2 VSPH 1295/2014-B-55
KSPA 59 INS 20095/2013 2 VSPH 1295/2014-B-55

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Domov pro seniory Sloupnice 258, zast. advokátkou JUDr. Irenou Malotovou, sídlem Smetanovo náměstí 132, Litomyšl, do něhož vstoupilo státní zastupitelství, o odvoláních státního zastupitelství a dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 59 INS 20095/2013-B-40 ze dne 5. února 2014

takto:

I. Řízení o odvolání Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové se z a s t a v u j e .

II. Odvolání dlužníka se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník) zpeněžením majetkové podstaty, označil majetek do ní náležející včetně tam specifikovaných nemovitostí nacházejících se v obci a katastrálním území Javorník u Vysokého Mýta (dále jen Nemovitosti), jenž bude v oddlužení zpeněžen, a informoval o tom, že insolvenčním správcem je Ing. Martin Fořt.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové a dlužník odvolali. Protože státní zastupitelství podáním ze dne 4.4.2014 vzalo odvolání zpět (č.d. B-50), postupoval odvolací soud podle ust. § 207 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a řízení o jeho odvolání zastavil.

Dlužník v odvolání-poukazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 21 Co 133/2013-81 ze dne 19.6.2013, jímž bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10.4.2012, jímž byl pro uspokojení tam specifikované pohledávky zástavního věřitele Miloše Zbořila proti smluvnímu dlužníkovi Janu Svobodovi nařízen prodej Nemovitostí ve vlastnictví dlužníka jako zástavního dlužníka, a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení-zpochybnil oprávnění insolvenčního soudu rozhodnout v oddlužení o zpeněžení veškerého jeho majetku. Dále poukazoval zejména na to, že neexistuje soudní rozhodnutí, podle něhož je někomu něco dlužný Miloše Zbořila nevyjímaje. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a insolvenční řízení vůči němu zastavil.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník oprávněn podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z ust. § 406 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) totiž plyne, že odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle ust. § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dlužník není osobou legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 218 písm. b) OSŘ a jeho odvolání jako nepřípustné odmítl.

Na výše uvedeném nic nemění ani to, že dlužník v kolonce 8 návrhu na povolení oddlužení (č.d. A-1) navrhl jako způsob oddlužení plnění splátkového kalendáře. Judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSOS 25 INS 8302/2012, 29 NSČR 35/2013-B ze dne 22.5.2013 se totiž ustálila na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé dle ust. § 402 odst. 3 IZ a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud dle ust. § 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ (jako tomu bylo v posuzovaném případě). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, resp. insolvenční soud, jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá. Ostatně, na schůzi věřitelů konané dne 5.2.2014 (č.d. B-37) dlužník uvedl, že rozhodnutí o způsobu oddlužení ponechává na úvaze soudu.

Přípustnost odvolání není způsobilá založit ani odvolací argumentace.

Okolnost, že v řízení o soudním prodeji zástavy bylo odvolacím soudem zrušeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl nařízen prodej Nemovitostí ve vlastnictví dlužníka jako zástavního dlužníka, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, insolvenčnímu soudu nebrání, aby v insolvenčním řízení rozhodl o způsobu oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty včetně Nemovitostí. Dlužno dodat, že dle ust. § 140a věty druhé IZ se rozhodnutím o úpadku přerušují soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (ust. § 170 IZ).

Vyhovět odvolacímu návrhu nelze ani na základě tvrzení, že dlužník neuznává (popřel) pohledávku jediného do řízení přihlášeného věřitele Miloše Zbořila; ani v této situaci totiž dlužníkovi nelze upírat možnost řešit jeho úpadek oddlužením.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. srpna 2014 Mgr. Tomáš B r a u n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vaněčková