2 VSPH 1288/2013-A-17
KSPL 52 INS 2540/2013 2 VSPH 1288/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a ze soudc JUDr. Ji ího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve vČci dlužníka Petra Lukšíka, bytem Školní 395, Tluná, adresa pro doruování: Sokolovská 123, Plze , zast. JUDr. Old ichem Heinem, bytem Kollárova 6, Plze , zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni .j. KSPL 52 INS 2540/2013-A-11 ze dne 12. ervence 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni .j. KSPL 52 INS 2540/2013-A-11 ze dne 12. ervence 2013 se z r u š u j e a vČc se vrací tomuto soudu k dalšímu ízení.

Od vodnČní:

Krajský soud v Plzni ve výroku oznaeným usnesením zamítl insolvenní návrh, jímž se Petr Lukšík (dále jen dlužník) domáhal zjištČní svého úpadku a povolení oddlužení.

V od vodnČní usnesení soud ve skutkové rovinČ uvedl, že dlužník v insolvenním návrhu uvedl, že má dva vČ itele Jind icha Karla (dále jen VČ itel . 1) a Mgr. Michala Bureka (dále jen VČ itel . 2) a že mu dne 10.4.2013 bylo dorueno vyjád ení VČ itele . 2, jenž uvedl, že v i nČmu neeviduje žádnou pohledávku.

V rovinČ právního posouzení vČci soud cituje ust. § 3 odst. 1 insolvenního zákona (dále jen IZ) zd raznil, že rozhodujícími skutenostmi v p ípadČ úpadku formou platební neschopnosti, které musí být patrné z insolvenního návrhu, jsou existence více (nejménČ dvou) vČ itel , penČžité závazky, které jsou více než 30 dn po lh tČ splatnosti, a konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat platební neschopnost dlužníka. Jelikož v posuzované vČci nebyla splnČna podmínka mnohosti vČ itel , insolvenní soud podle ust. § 143 odst. 1 IZ insolvenní návrh pro neosvČdení úpadku zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník vasné odvolání, v nČmž namítal, že soud prvního stupnČ neprovedl dokazování o tom, za jakých okolností zanikla pohledávka VČ itele . 2, p iemž skutený d vod jejího zániku nelze zjistit ani z od vodnČní napadeného usnesení. Rozvedl, že v normální situaci by s povdČkem p ijal tak neobyejnou velkorysost, za jakou by bylo možno považovat odepsání pohledávky, k níž má VČ itel . 2 dva právní tituly, a to usnesení Krajského soudu v Plzni .j. 48 Cm 421/2010-92 ze dne 16.4.2012 (dále jen Usnesení nalézacího soudu) a usnesení Vrchního soudu v Praze .j. 8 Cmo 318/2012-138 ze dne

8.10.2012 (dále jen Usnesení odvolacího soudu), jimiž mu byly na nákladech ízení p iznány ástky ve výši 11.770,-K a 10.600,-K, celkem tedy pohledávka ve výši 22.370,-K, která v dobČ podání insolvenního návrhu existovala.

Dlužník vyjád il podez ení, že cílem oddlužovacího vyjád ení VČ itele . 2 je (bylo) zma it insolvenní ízení, což by prospČlo VČ iteli . 1, který by se nadále mohl domáhat uspokojení celé své (fiktivní) pohledávky namísto toho, aby byl uspokojen pouze pomČrnČ. Podle dlužníka zde existuje d vodná pochybnost o tom, zda pohledávka VČ itele . 2 vskutku zanikla. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. ZávČrem prohlásil, že pokud se spolehlivČ ukáže, že mu VČ itel . 2 svoji pohledávku skutenČ odpustil, na nikoho ji nep evedl a nenechal si ji od VČ itele . 1 nebo jiné osoby uhradit s cílem zma it insolvenní ízení, vezme insolvenní návrh a návrh na povolení oddlužení zpČt a VČ iteli . 2 se písemnČ omluví za to, že ho podezíral z nekorektního jednání.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení i ízení jeho vydání p edcházející a dospČl k tČmto zjištČním a závČr m:

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenní soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvČdením nebo dokazováním zjištČno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 téhož zákona zamítne insolvenní soud insolvenní návrh, nejsou-li splnČny zákonem stanovené p edpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Se soudem prvního stupnČ je t eba souhlasit v tom, že p edpokladem proto, aby bylo vyhovČno insolvennímu návrhu dlužníka, je to, že v ízení byl osvČden jeho úpadek a že o úpadku lze uvažovat toliko v p ípadČ, že dlužník má více vČ itel (nejménČ dva).

Z insolvenního návrhu a k nČmu p ipojených p íloh (.l. A-1 a A-3) odvolací soud zjistil, že: 1) smČneným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni ze dne 5.1.2011 (dále jen SPR) bylo dlužníkovi uloženo, aby VČ iteli . 1 zaplatil 300.000,-K s 6% úrokem od 16.12.2010 do zaplacení, na odmČnČ ástku 999,-K a na náhradČ náklad ízení ástku 12.000,-K, 2) usnesením téhož soudu ze dne 16.2.2011 byly odmítnuty námitky dlužníka v i SPR, jenž nabyl právní moci dne 21.1.2011, 3) usnesením Okresního soudu Plze -sever ze dne 18.3.2011 byla dle SPR k uspokojení pohledávky VČ itele . 1 na ízena exekuce na majetek dlužníka a jejím provedením byla povČ ena soudní exekutorka JUDr. So a Karasová (dále jen Exekutor), 4) usnesením nalézacího soudu ze dne 16.4.2012 byla zamítnuta žaloba dlužníka na obnovu ízení, v nČmž byl vydán SPR a dlužníkovi bylo uloženo, aby VČ iteli

. 1 zaplatil 11.770,-K k rukám jeho zástupce VČ itele . 2 do t í dn od právní moci usnesení, 5) exekuním p íkazem Exekutora ze dne 30.5.2012 byla k vymožení ástky 391.062,11 K na ízena exekuce srážkami ze mzdy dlužníka (povinného), 6) usnesením odvolacího soudu ze dne 8.10.2012 bylo Usnesení nalézacího soudu potvrzeno a dlužníkovi bylo uloženo, aby VČ iteli . 1 zaplatil 10.600,-K k rukám jeho zástupce VČ itele . 2 do t í dn od právní moci usnesení, 7) dne 22.1.2013 vyzvala ýeská pr myslová zdravotní pojiš ovna (dále jen Pojiš ovna) dlužníka k tomu, aby jí uhradil dlužné pojistné za období od 10.1.2012 do 22.1.2013 ve výši 13.540,-K a penále ve výši 4.355,-K, 8) téhož dne vyslovila Pojiš ovna souhlas se splácením dlužného pojistného dle splátkového kalendá e v mČsíních splátkách ve výši 1.128,-K poínaje dnem 15.2. 2013 a kone dnem 15.1.2014, 9) z statek Exekutorem vymáhané pohledávky inil ke dni 31.1.2013 395.606,11 K, z toho jistina 280.856,11, K, úroky z prodlení 37.547,-K, smČnená odmČna 999,-K, náklady nalézacího ízení oprávnČného (VČ itele . 1) 12.000,-K, náklady exekuního ízení oprávnČného 4.200,-K a odmČna Exekutora vetnČ DPH 60.004,-K.

Z vyjád ení VČ itele . 2 ze dne 10.4.2013 odvolací soud zjistil, že prohlásil, že v i dlužníkovi neeviduje žádnou splatnou i nesplatnou pohledávku. Argumentoval tím, že z Usnesení nalézacího a odvolacího soudu je z ejmé, že vČ itelem pohledávek z titulu náhrady náklad ízení je VČ itel . 1, p iemž on jako jeho zástupce byl v Usneseních uveden toliko jako platební místo této povinnosti.

V posuzované vČci spoívá napadené rozhodnutí na závČru, že nebyl osvČden úpadek dlužníka ve formČ insolvence, nebo s ohledem na vyjád ení VČ itele . 2 nebyla splnČna podmínka mnohosti vČ itel .

Odvolací soud je sice s dlužníkem zajedno potud, že soud prvního stupnČ procesnČ pochybil, pokud se spokojil jen s odkazem na vyjád ení VČ itele . 2 a v situaci, kdy ho dlužník oznail jako svého vČ itele, dostatenČ nevysvČtlil, z jakého d vodu má zato, že VČ itel . 2 vČ itelem dlužníka ve skutenosti není, nicménČ, jak VČ itel . 2 ve svém vyjád ení správnČ podotkl, z insolvenního návrhu a k nČmu p ipojených listin vskutku nelze dovodit, že by pohledávka VČ itele . 2 z titulu náhrady náklad ízení existovala (vznikla). Jak totiž Nejvyšší soud ýR s poukazem na ust. § 142 a § 149 odst. 1 obanského soudního ádu (dále jen OSě) vysvČtlil již ve stanovisku svého obanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uve ejnČného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod . 52/1998, výrok soudu o tom, že náhrada náklad ízení má být zaplacena advokátovi (k jeho rukám), je pouze urením platebního místa; osobou, jíž byla náhrada náklad ízení p iznána, je úastník ízení. Advokáta proto p i uplat ování takové pohledávky nelze ani v konkursu považovat za dlužníkova vČ itele.

Napadené usnesení však p esto neobstojí.

Soud prvního stupnČ totiž p ehlédl, že z údaj obsažených v insolvenním návrhu a jeho p ílohách plyne, že dalšími vČ iteli dlužníka jsou (mohli by být) Exekutor s pohledávkou z titulu odmČny za exekuci ukládající zaplacení penČžité ástky a Pojiš ovna z titulu dlužného pojistného a penále. Pokud dlužník tyto vČ itele v rozporu s ust. § 104 odst. 3 IZ neoznail v seznamu svých závazk (.l. A-10), bylo povinností insolvenního soudu vyzvat ho k odstranČní rozporu mezi údaji uvedenými v insolvenním návrhu a seznamu závazk .

Z výše uvedeného je z ejmé, že v situaci, kdy se soud nezabýval tím, zda kromČ VČ itele . 1 jsou dalšími vČ iteli dlužníka Pojiš ovna i Exekutor, jenž dle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ není oprávnČn pokraovat v provádČní exekuce, je jeho závČr o tom, že dlužník není v úpadku, nebo nemá více (nejménČ dva) vČ itele, p edasný.

Na základČ tČchto zjištČní a veden názory vyjád enými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSě, napadené usnesení zrušil a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení s tím, že bude-li provádČt dokazování ke zjištČní dlužníkova úpadku nad rámec jeho d kazních návrh , bude t eba k projednání insolvenního návrhu na ídit jednání.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mČsíc od doruení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 23. srpna 2013

JUDr. Ji í K a r e t a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kate ina VanČková