2 VSPH 1285/2015-B-15
KSPL 29 INS 20191/2011 2 VSPH 1285/2015-B-15

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužnice Olgy Hánové, bytem Slavíčkova 1684, Sokolov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 20191/2011-B-5 ze dne 5. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 20191/2011-B-5 ze dne 5. června 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 20191/2011-B-5 ze dne 5.6.2015 zrušil schválené oddlužení Olgy Hánové (dále jen dlužnice) a prohlásil na její majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), a insolvenční správkyni JUDr. Věře Sedloňové (dále jen správkyně) uložil, aby mu předložila zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 16.2.2012 (č.d. A-10) spojil dosud samostatně vedené insolvenční řízení ve věci dlužnice s insolvenčním řízením vedeným ve věci jejího manžela Miloslava Hána (dále též jen dlužník) pod sp. zn. KSPL 29 INS 20190/2011 a usnesením č.j. KSPL 29 INS 20190/2011-B-9, KSPL 29 INS 20191/2011-B-3 ze dne 7.6.2012 schválil oddlužení dlužnice a dlužníka (dále též jen dlužníci) plněním splátkového kalendáře. Insolvenční správkyně JUDr. Věra Sedloňová (dále jen správkyně) mu od 1.20.2012 do 11.5.2015 podala 12 zpráv o plnění oddlužení, z nichž je zřejmé, že od schválení oddlužení neplnili dlužníci povinnosti vyplývající pro ně ze splátkového kalendáře, neboť měsíční splátky nebyly dostatečné k tomu, aby se nezajištěným věřitelům dostalo alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek. Ze zpráv vyplývá, že je správkyně na tuto skutečnost opakovaně upozorňovala a vyzývala k nápravě. Plnění mělo být zajištěno smlouvou o důchodu ze dne 28.6.2013, jíž se jim Vlastimil Štulíř zavázal poskytovat po dobu trvání oddlužení částku 1.100,-Kč měsíčně. I plnění podle této smlouvy bylo poskytováno nepravidelně, očekávaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů tak nepřesahovala hodnotu 30 %. Na jednání konaném dne 13.5.2015, k němuž se dlužníci bez omluvy nedostavili, soud zjistil, že dlužníci neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a není předpoklad, že by uhradili alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť s přihlédnutím k datu schválení oddlužení činí očekávaná míra jejich uspokojení 20,11 %. Navíc neplní ani povinnosti dle ust. § 412 insolvenčního zákona, zejména nepředkládají bez zbytečného odkladu pravidelné zprávy o svých příjmech a o změně bydliště nebo zaměstnání. Z těchto důvodů soud podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona rozhodl, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se schválené oddlužení nezrušuje a konkurs na její majetek neprohlašuje, a tím jí umožní pokračovat ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře. V odvolání tvrdila, že soud rozhodl pouze na základě sdělení správkyně, namítala, že se k němu nemohla vyjádřit, neboť o jednání soudu nebyla informována, a vytkla správkyni, že ji ani dlužníka od jednání konaného před soudem dne 28.7.2013 nekontaktovala a neupozornila je na to, že jimi poskytované plnění je nízké. Potvrdila, že poskytnuté plnění bylo nižší, než bylo stanoveno, a vysvětlila, že důvodem byla jejich špatná finanční situace. Upřesnila, že dlužník pracuje za minimální mzdu a pobírá předčasný důchod ve výši 5.411,-Kč měsíčně. Vyjádřila přesvědčení, že vzniklá situace není jen jejich chybou, a tvrdila, že s pomocí syna a rodičů se ji podaří vyřešit tak, aby se nezajištěným věřitelům dostalo plnění alespoň v rozsahu 30 % jejich pohledávek.

Na jednání před odvolacím soudem dlužnice potvrdila, že její příjem nadále tvoří důchod ve výši 5.411,-Kč a příjem dlužníka činí 10.300,-Kč čistého měsíčně, doložila, že dne 1.6.2015 uzavřela s Radovanem Bláhou dohodu o provedení práce prodavačky v rozsahu 300 hodin za odměnu ve výši 55,-Kč za hodinu na období od 1.6.2015 do 31.12.2015, a tvrdila, že její syn Vlastimil Štulíř je ochoten přispívat na plnění oddlužení částkou 1.500,-Kč měsíčně. Správkyně přitom upozornila na to, že se jedná o stejnou osobu, jež se smlouvou ze dne 28.6.2013 zavázala poskytovat dlužníkům na plnění oddlužení důchod ve výši 1.100,-Kč, leč během cca 2 let uhradila v nepravidelných splátkách pouze cca 5.000,-Kč a naposledy poskytla plnění dne 28.7.2014.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 insolvenčního zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c), anebo to navrhne dlužník (písm. d). Podle ust. § 418 odst. 3 téhož zákona zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1 a 3, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 a písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSPL 29 INS 20190/2011-B-9, KSPL 29 INS 20191/2011-B-3 ze dne 7.6.2012 schválil insolvenční soud oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem s tím, že jsou povinni hradit zálohu na nároky správkyně ve výši 1.089,-Kč měsíčně a v průběhu oddlužení nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 289.051,-Kč, což přestavuje částku 86.715,-Kč, ze mzdy, již pobírali jako zaměstnanci Karlovarské krajské nemocnice. Vzhledem k obsahu zpráv správkyně o plnění oddlužení projednal soud tuto otázku dne 3.7.2013 s dlužníky a přihlédnuvši k tomu, že dlužnici byl dne 20.2.2013 přiznán starobní důchod ve výši 5.277,-Kč, ale syn dlužnice Vlastimil Štulíř se dne 28.6.2013 zavázal poskytovat na plnění oddlužení částku 1.100,-Kč měsíčně, dovodil, že by v případě, že z příjmu dlužníka bude nadále hrazeno cca 1.800,-Kč a že dlužníci-jak tvrdili-mají v úmyslu prodat auto a výnos z prodeje použít na mimořádnou splátku na plnění splátkového kalendáře, měly být dlužníci schopni uspokojit cca 34 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Na základě dalších zpráv správkyně o plnění splátkového kalendáře, zejména zprávy ze dne 6.2.2015, podle nichž neplnili dlužníci stanovené podmínky, a k jejímu návrhu, aby rozhodl o zrušení schváleného oddlužení, nařídil soud dne 16.2.2015 na den 13.5.2015 jednání, k němuž obeslal jak dlužníka, tak dlužnici. Ze spisu odvolací soud ověřil, že předvolání bylo dlužnici doučeno vložením do domovní schránky dne 23.2.2015. Na tomto jednání, jehož se dlužníci bez omluvy nezúčastnili, ověřil soud údaje správkyně o plnění splátkového kalendáře (na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů byla poskytnuta částka 32.776,-Kč, což představuje uspokojení v rozsahu 11,33 %) a jednání ukončil s tím, že následně rozhodne o zrušení schváleného oddlužení. Usnesením č.j. KSPL 29 INS 20190/2011-B-38, KSPL 29 INS 20191/2011-B-4 ze dne 27.5.2015 rozhodl o tom, že v rozsahu vedeném ve vztahu k dlužnici vylučuje věc k samostatnému řízení, jež bude vedeno pod sp. zn. KSPL 29 INS 20191/2011, a napadeným usnesením rozhodl, jak uvedeno shora.

Stejně jako soud prvního stupně dovodil i odvolací soud ze shora popsaného skutkového stavu, že v daném případě byly naplněny předpoklady podmiňující zrušení schváleného oddlužení podle ust. § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona, když dlužnice v rozporu s ust. § 412 odst. 1 písm. c) téhož zákona neoznámila bez zbytečného odkladu soudu a správkyni, že ukončila pracovní poměr a začala pobírat starobní důchod a zejména neplnila podmínky schváleného způsobu oddlužení, neboť neposkytovala plnění dle splátkového kalendáře a jeho podstatnou část zjevně nebude možné splnit, neboť 23 měsíců před předpokládaným ukončením oddlužení byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů toliko v rozsahu 11,33 %. Z tvrzení dlužnice a jí předložených listin přitom nelze dovodit, že by se situace zásadním způsobem změnila, neboť ani s připočtením příjmu z činnosti prováděné dle dohody o provedení práce uzavřené dne 1.6.2015 (dlužno přitom poznamenat, že žádný doklad o tom, kolik již v období od června do srpna 2015 tímto způsobem vydělala, dlužnice nepředložila), jež by měla dle výpočtu odvolacího soudu činit cca 1.375,-Kč měsíčně, její příjem nepřevyšuje nezabavitelnou částku, a na oddlužení z něj proto nelze nic použít. Co se týče tvrzeného důchodu ve výši 1.500,-Kč měsíčně od syna dlužnice Vlastimila Štulíře, přihlédl odvolací soud jednak k tomu, že již v předchozí fázi oddlužení neposkytoval jmenovaný řádně důchod ve výši 1.100,-Kč měsíčně, jak se k tomu zavázal smlouvou ze dne 28.6.2013, jednak uzavření smlouvy, jíž by se jmenovaný zavázal k poskytování částky 1.500,-Kč měsíčně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 11. září 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: H. Borodáčová