2 VSPH 1282/2015-A-19
KSPL 52 INS 12655/2015 2 VSPH 1282/2015-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenčním řízení dlužníků Marka anonymizovano , anonymizovano , adresa trvalého pobytu Plovární 478/1, 301 00 Plzeň, IČO 61423165, a Sylvy Nekvapilové, nar. 23.2.1975, adresa trvalého pobytu Skácelova 1701/20, 612 00 Brno, IČO 01259911, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 12655/2015-A-14 ze dne 22. května 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 12655/2015-A-14 ze dne 22. května 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 12655/2015-A-14 ze dne 22.5.2015 vyslovil svoji místní nepříslušnost (bod I. výroku) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že mu byl dne 15.5.2015 doručen insolvenční návrh, jímž bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníků-manželů Marka anonymizovano (dále též jen dlužník ) a Sylvy Nekvapilové (dále též jen dlužnice ). Z návrhu soud zjistil, že dlužník má evidovanou adresu trvalého pobytu Plovární 478/1, 301 00 Plzeň a dlužnice adresu Skácelova 1701/20, 612 00 Brno (okres Brno-město). Dlužník je zaměstnán u společnosti BELLY-Těhotenská móda, s.r.o., se sídlem Orlí 482/3, 602 00 Brno na základě pracovní smlouvy ze dne 7.10.2014, ke které byl dne 31.3.2015 uzavřen dodatek, podle nějž 1.4.2015 bude místem výkonu práce dlužníka město Plzeň a Plzeňský kraj. Tento dodatek je podepsán dlužníkem a dlužnicí jako jedinou jednatelkou uvedené společnosti. Dlužnice rovněž pracuje u této společnosti na základě nedatované pracovní smlouvy, kterou uzavřela sama se sebou . Soud zjistil, že společný insolvenční návrh podali dlužníci již potřetí, obě předchozí insolvenční řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 44 INS 12040/2014 a 40 INS 27973/2014 skončila zastavením pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nichž poslední nabylo právní moci dne 6.5.2015. Dotazem na centrální evidenci obyvatel soud zjistil, že dlužník svoji trvalou adresu změnil dne 30.3.2015. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost BELLY-Těhotenská móda, s.r.o. nemá žádnou pobočku ani provozovnu v Plzeňském kraji.

Soud citoval § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a § 103, § 11 odst. 1, § 85 odst. 1 a § 85a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) a vysvětloval, že pojmem bydliště rozumí o.s.ř. místo pobytu, ve kterém se daná osoba zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale. Tento pojem nelze zaměňovat s pojmem trvalý pobyt , s nímž pracují předpisy správního práva, které upravují evidenci obyvatel. Rozhodující tedy není, kde je fyzická osoba přihlášena k pobytu, tedy jakou adresu má uvedenu v občanském průkazu či jiném dokladu totožnosti, ale její bydliště skutečné, faktické. Tím je třeba rozumět obec nebo městský obvod, kde daná osoba bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tedy kde má byt, rodinu nebo kde pracuje, jestliže zde také bydlí.

Adresa uvedená dlužníkem je adresou, kde sídlí společnost PROFI-CZ, s.r.o, IČO 26347881. Ta od 1.10.2014 poskytuje pro občany České republiky i cizince možnost zřízení trvalého pobytu ve vlastní nemovitosti. Na jejích internetových stránkách se o tom uvádí, že nabízí důvěryhodnou adresu pro Vaše trvalé bydliště včetně přebírání pošty . Tato služba je zpoplatněna měsíčním paušálem. V budově se nacházejí pouze kanceláře uvedené společnosti.

Z uvedených důvodů soud prvního stupně dovodil, že dlužníkovo skutečné bydliště, tedy místo, kde se zdržuje s úmyslem zdržovat se zde trvale, není na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň-tam má zřízený trvalý pobyt, aniž by tu skutečně bydlel, nemá zde ani rodinu. V dlužníkově jednání-náhlé změně trvalého bydliště-soud shledal nepoctivý záměr směřující k tomu, aby o insolvenčním návrhu dlužníků rozhodoval jiný místně příslušný soud a jiný soud odvolací, neboť rozhodovací praxe jednotlivých soudů je v určitých případech odlišná. Služba zřízení trvalého pobytu je navíc zpoplatněna měsíčním paušálem v minimální výši 590,-Kč bez DPH s podmínkou zaplacení služby alespoň 1 rok dopředu, a celkově se tedy může jednat o částku dosahující 10.000,-Kč, o kterou dlužník zkrátil své věřitele.

Za této situace soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve smyslu § 85 odst. 1 a § 85a o.s.ř. není k projednání dané insolvenční věci místně příslušný. Proto podle § 105 odst. 2 o.s.ř. vyslovil svoji místní nepříslušnost a současně rozhodl, kterému místně příslušnému soudu bude věc postoupena k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil, resp. aby je změnil a rozhodl, že insolvenční řízení bude i nadále projednáváno u Krajského soudu v Plzni. Namítali, že ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedli trvalý pobyt dlužníka na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň, přičemž z příloh návrhu je zřejmé, že dlužník je zaměstnán u společnosti BELLY-Těhotenská móda, s.r.o. se sídlem Orlí 482/3, 602 00 Brno-město s náplní činnosti průzkum trhu a činnost směřující k vytvoření nové prodejny, zajištění zaměstnanců, nových dodavatelů a odběratelů pro město

Plzeň a Plzeňský kraj. U tohoto zaměstnavatele dlužník vykonává uvedenou pracovní činnost a i nadále se bude zdržovat na území Plzeňského kraje.

Argumentace soudu, že jedinou jednatelkou uvedené společnosti-zaměstnavatele dlužníka je jeho manželka, je podle dlužníků nepřípadná za situace, kdy tento zaměstnavatel dlužníku řádně hradí mzdu i další daňové povinnosti. Nesouhlasí ani s úvahou soudu o účelovosti pobytu dlužníka v Plzni. Společnost BELLY-Těhotenská móda, s.r.o. chce rozšířit svoji působnost do dalších krajů, získat dalších zákazníky a potažmo zvýšit zisk, a je jelikož se o tomto záměru začalo jednat v dubnu 2015 a nelze vše uskutečnit během několika dní, mají dlužníci za irelevantní konstatování soudu, že uvedená společnost nemá v Plzeňském kraji žádnou pobočku.

Dále dlužníci zdůraznili, že podle speciální úpravy místní příslušnosti soudu pro insolvenční řízení obsažené v § 7b odst. 1 IZ je pro toto řízení příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka (odst. 1), že podle § 11 odst. 2 o.s.ř. je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich, a že podle § 85 odst. 1 téhož zákona je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje, přičemž má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Současně dlužníci poukazovali na to, že obsahu pojmu bydliště , jenž je zásadním pro určení místní příslušnosti, není totožný s obsahem pojmu trvalý pobyt , který užívají předpisy správního práva upravující evidenci obyvatel. I když se tyto pojmy většinou překrývají, ne vždy zápis v identifikačním dokladu či v evidenci obyvatelstva o trvalém bydlišti fyzické osoby bude totožný s jejím skutečným bydlištěm. Tím se rozumí místo, v němž tato osoba bydlí s úmyslem trvale se zde zdržovat, zpravidla proto, že zde má svůj byt, rodinu, popř. zde současně pracuje i bydlí.

Na to dlužníci uzavřeli, že nesouhlasí s postupem Krajského soudu v Plzni, který aniž by jim adresoval jakoukoli výzvu a aniž by provedl příslušná šetření rozhodl o vyslovení místní nepříslušnosti. Dlužníci se dovolávají místní příslušnosti Krajského soudu v Plzni s ohledem na zaměstnání a trvalý pobyt dlužníka na území města Plzeň a při předpokladu, že se oba budou v oblasti působnosti uvedeného soudu zdržovat.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 7a písm. a) IZ krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení.

Podle § 7b odst. 1 IZ je pro insolvenční řízení příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 11 o.s.ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu (odst. 1). Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich (odst. 2).

Podle § 85a o.s.ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.

Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.

V případě insolvenčního řízení vedeného proti dlužníku-fyzické osobě je při určení obecného soudu dlužníka, a potažmo místní příslušnosti insolvenčního soudu, třeba postupovat podle § 85 odst. 1 o.s.ř. bez ohledu na to, zda je či není podnikatelem (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSCB 26 INS 2498/2010, 1 VSPH 381/2010-A ze dne 19.5.2010).

V dané věci soud prvního stupně správně zdůraznil to, čemu i sami dlužníci v odvolání přitakali, totiž že pojem bydliště užitý ve výše citovaných ustanoveních o.s.ř. nelze ztotožnit s pojmem trvalého pobytu, který slouží k evidenčním účelům a který je rovněž využíván při doručování. Občanský soudní řád při určování místní příslušnosti dává přednost skutečnému bydlišti, tj. místu, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí a má v úmyslu zdržovat se tam trvale. Místo, kde se fyzická osoba (pouze) zdržuje, je místem, kde se tato osoba zdržuje bez úmyslu zdržovat se tam trvale.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dne 15.5.2015, kdy byl Krajskému soudu v Plzni doručen společný insolvenční návrh manželů (dlužníka a dlužnice) spojený s návrhem na povolení oddlužení podaný podle 394a IZ, bylo u uvedeného soudu zahájeno insolvenční řízení těchto manželů. V takovém případě mají manželé po dobu trvání řízení o společném návrhu na povolení oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (§ 394a odst. 3 IZ). Jestliže by se v době zahájení společného insolvenčního řízení manželů (§ 11 odst. 1 o.s.ř.) obecný soud jednoho z manželů nacházel v obvodu jiného krajského soudu než obecný soud druhého manžela, je kterýkoli z těchto krajských soudů místně příslušný pro jejich společné insolvenční řízení (§ 11 odst. 2 o.s.ř.).

V době zahájení daného společného insolvenčního řízení měl dlužník evidován trvalý pobyt na adrese Plovární 478/1, 301 00 Plzeň a dlužnice na adrese Skácelova 1701/20, 612 00 Brno. Krajský soud v Plzni, u něhož bylo řízení zahájeno, pak správně vycházel z toho, že je k vedení tohoto řízení místně příslušný jen v případě, že uvedené místo evidovaného trvalého pobytu dlužníka bylo v době zahájení řízení i jeho skutečným bydlištěm. V napadeném usnesení soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, a to zejména s ohledem na zjištění, že dlužník měl dříve evidovanou adresu trvalého pobytu (stejně jako dlužnice-jeho manželka) v Brně, a že teprve dnem 30.3.2015 si nechal v příslušné evidenci zapsat jako místo svého trvalého pobytu výše uvedenou plzeňskou adresu. Na té však sídlí (resp. má sídlo jedné z poboček) společnost PROFI-CZ, s.r.o., která mimo jiné-jak inzeruje na svých webových stránkách (www.kanclza500.cz)-od 1.10.2014 poskytuje pro občany České republiky i cizince placenou možnost zřízení trvalého pobytu ve vlastní nemovitosti na uvedené adrese v Plzni s tím, že takto nabízí důvěryhodnou adresu pro trvalé bydliště včetně přebírání pošty; v příslušné budově se přitom nacházejí pouze kanceláře jmenované společnosti. Z toho soud dovodil, že zde dlužník v době zahájení nebydlel, protože za popsané situace ani bydlet nemohl, a že tudíž na uvedené adrese má jen formálně evidován trvalý pobyt (a způsobilé místo pro doručování), nejde však o jeho skutečné bydliště. Proto Krajský soud v Plzni shledal, že změna adresy dlužníkova trvalého pobytu z původní brněnské na plzeňskou provedená 6 týdnů předtím, než u něj dlužníci společný insolvenčního návrh s návrhem na povolení oddlužení podali, byla jen účelovým postupem, jímž se dlužníci snažili založit pro svoje nové insolvenční řízení místní příslušnost jiného soudu než Krajského soudu v Brně, u něhož předtím dvakrát se svými společným návrhem neuspěli (insolvenční řízení vedená pod sp. zn. KSBR 44 INS 12040/2014 a KSBR 40 INS 27973/2014 byla pro nezaplacení zálohy dlužníky pravomocně zastavena).

Dlužníci přitom v odvolání nijak neoponovali závěru soudu prvního stupně, že v době zahájení daného insolvenčního řízení dlužník na adrese svého nově evidovaného trvalého pobytu v Plzni ve skutečnosti nebydlel-byt či jiný ubytovací prostor tu k dispozici neměl, ani netvrdili, že takto bydlel (nikoli na přechodnou dobu) na jiném místě v Plzni, nebo jinde v obvodu působnosti Krajského soudu v Plzni.

Bez významu je pak argumentace dlužníků založená fakticky jen na tvrzení, že dlužník pro svého zaměstnavatele (společnost BELLY-Těhotenská móda, s.r.o., se sídlem v Brně, jejíž jedinou jednatelkou je od roku 2013 dlužnice, současně zaměstnaná u této společnosti jako prodavačka) má podle dodatku své pracovní smlouvy ode dne 1.4.2015 vyvíjet činnost k průzkumu trhu a vytvoření nové prodejny (se zajištěním zaměstnanců, nových dodavatelů a odběratelů) pro město Plzeň a Plzeňský kraj, a že se proto dlužník hodlá nadále někde na území Plzeňského kraje (na blíže neurčeném místě) zdržovat. Takovýto záměr deklarovaný jen změnou pracovní smlouvy, uzavřenou fakticky mezi dlužníkem a dlužnicí, se navíc jeví značně nevěrohodným, zvláště když zřízení provozovny společnosti v místě natolik vzdáleném od jejího sídla (bez dalšího logistického zázemí) nemá rozumné obchodní ratio. Dlužníci ostatně nijak nedokládali (vůbec netvrdili) ani to, že dlužník pracovní činnost dle uvedeného záměru již v době zahájení řízení (15.5.2015) skutečně vykonával, že vyžadovala jeho fakticky trvalou osobní přítomnost v Plzni nebo Plzeňském kraji a že se tam proto z původního bydliště v Brně (natrvalo) odstěhoval a na jaké místo (o stávající adresu jeho trvalého pobytu zjevně jít nemohlo a jinou dlužníci neudali).

Z toho plyne, že v dané věci ani na základě odvolání dlužníků nevyšlo najevo žádné místo v oblasti působnosti Krajského soudu v Plzni, které by v době zahájení jejich stávajícího společného insolvenčního řízení bylo možno považovat za skutečné bydliště dlužníka (za místo, kde tehdy trvale bydlel). Ve výše označených předchozích společných insolvenčních řízeních dlužníků přitom nevznikla žádná pochybnost o tom, že u obou dlužníků evidovaná adresa jejich tehdejšího trvalého pobytu v Brně (u dlužnice Skácelova ul. 1701/20 a u dlužníka Husova ul. 165/5) byla totožná s jejich skutečným bydlištěm, a že tudíž obecným soudem obou dlužníků byl Městský soud v Brně náležející do obvodu Krajského soudu v Brně, u něhož byla uvedená insolvenční řízení dlužníků zahájena, vedena a následně skončena rozhodnutími o zastavení řízení podle § 108 odst. 3 IZ, z nichž poslední ze dne 13.4.2015 nabylo právní moci dne 6.5.2015. U dlužnice do doby zahájení stávajícího insolvenčního řízení u Krajského soudu v Plzni zjevně k žádné změně v místě jejího bydliště nedošlo, a ve skutečnosti k ní ovšem-jak plyne z výše uvedených okolností věci-nedošlo ani u dlužníka, u nějž evidování jiné (nové) adresy trvalého pobytu v Plzni bylo evidentně jen účelovým formálním úkonem, který nebyl spojen s přemístněním skutečného dlužníkova bydliště a kterým dlužníci účelově sledovali (zdánlivé) založení podmínek pro místní příslušnost jiného (jimi vybraného) krajského soudu, než u kterého dosud svá insolvenční řízení neúspěšně vedli.

Krajský soud v Plzni proto postupoval správně, když dle § 105 odst. 2 o.s.ř. ještě před tím, než začal jednat o věci samé, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.

Proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 11. srpna 2015

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková