2 VSPH 1281/2015-B-62
MSPH 88 INS 14111/2012 2 VSPH 1281/2015-B-62

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Tomáše Brauna v insolvenčním řízení dlužníka Redgreentours, s.r.o. se sídlem Žitná 1578/52, 120 00 Praha 2, IČO 28879996, o odvolání insolvenčního správce Ing. Richarda Jasinského se sídlem Moskevská 32, 101 00 Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 14111/2012-B-57 ze dne 12. června 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 14111/2012-B-57 ze dne 12. června 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Redgreentours, s.r.o. (dále jen dlužník ) usnesením č.j. MSPH 88 INS 14111/2012-B-57 ze dne 12.6.2015 v bodě I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce Ing. Richard Jasinský (dále jen insolvenční správce nebo správce ) vydal zajištěnému věřiteli č. 27 UniCredit Leasing CZ, a.s. (dále jen zajištěný věřitel ) částku ve výši 116.920,36 Kč co výtěžek zpeněžení vozidla KIA Sportage 2.0 CRDI 4x4 Comfort, RZ 1AR2681, VIN U6YKH815CAL079447 (dále též jen vozidlo KIA Sportage nebo vozidlo ). V bodě II. výroku soud insolvenčnímu správci uložil, aby do 15 dnů od právní moci usnesení provedl vydání výtěžku zajištěnému věřiteli a aby do 30 dnů od právní moci usnesení zapsal do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, či jaká její zbývající část připadá k vypořádání při rozvrhu. V bodě III. výroku soud správci povolil, aby si vyplatil zálohu na odměnu z výtěžku zpeněžení ve výši 2.899,64 Kč vč. DPH.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že ho insolvenční správce požádal o souhlas s vydáním výtěžku ze zpeněžení vozidla KIA Sportage, které zajišťovalo pohledávku zajištěného věřitele. Soud citoval § 298 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a uvedl, že dne 18.10.2012 byla na přezkumném jednání zcela zjištěna pohledávka zajištěného věřitele ve výši 282.994,-Kč, a to jako zajištěná zajišťovacím převodem práva k výše uvedenému vozidlu.

Správce v návrhu uvedl, že vozidlo bylo zpeněženo za 175.000,-Kč a z této částky odvedl DPH ve výši 30.380,-Kč. Náklady spojené se správou a zpeněžením vozidla vyčíslil ve výši 32.017,65 Kč, tedy ve výši překračující zákonnou 4% hranici stanovenou v § 298 odst. 4 IZ. Vysvětloval, že tyto náklady byly způsobeny objektivními okolnostmi mimo jeho vůli a možnosti, a žádal soud o stanovení nákladů ve vynaložené výši s odkazem na § 298 odst. 2 IZ. Celkové náklady vynaložené na správu a zpeněžení vozidla vyúčtoval takto: zajištění vozidla agenturou 12.000,-Kč, odtah vozidla při jeho zajištění 1.920,-Kč, vydání servisní knížky 1.200,-Kč a parkovné po dobu 147 dní 16.897,65 Kč. K tomu správce doložil kopii e-mailové komunikace se zajištěným věřitelem, ze které vyplývá, že správce dne 7.12.2012 požádal o udělení pokynu směřujícího ke zpeněžení vozidla a tento pokyn mu byl věřitelem udělen až dne 4.4.2013. Zajištěný věřitel následně správci neodsouhlasil náklad za parkovné vozidla ve výši 16.897,65 Kč, který uznal pouze v rozsahu 8.000,-Kč + DPH; ostatní částky schválil.

Soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy správcem vynaložené náklady přesahují zákonem stanovenou hranici a zajištěný věřitel odsouhlasil vyšší náklady pouze do výše 24.800,-Kč (zajištění vozidla 12.000,-Kč, odtah vozidla 1.920,-Kč, servisní knížka 1.200,-Kč a parkovné 8.000,-Kč s DPH 1.680,-Kč), činí výše zpeněžení po odečtení těchto nákladů částku 119.820,-Kč. Správcova odměna, určená dle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění do 31.12.2012 (dále jen vyhláška ) z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve výši 2 % z částky určené k vydání tomuto věřiteli, pak vč. DPH představuje částku 2.899,64 Kč. Čistá výše zpeněžení vozidla připadající k vydání zajištěnému věřiteli proto činí 116.920,36 Kč.

Z těchto důvodů soud prvního stupně podle § 298 odst. 2 IZ vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení v uvedené výši. Současně insolvenčnímu správci uložil povinnosti podle § 11 odst. 1 IZ a povolil mu čerpat zálohu na odměnu z výtěžku zpeněžení zajištěného majetku.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal insolvenční správce. Uvedl, že dne 3.12.2014 (B-46) podal soudu návrh na vyslovení souhlasu s vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění-vozidla KIA Sportage-zajištěnému věřiteli s výpočtem zálohy na svoji odměnu z výtěžku zpeněžení připadajícího zajištěnému věřiteli. Uvedené vozidlo (stejně jako 3 další) nebylo dlužníkem odevzdáno dobrovolně, jeho odebrání správce zajistil prostřednictvím externí agentury VETO HK s.r.o. s náklady ve výši 12.000,-Kč za zajištění vozidla a 1.920,-Kč za jeho odtažení, když nebylo pojízdné. Po odtahu bylo vozidlo umístěno v zabezpečeném areálu, nicméně v tomto parkingu zamýšleném správcem původně jen krátkodobě bylo nakonec vozidlo uloženo po dobu 5 měsíců, a to vinou laxního přístupu právního zástupce zajištěného věřitele.

K tomu správce vysvětloval, že po umístění vozidla v dočasném parkovišti požádal právního zástupce zajištěného věřitele o pokyn ohledně správy a zpeněžení daného vozu, a že oslovený zástupce na správcovy opakované výzvy k udělení těchto pokynů nereagoval (jak doloženo podáním na B-47). Nepojízdné vozidlo přitom nebylo možno přemístit na jiné skladovací místo bez odtahu, který by vyžádal další náklad ve výši 2.000,-Kč, a ten se správci jevil zbytečný, jelikož očekával pokyn zajištěného, jak s vozidlem naložit (spravovat ho a zpeněžit). Udělení pokynu opakovaně urgoval, a jestliže mezitím doba skladování narostla na 147 dnů, nezavinil to nijak správce, nýbrž jen zajištěný věřitel nečinností svého právního zástupce. Ten pak správci nedal souhlas s krytím nákladů vzniklých se správou vozidla, totiž parkovného, což podle správcova mínění bylo důsledkem toho, že proti tomuto zástupci (ve věcech jiného zajištěného věřitele) uspěl s popřením zajištění pohledávek z titulu zajišťovacího převodu práva. Správce shrnul, že náklady na správu vozidla překročily zákonnou hranici stanovenou v § 298 odst. 4 IZ, to však v důsledku nízké výtěžnosti nepojízdného vozidla (175.000,-Kč) a výdajů zvýšených jeho nutným zajištěním a dlouhou dobou parkování, tedy v důsledku objektivních okolností mimo vůli a možnosti správce.

Ve svém návrhu správce žádal insolvenční soud, aby v rámci svého diskrečního oprávnění vyplývajícího z § 298 odst. 2 IZ (v návaznosti na § 298 odst. 4 téhož zákona) stanovil náklady spojené se správou vozidla ve výši 32.017,65 Kč, z toho částkou 16.897,65 Kč za parkovné za 147 dnů parkování při jeho ceně 95,-Kč za den plus DPH. Tomuto požadavku ale soud v napadeném usnesení nevyhověl, náklady za parkovné přiznal pouze ve výši 8.000,-Kč plus DPH 1.680,-Kč (tj. celkem 9.680,-Kč) a ve svém důsledku tak uložil správci zaplatit rozdílovou částku 7.217,65 Kč ze svého. Soud nikterak neodůvodnil, proč nepostupoval správcem navrženým způsobem a nepřiznal náklady na parkování v celé jejich výši přesahující zákonný limit stanovený v § 298 odst. 4 IZ, jak mu zákon v odst. 2 téhož ustanovení umožňuje, když správci nevytýkal, že by jeho postup při správě daného předmětu zajištění byl protiprávní, neekonomický či jinak nesprávný (v rozporu s požadavkem odborné péče). Soud tedy neshledal (jelikož nevytkl) žádná správcova pochybení v dané věci, a potom měl vyúčtované náklady schválit, nikoli správce fakticky zavázat k tomu, aby náklady na správu cizího majetku platil ze svého.

Z těchto důvodů správce navrhnul, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že se schvalují náklady na parkovné vozidla KIA Sportage ve výši 16.897,65 Kč a celkové náklady jeho správy ve výši 32.017,65 Kč, že soud vyslovuje souhlas s tím, by správce vydal zajištěnému věřiteli výtěžek ze zpeněžení ve výši 109.877,37 Kč, a že se správci povoluje vyplacení zálohy na odměnu z výtěžku zpeněžení ve výši 2.724,98 Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce, vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odst. 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5% výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4% výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 4). Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti (odst. 5). Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odst. 6). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odst. 7).

Ustanovení § 230 odst. 1 IZ vymezuje pojem správy majetkové podstaty tak, že se jí rozumí zejména činnost, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů.

Podle § 230 odst. 2 IZ jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

Dle § 230 odst. 3 IZ náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého.

Ustanovení § 230 IZ dále určuje, že není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí (odst. 4). Rozhodnutí podle odstavce 4, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje zvlášť insolvenčnímu správci, dlužníku a zajištěným věřitelům, kterých se týká (odst. 5).

Podle § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti (odst. 1). Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele (odst. 2).

Ze spisu odvolací soud zjistil, že v daném insolvenčním řízení soud prvního stupně usnesením č.j. MSPH 88 INS 14111/2012-A-10 ze dne 18.7.2012, jež nabylo právní moci dne 18.7.2012, rozhodl o zjištění dlužníkova úpadku a o jeho řešení konkursem. Do soupisu majetkové podstaty ustanovený insolvenční správce pojal i vozidlo KIA Sportage sloužící k zajištění pohledávky zajištěného věřitele ve výši 282.994,-Kč zjištěné v plné výši s právem na uspokojení z uvedeného zajištění. Na základě usnesení soudu č.j. MSPH 88 INS 14111/2012-B-32 ze dne 18.6.2013 správce uvedené vozidlo zpeněžil-prodal mimo dražbu (dle pokynů zajištěného věřitele)-kupní smlouvou uzavřenou dne 8.7.2013 za cenu 175.000,-Kč (jež po odvedení příslušné DPH činí 144.620,-Kč). Poté správce podal soudu dne 3.12.2014 (B-46) návrh na udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku ze zpeněžení vozidla zajištěnému věřiteli v částce 109.877,37 Kč (a žádost o povolení vyplacení zálohy na jeho odměnu ze zpeněžení uvedeného zajištění). Návrh doplnil dne 4.12.2014 (B-47) podáním, jímž soudu předložil kopie e-mailů, kterými komunikoval se zajištěným věřitelem (jeho zástupcem) ohledně naložení s vozidlem (předmětem zajištění). Soud prvního stupně tento správcův návrh (vč. jeho doplnění a příloh) zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 7.4.2014 vyhláškou (B-51), v níž obsáhl i poučení o právu námitek podle § 298 odst. 3 IZ. Žádná z osob k tomu oprávněných v zákonné lhůtě 7 dnů od zveřejnění správcova návrhu proti němu námitky nepodala. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když o tomto návrhu, jemuž nikdo neoponoval, rozhodl napadeným usnesením bez nařízení jednání.

Správce v odvolání proti tomuto usnesení vyslovil nesouhlas s tím, že o výši výtěžku ze zpeněžení zajištění (vozidla) náležejícího k vydání zajištěnému věřiteli soud prvního stupně nerozhodl v souladu s jeho návrhem, když při výpočtu této částky soud od dosažené kupní ceny neodečetl-v rámci nákladů spojených se správou vozidla (se zpeněžením žádné nevznikly)-v plném rozsahu i výdaje na zabezpečené parkování vozidla vynaložené ve výši 16.897,65 Kč (za 147 dnů parkování při ceně 95,-Kč plus DPH za den) a odečetl je pouze ve výši 8.000,-Kč plus DPH (tj. celkem ve výši 9.680,-Kč schválené zajištěným věřitelem). Správce je přesvědčen o tom, že jakkoli celkové náklady spojené se správou vozidla (vyúčtované i s parkovným ve výši 32.017,65 Kč) přesahují ve smyslu § 298 odst. 4 IZ limit odečitatelných nákladů (4 % z ceny vozidla pozůstávající po odvedení DPH činí jen 5.784,80 Kč) a zajištěný věřitel překročení tohoto limitu (při plném schválení ostatních nákladů) u parkovného odsouhlasil jen zčásti (což pak činí celkem soudem kalkulovaných 24.800,-Kč), měl soud-jak správce navrhoval-využít svého oprávnění vyplývajícího z § 298 odst. 2 IZ a k tíži zajištěného věřitele akceptovat v celé výši i parkovné.

Správci nutno přisvědčit v tom, že soud prvního stupně se v napadeném usnesení nevypořádal s jeho návrhem, aby využil svého oprávnění vyplývajícího z § 298 odst. 2 IZ (v jeho znění účinném od 1.1.2014), podle kterého výši nákladů, jež zajištěný věřitel-jejich odečtením od dosaženého výtěžku zpeněžení-ponese ze svého, může insolvenční soud stanovit i jinak než podle odstavce 4 téhož ustanovení. Navzdory této úpravě vycházel soud-nesprávně-z toho, že mezemi výše odečitatelných nákladů stanovenými v § 298 odst. 4 IZ je bezvýhradně vázán, a že tedy jejich vyšší rozsah může akceptovat jen se souhlasem zajištěného věřitele. Tak tomu ovšem není.

K prolomení zákonem stanovené procentní míry odečitatelných nákladů (k jejich odečtení ve větším rozsahu) soud ve smyslu § 298 odst. 2 IZ přistoupí nejen tehdy, když s tím souhlasí zajištěný věřitel (tedy ve smyslu odstavce 4), ale též pokud jde o náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě předmětu zajištění, které dle § 230 odst. 2 (popř. ve spojení s odst. 4 a 5) IZ udělil zajištěný věřitel, nebo je za něj (protože tak ve stanovené lhůtě sám neučinil) udělil insolvenční soud, a které zajištěný věřitel podle § 230 odst. 3 IZ nese (zcela) ze svého. Obdobně to platí pro pokyny ke zpeněžení předmětu zajištění (viz § 293 odst. 2 IZ). Pokud zajištěný věřitel, který pokyn udělil (anebo za nějž byl udělen insolvenčním soudem), náklady spojené s tímto pokynem neuhradil bez dalšího, jakmile vznikly (či byly soudem stanoveny dle § 230 odst. 2 části věty druhé za středníkem IZ), musí být výše uvedeným způsobem vypořádány při vydání výtěžku postupem dle § 298 IZ. Jestliže správci takové pokyny nebyly uděleny, lze ve smyslu oprávnění soudu vyplývajícího z § 298 odst. 2 IZ uvažovat o stanovení jiného (vyššího) rozsahu odečitatelných nákladů, než v mezích odstavce 4, jen v mimořádných případech, typicky pokud si správce od zajištěného věřitele (insolvenčního soudu) objektivně vzato nemohl včas opatřit pokyny ke správě předmětu zajištění a k jeho nezbytnému okamžitému zaopatření (ve smyslu § 230 odst. 1 IZ) musel vynaložit náklady, které byly v uvedeném smyslu účelné a přiměřené výše.

Nelze pouštět ze zřetele, že náklady spojené se správou a zpeněžením majetku sloužícího k zajištění pohledávky zajištěného věřitele, který náleží do majetkové podstaty, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 IZ, a pokud je nelze přičíst na vrub zajištěného věřitele (nebudou-li postupem dle § 298 odst. 2 IZ odečteny od výtěžku zpeněžení zajištění), budou uspokojeny z ostatního majetku podstaty (v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku dle § 168 odst. 3 IZ, nejpozději před rozvrhem v režimu § 305 IZ-zcela dle § 305 odst. 1 IZ nebo poměrně postupem dle § 297 a § 305 odst. 2 téhož zákona) k tíži všech insolvenčních věřitelů (vyjma zajištěných věřitelů, kteří se nemohou podílet na rozvrhu-věřitelů s pohledávkami plně uspokojenými vydáním výtěžku ze zpeněžení zajištění nebo věřitelů majících právo na uspokojení pouze ze zajištění dle § 166 věty druhé IZ). Správce se tedy mýlí v úvaze, že bez dalšího bude nucen nést ze svého vynaložené náklady nepřičtené na vrub zajištěného věřitele. Tak by tomu bylo, jen pokud by tyto výdaje nebyly při projednání konečné zprávy správci soudem schváleny jako řádné, z podstaty opodstatněně vynaložené.

Z uvedeného plyne, že rozhodnutí insolvenčního soudu o vydání výtěžku dle § 298 IZ má své důsledky nejen z hlediska míry uspokojení zajištěného věřitele, nýbrž i ostatních insolvenčních věřitelů, a že doplnění § 298 odst. 2 IZ provedené s účinností od 1.1.2014 výslovným dovětkem, dle kterého insolvenční soud může stanovit odečitatelné náklady i jinak než podle odstavce 4, má své důvody: odklizení případné kolize u nákladů spojených s pokynem zajištěného věřitele k řádné správě

či zpeněžení předmětu zajištění, či eliminace nepřijatelných dopadů na ostatní věřitele v situacích, kdy by přenesení břemena takových nákladů na ostatní majetek podstaty bylo v rozporu se zásadou, že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ).

V dané věci se však nejedná o žádnou ze situací, která by odůvodňovala odečíst od výtěžku zpeněžení zajištění (vozidla KIA Sportage) náklady související s jeho správou-za parkování-v rozsahu vyšším, než v jakém je dle § 298 odst. 4 IZ nad rámec čtyřprocentního limitu schválil zajištěný věřitel.

Ze správcem předložené emailové komunikace se zástupcem zajištěného věřitele (B-47) vyplývá, že ji správce zahájil dne 7.12.2012 žádostí o udělení pokynu zajištěného věřitele ke zpeněžení předmětného vozidla. O pokyny ke správě tohoto majetku nežádal. Stručně vylíčil, že nepojízdné vozidlo bylo téměř rok uskladněno v autoservisu NH Car, s.r.o., že jednatel dlužníka vozidlo přes výzvu správce dobrovolně nevydal, a proto je správce prostřednictvím najaté VETO HK, s.r.o. nechal (za celkovou částku 13.920,-Kč) zajistit a odtáhnout (autoservis prominul náklady za uskladnění). Při nesoučinnosti jednatele správce objednal duplikát servisní knížky, ale pro nesplněné pravidelné garanční prohlídky asi autoservis KIA garanční opravu neposkytne. Investice do opravy se zjevně nevyplatí, neboť by dle techniků činila až 350 tis. Kč, a to je zhruba tržní cena dosažitelná u daného vozidla, pokud by bylo v řádném pojízdném stavu. Proto správce shledal, že je nutné vozidlo v jeho současném stavu co nejdříve prodat. Konečně dodal, že po odtahu je vozidlo umístěno na adrese U Kempinku, Praha 4. Nezmínil se však nikterak o tom, že jde o placené parkování, jak dlouho již trvá a jaká je jeho cena, a tedy k tomuto svému opatření nežádal zajištěného věřitele jakékoli jeho stanovisko. Následná korespondence probíhala v zásadě jen ohledně ocenění a způsobu následného zpeněžení vozidla; dne 4.3.2013 správce sdělil, že vozidlo je na udaném místě zaparkované více než 4 měsíce.

Teprve dne 20.3.2013-na základě výslovného požadavku zajištěného věřitele k vyčíslení nákladů spojených se správou vozidla učiněného dne 8.3.2013-správce sdělil, že dosavadní náklady zahrnují (vedle zajištění a odtahu uskutečněných za 13.920,-Kč) také náklady za parkování, které za období od 17.10.2012 až dosud, tj. za 147 dnů, při ceně 95,-Kč bez DPH za den, činí celkem 16.897,-Kč vč. DPH. Poté správce dne 29.3.2013 dodal zástupci zajištěného věřitele faktury k výše uvedeným nákladům, jakož i k dalšímu nově vyčíslenému nákladu na zajištění servisní knížky ve výši 1.200,-Kč vč. DPH s tím, že celkové náklady spojené se správou takto dosáhly výše 32.017,65 Kč (a že ostatní náklady na následný odtah vozidla z parkingu v Praze 4 a na jeho znalecké ocenění uhradil ze svého zajištěný věřitel). Dle správcem předložené faktury parkování vozidla trvalo od 17.10.2012 do 13.3.2013. Dne 4.4.2013 pak zajištěný věřitel zaslal správci své pokyny ke zpeněžení vozidla prodejem mimo dražbu, v nichž uvedl, že vozidlo má nyní ve své dispozici, přičemž sám opatřil jeho ocenění (určené znalcem na hodnotu 151 tic. Kč vč. DPH) a sám také prostřednictvím svých prodejních kanálů opatří kupce (s nabídkou dosahující minimálně 95 % znalcem určené hodnoty) a vyhotoví návrh kupní smlouvy, podle níž správce prodej uskuteční a zinkasuje kupní cenu. Současně s těmito pokyny ke zpeněžení zajištěný věřitel sdělil, že nesl ze svého náklady na přepravu vozu do své dispozice (1.815,-Kč vč. DPH) a na zhotovení znaleckého posudku (2.000,-Kč vč. DPH), a vyslovil nesouhlas se správcem vyúčtovanými náklady na parkování vozidla s tím, že jsou výsledkem nehospodárného správcova postupu při správě vozidla. Když tomuto nařčení správce obratem oponoval, zajištěný věřitel dne 5.4.2013 sdělil, že celý případ byl od počátku velmi netransparentní a že cena 17 tis. Kč za 5 měsíců parkování není tržní: kryté parkování mimo centrum Prahy stojí 1,5 až 2 tis. Kč za měsíc, což by za 5 měsíců činilo 7,5 až 10 tis. Kč, a tudíž parkovné schvaluje jen ve výši 8.000,-Kč plus DPH (1.680,-Kč); ostatní náklady schvaluje v plné vyúčtované výši. V odpovědi z téhož dne (posledním předloženým e-mailem) správce zajištěnému věřiteli vyčetl, že netransparentnost věci nijak nespecifikoval a že pětiměsíční délku parkování sám zavinil, když nebyl schopen sdělit správci pokyny ke zpeněžení v rozumné krátké lhůtě cca 1-2 týdnů, jak správce původně očekával, a při tomto předpokladu pak nepovažovat za smysluplné odtahovat vozidlo za cca 2.000,-Kč do jiného levnějšího parkingu.

Z uvedeného je zřejmé, že správce předmět zajištění (nepojízdné vozidlo) nechal odtahem umístit na placeném parkovišti v Praze 4-Modřanech již dne 17.10.2012, aniž by předem vyžádal od zajištěného věřitele pokyny ke správě vozidla, ačkoli mu v tom nic nebránilo (a tudíž k tomu byl povinen). Zajištěného věřitele kontaktoval teprve dne 7.12.2012, ale ani tehdy věřitele neinformoval o tom, že vozidlo je umístěno (po odtažení z autoservisu) v placeném parkingu, a to již 7 týdnů, a jaká je jeho cena. Zajištěný věřitel tudíž nemohl na tuto okolnost nijak reagovat a správce to po něm (ani později) nežádal, když výslovně požadoval jen pokyny ke zpeněžení. Kromě kusé zmínky ze dne 4.3.2013, že vozidlo je v Modřanech zaparkované déle než 4 měsíce, skutečnou délku parkování a jeho cenu vyjevil zajištěnému věřiteli-na jeho žádost k vyčíslení celkových nákladů-až dne 20.3.2013, tj. teprve tehdy (dodatečně) podal věřiteli o dosavadním spravování vozidla řádnou a úplnou informaci. V reakci na následný věřitelův nesouhlas s výší parkovného ve výši 16.897,-Kč vč. DPH za 147 dnů (do 13.3.2013) přitom správce neoponoval věřitelovu stanovisku, že kryté parkování mimo centrum Prahy bylo možno opatřit za podstatně nižší (téměř poloviční) cenu. Správce (i v odvolání) argumentoval zásadně jen délkou tohoto parkování, která jeho výslednou cenu navýšila a kterou přičítal průtahům zajištěného věřitele při udělení pokynů ke zpeněžení, ačkoli tento věřitel vytýkal správci jen výběr zbytečně (neúměrně) drahého parkoviště, tedy to, že od počátku mohlo být vozidlo umístěno v levnějším (krytém) parkingu. Tuto možnost správce nijak nevyvracel, tj. rozumně nevysvětlil, proč vozidlo nezaparkoval bezpečným způsobem levněji, ač to bylo možné. I samu pětiměsíční délku zvoleného parkování přičítá správce zajištěnému věřiteli nepřípadně. Předně byl zajištěný věřitel správcem poprvé kontaktován až za 7 týdnů po zaparkování vozidla a bez náležité informace o jeho podmínkách. Navíc správce ani nenechal vyhotovit povinné znalecké ocenění hodnoty daného předmětu zajištění, aniž by sdělil překážky splnění této povinnosti dle § 219 odst. 4 IZ (a žádné zjevně neexistovaly, když zajištěný věřitel sám obstaral znalecký posudek za pouhých 2.000,-Kč). To znamená, že správce žádal o pokyny ke zpeněžení, aniž by je měl připraveno, a tudíž neměl důvod očekávat, že do týdne takové pokyny od zajištěného věřitele obdrží a následně obratem uskuteční zpeněžení, s nímž bude parking ukončen.

Lze tedy uzavřít, že ke správě vozidla si správce neopatřil předem pokyny zajištěného věřitele (či substituční pokyny insolvenčního soudu), jak měl a mohl, a tudíž tyto náklady, jež správce z podstaty vynaložil, nejsou výdaji souvisejícími s pokynem zajištěného věřitele, které tento věřitel vždy musí v plném rozsahu nést ze svého. Již proto u nákladů za parkování, které jediné zajištěný věřitel následně neschválil v plné vyúčtované výši, není opodstatněno, aby mu přesto byly insolvenčním soudem i ve zbývající výši přičteny na vrub, zvláště když v tomto rozsahu nelze mít dané výdaje-jak plyne z výše uvedeného-za nezbytně nutné (tedy takové, jimž se správce nemohl vyhnout). Zajištěný věřitel přitom sám zaplatil (bez dalšího nesl ze svého) všechny náklady související se zpeněžením vozidla, k němuž dal pokyny a jež fakticky sám realizoval.

Za popsané situace tudíž soud prvního stupně postupoval správně, když při určení částky připadající k vydání zajištěnému věřiteli dle § 298 odst. 2 IZ od dosaženého výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (vozidla)-kupní ceny zbývající po odvedené DPH ve výši 144.620,-Kč-odečetl náklady spojené se správou vozidla v mezích stanovených § 298 odst. 4 IZ a tedy jen ve výši, ve které překročení limitu 4% schválil zajištěný věřitel, tj. v jím odsouhlasené plné výši nákladů vynaložených správcem na zajištění a odtah vozidla a vydání servisní knížky (celkem 15.120,-Kč) a ve výši 9.680,-Kč vč. DPH (8.000,-Kč + 1.680,-Kč) za parkovné. Do nákladů odečítaných od dosaženého výtěžku pak soud správně kalkuloval i výši odměny insolvenčního správce náležející mu (s DPH) ze zpeněžení zajištění dle § 1 odst. 2 vyhlášky v jeho rozhodném znění platném do 31.12.2013, která při výši akceptovatelných odečitatelných nákladů spojených se správou zajištění (nižších, než správce v návrhu předpokládal) převyšuje částku vyúčtovanou správcem (2.724,98 Kč vč. DPH) a činí 2.899,64 Kč vč. DPH. V napadeném usnesení tudíž soud správně rozhodl, že ze zpeněžení zajištění má správce zajištěnému věřiteli vydat výtěžek v částce 116.920,36 Kč, povoliv současně správci (na základě jeho žádosti) čerpání zálohy na jeho odměnu ve výši odpovídající určené odměně ze zpeněžení zajištění.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14. srpna 2015

Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová