na JUDr. Filipa Štípka a následně na EKONOMIE CZ, a.s. Dlužník totiž namítal, že směnku nepodepsal, a navrhovatel na výzvu soudu označil ke zjištění její existence důkazy, jejichž prováděním by došlo k překročení meze dokazování sporné pohledávky v insolvenčním řízení.

Na základě shora popsaných zjištění dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž nevyvrátil zákonnou domněnku, že tyto závazky neplní, protože toho není schopen, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Pokud jde o způsob řešení úpadku, vyšel soud z toho, že dlužník není podnikatelem a reorganizace je v jeho případě vyloučena, přičemž nepodal návrh na povolení oddlužení, proto jeho úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Protože dlužník splňuje podmínky dle ust. § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, bude konkurs projednáván jako nepatrný. Předseda soudu určil insolvenčním správcem JUDr. Přemysla Kamenáře. Soud proto rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v rozsahu bodů I. až III. výroku, se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání a jeho doplnění uvedl, že nejsou splněny předpoklady podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku. Důvodem je nedostatečný počet jeho věřitelů, když v odvolání namítá promlčení pohledávek Československé obchodní banky, a.s. a pohledávky Františka Nesvadby. Vzhledem k tomu, že se insolvenční soud rozhodl, že nebude přezkoumávat pravost směnky, měl dle dlužníka vyloučit z insolvenčního řízení věřitele ze směnky (původně jím byl JUDr. Filip Štípek, následně EKONOMIE CZ, a.s.).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle ust. § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

O předlužení jde pak podle ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 141 insolvenčního zákona není proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží (odst. 1). Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení (odst. 2).

Ust. § 143 insolvenčního zákona vymezuje podmínky, při jejichž splnění zamítne insolvenční soud insolvenční návrh. Podle jeho odstavce 2 takto rozhodne o insolvenčním návrhu podaném věřitelem, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku, přičemž se za další osobu nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

Vzhledem k odvolací argumentaci a námitce promlčení vznesené v odvolání považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že podle platné právní úpravy i ustálené judikatury soudů (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. MSPH 94 INS 9160/2009, 29 NSČR 23/2011-A-28 ze dne 30.11.2011) nepřihlíží odvolací soud k námitce promlčení pohledávky vznesené dlužníkem až v řízení o odvolání proti rozhodnutí o úpadku proti pohledávce, která vyšla najevo jako způsobilá osvědčit úpadek dlužníka v době před vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť tím nebyl účinně zpochybněn závěr insolvenčního soudu, že v době rozhodnutí o úpadku, jehož správnost k okamžiku vydání rozhodnutí přezkoumává odvolací soud, šlo o pohledávku splatnou a soudně vynutitelnou (k oslabení pohledávky v důsledku vznesené námitky promlčení došlo až po rozhodnutí o úpadku).

Z těchto důvodů odvolací soud nepřihlédl, resp. ani neposuzoval důvodnost námitky promlčení vznesené dlužníkem až v odvolání proti pohledávkám Československé obchodní banky, a.s. a Františka Nesvadby, na jejichž zjištění je postaven závěr o pluralitě věřitelů dlužníka jakožto jednom z předpokladů podmiňujících úpadek dlužníka. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud v daném případě k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť v něm bylo zjištěno, že po dobu delší 30 dnů neplní své splatné závazky vůči více věřitelům, jimiž jsou vedle navrhovatele Československá obchodní banka, a.s. a František Nesvadba, již vůči dlužníkovi mají splatné pohledávky převyšující v souhrnu sumu 35 milionů Kč. Existenci svých závazků dlužník ničím nezpochybnil a ničím přitom nevyvrátil ani domněnku, že tyto závazky nebyl schopen plnit založenou na ust. § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. na tom, že je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Co se týče výroku o prohlášení konkursu a ustanovení insolvenčního správce, jejich správnost dlužník ničím nezpochybňoval a jeho požadavek na jejich odklizení zjevně dovozoval z toho, že se jedná o výroky závislé na bodu I. výroku. Stejně jako insolvenční soud i soud odvolací nemohl než konstatovat, že dlužník nesplňuje zákonem stanovené požadavky podmiňující povolení reorganizace, že návrh na povolení oddlužení nepodal a že insolvenčním správcem byla ustanovena osoba určená opatřením předsedy insolvenčního soudu.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné uvést, že odvolání dlužníka projednal na jednání, jež se konalo dne 9.3.2012, k němuž se dlužník bez vážného důvodu nedostavil, a svoji neúčast vysvětlil podáním ze dne 5.3.2012 adresovaným nikoli soudu, ale předsedovi senátu, jemuž bylo doručeno až po jednání dne 12.3.2012, tím, že dotazem u tlumočnice ustanovené insolvenčním soudem zjistil, že na jednání předvolána nebyla. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným, postupoval proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu a usnesení insolvenčního soudu v části napadené odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 9.března 2012

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová