2 VSPH 1297/2015-A-26
MSPH 95 INS 32355/2014 2 VSPH 1297/2015-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové ve věci dlužnice IN.ORG, s.r.o., sídlem Strojírenská 411/11, Praha 5, IČO: 49705288, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 32355/2014-A-16 ze dne 9. dubna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 32355/2014-A-16 ze dne

9. dubna 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e ; v bodě II. výroku se zrušuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zastavil řízení o insolvenčním návrhu, jímž se IN.ORG, s.r.o. (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění soud v první řadě konstatoval, že usnesením č.j. MSPH 95 INS 32355/2014-A-10 ze dne 12.2.2015 (dále též jen Usnesení o záloze) dlužnici uložil, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji dle ust. § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučil, že v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě může insolvenční řízení zastavit. Rozvedl, že podáním doručeným dne 9.3.2015 dlužnice požádala o osvobození od zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž k výzvě ze dne 11.3.2015 (č.d. A-13) potvrdila, že toto podání vskutku není odvoláním proti Usnesení o záloze, nýbrž žádostí o osvobození od placení zálohy. Protože ust. § 138 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) o osvobození od soudních poplatků nelze na zálohu na náklady insolvenčního řízení aplikovat ani přiměřeně a protože dlužnice ve stanovené lhůtě zálohu neuhradila, soud dle ust. § 108 odst. 3 IZ řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podala dlužnice včasné odvolání, v němž zejména uvedla, že na úhradu zálohy nemá finanční prostředky, a v němž požadovala, aby byla od placení zálohy osvobozena a aby bylo insolvenční řízení obnoveno.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a OSŘ, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud Usnesením o záloze dlužnici uložil, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ji poučil o následku nesplnění povinnosti zaplatit zálohu, jenž spočívá v možnosti soudu zastavit řízení. Usnesení o záloze bylo dlužnici doručeno dne 16.2.2015, a jelikož proti němu dlužnice nepodala odvolání, nabylo právní moci dne 4.3.2015. Lhůta k zaplacení zálohy tak dlužnici počala běžet následujícího dne (5.3.2015) a skončila dne 9.3.2015. Záloha však v této lhůtě zaplacena nebyla. Protože povinnost, jež jí byla uložena pravomocným soudním rozhodnutím, dlužnice ve stanovené lhůtě nesplnila, nelze soudu prvého stupně, jenž za této situace postupoval podle ust. § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, vytknout žádné pochybení.

K odvolací argumentaci je třeba uvést, že Vrchní soud v Praze je stejně jako soud prvního stupně toho názoru, že záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle ust. § 108 IZ není soudním poplatkem, a ustanovení o soudním poplatku obsažená v OSŘ či v zákoně o soudních poplatcích proto nelze na zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Jelikož dlužnice neuhradila zálohu ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil; v bodě II. výroku je však zrušil, neboť dlužnice je jediným účastníkem daného řízení, a proto nebylo namístě o náhradě nákladů řízení (o níž má být rozhodováno ve vztahu k jinému účastníku, popř. státu) rozhodovat.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 20. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová