2 VSPH 1273/2014-P4-10
KSPH 60 INS 31569/2013 2 VSPH 1273/2014-P4-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Vladimíra Doležala a Věry Doležalové, obou bytem Kostelní 36/24, Čelákovice, zast. advokátem JUDr. Markem Nespalou, sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 31569/2013-P4-3 ze dne 27. května 2014

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 60 INS 31569/2013-P4-3 ze dne 27.5.2014 zamítl návrh Vladimíra Doležala a Věry Doležalové (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci), aby pro opožděnost odmítl přihlášku pohledávky podanou CDV-2 Ltd. (dále jen věřitel) evidovanou pod č. P4.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 22.5.2014 dlužníci navrhli, aby pro opožděnost odmítl přihlášku věřitele. Cituje ust. § 136 odst. 3 a § 430 insolvenčního zákona, článek 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 (dále jen nařízení) a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012 soud dovodil, že se v případě věřitele jedná o tzv. známého věřitele, tj. o věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska. S přihlédnutím k tomu, že dlužníci neuvedli věřitele v seznamu závazků, který byli povinni soudu předložil, a věřitel podal přihlášku do insolvenčního řízení dříve, než mu bylo podle ust. § 430 insolvenčního zákona a článku 40 nařízení doručeno vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a výzva k podávání přihlášek pohledávek, neshledal jeho přihlášku opožděnou. Nic na tom podle jeho názoru nemění ani skutečnost, že v katastru nemovitostí pro k.ú. Čelákovice je ve prospěch věřitele zapsáno zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve vlastnictví dlužnice, ani to, že je věřitel při výkonu své činnosti v České republice zastoupen advokátem.

V písemném vyhotovení usnesení poučil soud účastníky o oprávnění podat proti němu odvolání.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a aby přihlášku věřitele pro opožděnost odmítl. V odvolání argumentovali tím, že v řízení před obecnými soudy, v němž se domáhal zaplacení 3.382.500,56 Kč, byl věřitel zastoupen advokátem JUDr. Petrem Balcarem, a ke komunikaci mezi ním a zástupcem dlužníků docházelo i poté, kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Dle jejich názoru by jim soud tím, že by přihlášku věřitele neodmítl, odepřel ochranu a poskytl by věřiteli nepřiměřenou výhodu.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 11 odst. 1 insolvenčního zákona rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. Podle ust. § 91 téhož zákona není proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 insolvenčního zákona odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. V této souvislosti dlužno poznamenat, že s výjimkou ust. § 188 odst. 2 insolvenčního zákona, jež ukládá insolvenčnímu správci, aby insolvenčnímu soudu předložil přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, nevymezuje insolvenční zákon postup předcházející vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Podle názoru odvolacího soudu z toho lze dovodit, že zákonodárce předpokládal, že insolvenční soud sám zjistí, že nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a proto je třeba rozhodnout o odmítnutí přihlášky. Tím však není vyloučeno, aby insolvenční správce nebo kterýkoliv z účastníků včetně dlužníka upozornil insolvenční soud na takovou skutečnost, jinými slovy, aby mu podal podnět k posouzení, zda taková skutečnost skutečně nastala, a k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky. Své stanovisko k podnětu vyjádří insolvenční soud již tím, že jej bude reflektovat a rozhodne o odmítnutí přihlášky rozhodnutím, jež odůvodní a proti němuž-jak uvedeno shora-je odvolání přípustné, nebo že je nevydá. V případě, že o podnětu rozhodne-jak tomu bylo v této věci-negativně, jedná se o rozhodnutí vydané při výkonu dohlédací činnosti, které nelze napadnout odvoláním.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 218 písm. c) občanského soudního řádu a odvolání dlužníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. října 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová