2 VSPH 1288/2012-B-25
KSPA 56 INS 13672/2011 2 VSPH 1288/2012-B-25

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Nenada Petrice, bytem a místem podnikání Pod Dubem 33, Dašice, zast. advokátkou JUDr. Blankou Šimkovou, sídlem Masarykovo nám. 1484, Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 13672/2011-B-16 ze dne 15. srpna 2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 13672/2011-B-16 ze dne 15. srpna 2012 se v bodě I. výroku m ě n í tak, že se návrh dlužníka na povolení reorganizace odmítá, ve zbytku se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným usnesením zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jeho majetek (bod II. výroku), pod bodem III. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dne 15.8.2012 ve 14 hod. 12 min., a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenční správkyni (bod IV. výroku).

V odůvodnění rozhodnutí soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.4.2012 zjistil úpadek dlužníka, aniž by stanovil způsob jeho řešení, ustanovil Mgr. Terezu Vodičkovou do funkce insolvenční správkyně a na den 12.7.2012 nařídil přezkumné jednání a svolal (první) schůzi věřitelů, jež posléze odročil na den 26.7.2012. Dne 26.4.2012 podal dlužník návrh na povolení reorganizace, kterou navrhl provést restrukturalizací pohledávek věřitelů spočívající v prominutí části svých dluhů včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti, prodejem části majetkové podstaty a zajištěním financování části provozu svého podniku. K návrhu připojil neúplný seznam svého majetku a závazků, z něhož vyplynulo, že má 12 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 8.956.357,38 Kč. Současně předložil reorganizační plán, v němž uvedl přehled aktuálně přihlášených 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 6.518.305,82 Kč, jenž byl opatřen souhlasem Komerční banky, a.s. (dále jen Banka) a Zuzany Petricové jako zákonné zástupkyně Nikolaje, Olivera a Sebastiana Petrice.

Při posuzování důvodnosti návrhu na povolení reorganizace soud-cituje ust. § 149 a § 316 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-v první řadě konstatoval, že dlužník nesplňuje kvantitativní podmínky přípustnosti reorganizace, jelikož jeho celkový obrat za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl částky 100 miliónů Kč a dlužník nezaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru. V této situaci by podle soudu přicházela reorganizace v úvahu toliko podle ust. § 316 odst. 5 IZ, pokud by dlužník nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek. V posuzovaném případě předložil dlužník ve stanovené lhůtě reorganizační plán spolu s návrhem na povolení reorganizace, a protože k němu nepřipojil seznamy svého majetku a závazků se všemi náležitostmi, vyzval ho soud usnesením ze dne 1.6.2012 k jejich předložení. Na výzvu reagoval dlužník tak, že předložil toliko seznam svého majetku, nicméně dne 20.7.2012 předložil aktualizovaný reorganizační plán, v němž uvedl, že má 26 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 10.436.107,43 Kč. I když dlužník neoznačil své věřitele bydlištěm, sídlem ani identifikačním číslem, jak vyžaduje ust. § 103 odst. 1 IZ, soud návrh na povolení reorganizace neodmítl, neboť měl zato, že tyto nedostatky nebrání pokračování v řízení.

Přes výše uvedené však soud neshledal návrh na povolení reorganizace důvodným, když dovodil, že reorganizační plán nebyl přijat alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek. Podle soudu pochybil dlužník při aplikaci ust. § 316 odst. 5 IZ, jelikož pro účely zjištění alespoň poloviny věřitelů souhlasících s reorganizačním plánem vyšel toliko z výše pohledávek aktuálně přihlášených věřitelů, a nikoli všech věřitelů. Soud argumentoval zejména tím, že v době, kdy byl předložen reorganizační plán, ještě běžela lhůta pro přihlašování pohledávek, proto měl dlužník vycházet ze seznamu (všech svých) závazků, který ovšem k návrhu na povolení reorganizace nepřipojil. Rozvedl, že do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky celkem 28 věřitelů, že na přezkumném jednání konaném dne 26.7.2012 byly zjištěny všechny přezkoumávané pohledávky vyjma pohledávky PEPSICO CZ, s.r.o. ve výši 320.679,60 Kč, že zajištěnými věřiteli jsou Banka s pohledávkou ve výši 5.316.052,76 Kč a Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 170.196,-Kč a že objem pohledávek nezajištěných věřitelů podléhajících přezkumu činil 3.963.794,67 Kč. Jelikož dlužník ohledně nezajištěných věřitelů předložil souhlas s reorganizačním plánem jen od svých synů Nikolase, Olivera a Sebastiana Petrice, již vůči němu uplatňují pohledávky z titulu výživného ze zákona ve výši 563.000,-Kč, nebyl splněn požadavek, aby byl reorganizační plán přijat alespoň polovinou nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek.

Proto soud dle ust. § 326 odst. 1 IZ návrh na povolení reorganizace zamítl a se zřetelem k tomu, že dlužník jako podnikatel je osobou, u níž IZ vylučuje řešení úpadku oddlužením, prohlásil na jeho majetek konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zrekapituloval, že na jednání o insolvenčním návrhu konaném dne 2.4.2012 mu Banka nastínila možnost řešit jeho úpadkovou situaci reorganizací, načež ho soud poučil o případné aplikaci ust. § 316 odst. 5 IZ. Proto ve stanovené lhůtě podal návrh na povolení reorganizace a předložil reorganizační plán opatřený souhlasem zajištěné věřitelky (Banky s pohledávkou ve výši 5.316.052,76 Kč) a souhlasem nezajištěných věřitelů (Nikolase, Olivera a Sebastiana Petrice s pohledávkami ve výši 490.500,-Kč a Banky s pohledávkou ve výši 230.244,62 Kč). S ohledem na to, že v té době přihlásilo své pohledávky celkem 7 (ve skutečnosti 8) věřitelů, z toho 1 zajištěný věřitel (Banka) s pohledávkou ve výši 5.316.052,76 Kč a 6 (ve skutečnosti 7) nezajištěných věřitelů (Banka, JUDr. Petr Kocián, Generální ředitelství cel, Nikolas, Oliver a Sebastian Petricovi a Heineken Česká republika, a.s.) s pohledávkami v celkové výši 1.202.253,06 Kč, vyslovil dlužník přesvědčení, že reorganizační plán byl přijat nejen alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, ale též alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek.

Akcentoval, že při posuzování této otázky byla (je) rozhodující výše přihlášených pohledávek stanovená ke dni předložení reorganizačního plánu, resp. ke dni, v němž uplynula 15 denní lhůta po rozhodnutí o úpadku. S opačným názorem insolvenčního soudu, totiž že při zajišťování souhlasu nadpoloviční většiny nezajištěných a zajištěných věřitelů s reorganizačním plánem (by) mělo být uvažováno se všemi potenciálními věřiteli, dlužník nesouhlasil. Poukazoval přitom na ust. § 344 IZ, jež určuje, že se reorganizace účastní přihlášení věřitelé, jakož i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postaveni, a na to, že pokud by ust. § 316 odst. 5 IZ uvažovalo se všemi potenciálními věřiteli, pak by muselo být najisto postaveno již v 15 denní lhůtě po rozhodnutí o úpadku, jaká je skutečná výše jejich pohledávek, což by ovšem znamenalo, že by byla zkrácena zákonná 30 denní přihlašovací lhůta. Současně by muselo být dáno, že všichni tito věřitelé uplatní své pohledávky v insolvenčním řízení, že jejich pohledávky budou zjištěny a věřitelé budou oprávněni hlasovat-nic takového však podle něj v IZ upraveno není.

Dlužník dále namítal, že insolvenční soud pochybil i v tom, že rozhodl o návrhu na povolení reorganizace, aniž by umožnil, aby o něm rozhodla (hlasovala) schůze věřitelů postupem dle ust. § 150 až 152 IZ. Ačkoli se první schůze věřitelů konané dne 26.7.2012 zúčastnili 2 věřitelé (Banka a PROFI CREDIT CZECH, a.s.), o návrhu na povolení reorganizace hlasováno nebylo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z ust. § 316 IZ vyplývá, že reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částky 100.000.000,-Kč nebo dlužník zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru (odst. 4). Jestliže však dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku insolvenčnímu soudu předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odst. 4 se nepoužije (odst. 5).

Z ust. § 319 IZ se podává, že k návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, k nimž v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil (odst. 2). Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k němu připojených platí ust. § 103 odst. 1 obdobně (odst. 4).

Podle ust. § 104 IZ je dlužník povinen označit v seznamu majetku jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (odst. 2). V seznamu závazků je dlužník povinen označit jako své věřitele všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (odst. 3). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (odst. 4).

Podle ust. § 320 IZ neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2). Návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že nejsou-li přes výzvu insolvenčního soudu k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy nebo tyto přílohy přes jeho výzvu neobsahují stanovené náležitosti, soud návrh bez dalšího odmítne (je povinen odmítnout), aniž by zkoumal, zda tyto nedostatky neumožňují v řízení pokračovat. Zákonodárce v ust. § 319 IZ záměrně věnuje značnou pozornost jednotlivým náležitostem návrhu, když důvodem tohoto postupu je zajištění možnosti rychlého a kvalitního posouzení přípustnosti samotného návrhu. Není proto možné nedostatky samotného návrhu či chybějící náležitosti jeho příloh jakkoli zohledňovat nad rámec zákonného postupu dle ust. § 320 odst. 1 a 2 IZ (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 27 INS 1207/2008, 3 VSOL 188/2008 ze dne 18.12.2008).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že:

1) dlužník na jednání o insolvenčním návrhu konaném dne 2.4.2012 (č.l. A-32) předložil a poté k návrhu na povolení reorganizace ze dne 26.4.2012 (č.l. B-2) připojil seznamy movitých a nemovitých věcí, inventáře restaurace Galera nacházejícího se v provozovnách Pernštýnská č.p. 116 a Bartolomějská č.p. 80 a seznamy pohledávek, závazků a zaměstnanců,

2) insolvenční soud usnesením ze dne 1.6.2012 (č.l. B-6) dlužníka vyzval (dále jen Výzva), aby do 7 dnů ode dne doručení Výzvy předložil řádné seznamy svého majetku a závazků s náležitostmi podle ust. § 104 IZ a prohlášení o změnách, k nimž v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil; současně ho poučil o tom, jak má seznamy zpracovat, a o tom, že nebude-li návrh na povolení reorganizace ani přes Výzvu ve stanovené lhůtě řádně doplněn, soud jej odmítne, 3) na Výzvu, jež mu byla doručena dne 14.6.2012 (viz vedlejší dokument k č.l. B-6), reagoval dlužník podáním ze dne 21.6.2012 (č.l. B-8), v němž předložil toliko aktualizovaný seznam zaměstnanců, sdělil, že v seznamu pohledávek nedošlo ke změnám oproti původnímu seznamu, a prohlásil, že věřitelé Nikolas, Oliver a Sebastian Petricovi jsou ve vztahu k němu osobami blízkými; k seznamu závazků uvedl, že v mezidobí již uplynula přihlašovací lhůta a do insolvenčního řízení byly přihlášeny pohledávky dalších 19 věřitelů s tím, že k některým závazkům se může vyjádřit až poté, co se seznámí s účetními doklady,

4) v podání označeném jako Doplnění reorganizačního plánu ze dne 18.7.2012 dlužník kromě jiného uvedl, že doplňuje reorganizační plán o aktuální stav s tím, že z přihlášených pohledávek vyplývá, že má 28 věřitelů, jejichž celkový přehled zobrazuje tam uvedená tabulka a jimž dluží celkem 10.436.107,43 Kč; věřitelé (ani) zde nebyli označeni bydlištěm či sídlem.

Z těchto zjištění odvolací soud dovodil, že dlužník nesplnil svoji povinnost předložit k návrhu na povolení reorganizace řádný seznam svých závazků, jelikož v něm absentovaly údaje o jejich splatnostech a údaje o bydlišti, sídle či identifikačním čísle jednotlivých věřitelů. Dlužník tyto nedostatky neodstranil ani ve lhůtě stanovené ve Výzvě insolvenčního soudu. Navíc lze mít pochybnosti o správnosti a úplnosti seznamu závazků, jenž obsahoval údaje toliko o 12 věřitelích s celkovým objemem závazků ve výši 8.956.357,38 Kč, ačkoli dlužník sám v Doplnění reorganizačního plánu uvedl, že má 28 věřitelů s celkovým objemem závazků 10.436.107,43 Kč. Třeba zdůraznit, že náležitosti seznamu majetku a závazků komplexně upravuje ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ. Proto pokud ust. § 319 odst. 2 IZ stanoví jako povinnou přílohu k návrhu na povolení reorganizace seznam majetku a závazků, popřípadě prohlášení o změnách, k nimž v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení dlužník dříve předložil, jde právě o seznamy uvedené v ust. § 104 IZ, jejichž obsahové náležitosti v ust. § 319 IZ-pro nadbytečnost-již opakovány nejsou.

Za těchto okolností soud prvního stupně pochybil tím, že nepostupoval podle ust. § 320 odst. 3 IZ a návrh na povolení reorganizace neodmítl proto, že ani přes Výzvu neobsahovaly k němu připojené přílohy zákonem stanovené náležitosti. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) napadené usnesení v bodě I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace, změnil způsobem ve výroku uvedeným. Ve zbývajícím rozsahu napadené usnesení dle ust. § 219 OSŘ jako věcně správné potvrdil.

K odvolací argumentaci považoval odvolací soud za vhodné uvést, že logickým a teleologickým výkladem ust. § 316 odst. 5 IZ lze dospět k závěru, že dlužník překoná některou z podmínek přípustnosti reorganizace formulovaných v ust. § 316 odst. 4 téhož zákona tím, že ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek. Výklad prezentovaný dlužníkem, že postačuje, aby byl reorganizační plán přijat alespoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů (počítanou podle výše pohledávek), kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené pro jeho předložení, neobstojí již proto, že by vedl k absurdnímu závěru, že pokud by v 15 denní lhůtě po rozhodnutí o úpadku nepřihlásil pohledávku do insolvenčního řízení žádný z věřitelů, byla by reorganizace dlužníka podmíněně přípustná i v situaci, kdy by ve stanovené lhůtě předložil reorganizační plán, s nímž nevyslovil souhlas ani jediný z jeho věřitelů. Odvolací soud je stejně jako insolvenční soud toho názoru, že při posuzování toho, zda byl reorganizační plán přijat způsobem uvedeným v ust. § 316 odst. 5 IZ, je třeba vycházet zejména z údajů obsažených v perfektním seznamu závazků jako povinné přílohy návrhu na povolení reorganizace.

Pokud šlo o procesní námitku, dle níž nebyl insolvenční soud oprávněn vydat napadené usnesení před konáním schůze věřitelů, má odvolací soud zato, že jestliže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem stanovená v ust. § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním první schůze věřitelů, resp. jestliže dlužník v této lhůtě nepředloží reorganizační plán přijatý potřebným kvórem věřitelů, stává se jeho reorganizace definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze prohlásil na majetek dlužníka konkurs, resp. aby rozhodl o zamítnutí jeho návrhu na povolení reorganizace (k tomu obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2010 publikované pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 7. ledna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva