2 VSPH 1283/2015-A-22
KSPH 72 INS 9173/2015 2 VSPH 1283/2015-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Oto Skaly, bytem Masarykova 1504, Neratovice, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 9173/2015-A-12 ze dne 20. května 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 9173/2015-A-12 ze dne 20. května 2015 se mění tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 72 INS 9173/2015-A-12 ze dne 20.5.2015 uložil Oto Skalovi (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem ze dne 3.4.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným dne 8.4.2015 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením. Dále citoval ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a zmínil, že dlužníka vyzval k předložení listin, jež k návrhu připojeny nebyly. Poukázal na to, že dlužník sám uvedl, že jeho příjem činí 0 Kč, tvrdil však, že začíná podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, leč své příjmy nemůže doložit. Darovací smlouva, již k návrhu připojil a podle níž by mu měl dárce poskytovat každý měsíc oddlužení částku 11.000,-Kč, neobsahuje úředně ověřené podpisy.

Soud došel k závěru, že oddlužení nelze povolit, neboť je jím sledován nepoctivý záměr. Ten-jak plyne z interpretace ust. § 392 odst. 3 insolvenčního zákona ve vztahu k ust. § 5, 206, 398 odst. 3 a 412 odst. 1 písm. a) téhož zákona na straně 2 písemného vyhotovení rozhodnutí-zřejmě dovodil z toho, že plnění splátkového kalendáře by v daném případě nemělo plynout z vlastních příjmů dlužníka, ale z plnění poskytovaného dárcem podle darovací smlouvy. Ani toto plnění by však podle soudu nezajistilo uspokojení ani 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. I tento důvod jej proto vedl k závěru, že úpadek dlužníka nemůže být řešen oddlužením, ale konkursem. Konečně, tento závěr podle soudu potvrzuje i skutečnost, že dlužník má závazky pocházející z podnikání, a tudíž je zde reálný předpoklad, že tito věřitelé nebudou souhlasit s řešením úpadku oddlužením . Z těchto důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že mu povinnost zaplatit zálohu neuloží. V odvolání uvedl, že prostředky na úhradu vyměřené zálohy k dispozici nemá, a vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky oddlužení. Jednak poukázal na to, že dne 19.5.2015 byla za částku 3.450.000,-Kč, jež může být použita na úhradu jeho závazků, vydražena jeho nemovitost, jednak tvrdil, že příjem z podnikatelské činnosti prokazují kopie faktur, jež k odvolání připojil, a současně aktivně spolupracuje s agenturou Rubikon, jež se zabývá pomocí při získávání pracovních míst pro osoby se záznamem v rejstříku trestů, a není tedy odkázán pouze na pomoc dárce. Dále soudu vytkl, že zřejmě směšuje obsah jeho dvou návrhů (z ledna a z dubna 2015) zmínkou o tom, že darovací smlouva neobsahuje ověřené podpisy, neboť takovou smlouvu k návrhu z dubna nepřipojil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích; povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. V případě řešení úpadku konkursem představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník podáním, jež není opatřeno datem vyhotovení a jež dle ověřovací doložky podepsal dne 3.4.2015 (soudu prvního stupně došlo dne 8.4.2015), domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu a k němu připojených listinách tvrdil, že vůči 13 věřitelům má splatné závazky v celkové výši 3.203.068,-Kč, přičemž závazek vůči METROPOL FINANCE, s.r.o. ve výši 1.950.000,-Kč je zajištěn zástavním právem k nemovitostem, jejichž je v rozsahu jedné poloviny spoluvlastníkem (rodinnému domu s garáží a pozemkovou parcelou v Neratovicích), jeho majetek tvoří vybavení domácnosti (lednice, mikrovlnná trouba a pračka) a sportovní vybavení (hokejová výbava, lyže a potápěčská výbava) v pořizovací ceně cca 62 tisíc Kč a rodinný dům s garáží a pozemky v pořizovací ceně 1.200.000,-Kč, jejichž odhadní cena činí 5.000.000,-Kč, a jeho spoluvlastnický podíl by tedy měl činit 2.500.000,-Kč. Pokud jde o očekávané příjmy, pod bodem 11 návrhu uvedl, že začal pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná, proto svůj příjem doložit nemůže a má zajištěnu finanční výpomoc formou darovací smlouvy. Darovací smlouvu označil na poslední straně návrhu co přílohu č. 10: jedná se o smlouvu ze dne 26.1.2015, jíž se mu Lukáš Giebel zavázal poskytovat k plnění splátkového kalendáře částku 11.000,-Kč měsíčně; v rozporu s ust. § 392 odst. 3 insolvenčního zákona není podpis dárce jakožto osoby ochotné poskytnout dlužníkovi po dobu trvání oddlužení dar úředně ověřen.

Stejně jako soud prvního stupně je i odvolací soud toho názoru, že dlužník nesplňuje zákonem stanovené předpoklady pro řešení svého úpadku oddlužením. Neprokázal totiž, že jeho očekávané příjmy postačí na splnění požadavku vymezeného v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. že v průběhu oddlužení uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 30 %, neboť své příjmy ničím nedoložil: do vydání napadeného usnesení za tím účelem nepředložil nic, z dodatečně předložených faktur, jež vystavil společnosti s ručením omezeným Modus Domus za bourací práce včetně potvrzení, že mu dne 7.6.2015 a 11.6.2015 byly vyplaceny částky 12.000,-Kč a 13.000,-Kč, nelze dovodit, jakou část z těchto příjmů mu lze zabavit na plnění oddlužení, a z potvrzení vystaveného dne 8.6.2015 RUBIKON Centrum pouze plyne, že má zájem získat zaměstnání. Jak již naznačeno shora, k předložené darovací smlouvě nelze přihlédnout, neboť podpis dárce není úředně ověřen. Co se týče tvrzení, že nemovitosti byly v mezidobí zpeněženy a výtěžek by měl být použit na úhradu jeho závazků, tuto skutečnost dlužník ničím nedoložil. Vzhledem k tomu, že-jak již zmíněno výše-dlužník je (či byl) pouze jejich spoluvlastníkem, přičemž z výtěžku zpeněžení připadajícího na jeho spoluvlastnický podíl by měl být přednostně uspokojen jeho závazek vůči METROPOL FINANCE, s.r.o., lze z toho usuzovat, že by na něj připadající výtěžek na úhradu nezajištěných závazků použit být nemohl.

Na rozdíl od soudu prvního stupně je však odvolací soud toho názoru, že nepoctivý záměr dlužníka ze shora popsaných skutečností dovozovat nelze. Jestliže insolvenční zákon umožňuje, aby třetí osoby poskytly dlužníkovi prostředky (formou darovací smlouvy či smlouvy o důchodu) za účelem splnění oddlužení, pak v tom, že dlužník bez vlastního příjmu takové možnosti využije, nelze bez dalšího spatřovat nepoctivý záměr. Co se týče závazků z podnikání, prosazuje Vrchní soud v Praze v současné době názor, že nesouhlasné stanovisko k řešení úpadku dlužníka je relevantní, jen pokud je vyjádřil věřitel pohledávky pocházející z podnikání, jenž ji již přihlásil do insolvenčního řízení. Jinak je pro posouzení subjektivní nepřípustnosti oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona relevantní, zda věřitel takové pohledávky vznese takovou námitku a vyjádří nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením na schůzi věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž jeho nesouhlas lze pominout toliko v případě, že by se jednalo o pohledávku bagatelní, nebo že by se v kontextu dalších okolností věci jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Je tedy předčasné usuzovat v počáteční fázi insolvenčního řízení bez znalosti stanoviska přihlášených věřitelů, již mají vůči dlužníkovi pohledávky z podnikání, že jejich postoj na schůzi bude negativní.

Přes výhrady vyjádřené v předchozím odstavci dovodil odvolací soud, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jinak než konkursem, neboť zákonem stanovené podmínky oddlužení nesplňuje. Přestože dle názoru odvolacího soudu plyne ze shora uvedených zjištění i to, že jinak než složením zálohy nelze zajistit prostředky potřebné na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť dlužník nedisponuje žádnými likvidními prostředky, je na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že za tím účelem postačuje, aby složil zálohu ve výši 30.000,-Kč přiměřenou nákladům, jež bude třeba vynaložit v počáteční fázi řízení bezprostředně po ustanovení insolvenčního správce do funkce, když další náklady by v případě konkursu měly být kryty výtěžkem zpeněžení jeho movitého majetku.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníka zčásti důvodným, podle ust. § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a dlužníkovi uložil, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová