2 VSPH 1271/2014-A-13
KSPH 61 INS 12429/2014 2 VSPH 1271/2014-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Vítězslava Nováka a Simony Novákové, obou bytem Cítov 273, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-7 ze dne 6. května 2014 ve znění usnesení č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-9 ze dne 29. května 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-7 ze dne 6. května 2014 ve znění usnesení č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-9 ze dne 29. května 2014 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-7 ze dne 6.5.2014 ve znění usnesení č.j. KSPH 61 INS 12429/2014-A-9 ze dne 29.5.2014 zamítl insolvenční návrh, jímž se Vítězslav Novák a Simona Nováková (dále jen dlužník a dlužnice, popř. dlužníci) společně domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužníci podali společně insolvenční návrh, jímž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že vůči 16 věřitelů, mají 30 splatných závazků, jež nejsou schopni plnit. Bylo zahájeno insolvenční řízení. Cituje ust. § 3 odst. 1 a 4, § 132 odst. 1 a § 143 odst. 1 insolvenčního zákona soud zdůraznil, že z listin předložených dlužníky zjistil, že všechny dlužníky vykazované závazky jsou závazky dlužníka, zatímco úpadek dlužnice, tj. že by měla alespoň dva věřitele, nebyl ničím osvědčen, neboť manžel není povinným ze závazku, který sjednal druhý manžel, i kdyby závazek náležel do jejich společného jmění. Uzavřel na tom, že podle ust. § 394a insolvenčního zákona mohou manželé podat společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pouze za předpokladu, že každý z nich samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení . Protože tato podmínka v daném případě splněna není, neboť dlužnice neosvědčila, že je v úpadku, soud jejich společný insolvenční návrh podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona zamítl s tím, že dlužníkovi nic nebrání v tom, aby po právní moci usnesení podal samostatný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukazovali na to, že podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 je na manžele, kteří podali společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, nahlíženo jako na jediného dlužníka, pokud veškeré závazky spadají do jejich společného jmění, a zdůrazňovali, že právě tak tomu je v jejich případě.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Podle ust. § 394a insolvenčního zákona mohou manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, podat tento návrh společně, a pro posouzení, zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu (odst. 1). Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny (odst. 2). Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka (odst. 3).

V souvislosti s ust. § 394a odst. 1 insolvenčního zákona dlužno poznamenat, že podle ust. § 389 insolvenčního zákona může dlužník navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odst. 2). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení podat (odst. 3).

Ze spisu odvolací soud ověřil, že dlužníci byli ke dni podání návrhu na povolení oddlužení manželi (manželství uzavřeli v Mělníku dne 7.9.1979), že ke společnému návrhu na povolení oddlužení připojili výslovné prohlášení ze dne 3.5.2014, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů, přičemž jejich podpisy byly ověřeny téhož dne Českou poštou, s.p., a z insolvenčního návrhu a seznamu závazků je zřejmé, že jejich závazky vznikly za trvání manželství a pocházejí z podnikání dlužníka, jenž v době podání návrhu již nebyl podnikatelem a pokoušel o získání souhlasu všech věřitelů s řešením úpadku oddlužením.

Vzhledem k důvodům, jež vedly soud prvního stupně k zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníků spojeného s návrhem na povolení oddlužení, považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že dle ust. § 394a odst. 1 insolvenčního zákona je podání společného návrhu manželů na povolení oddlužení podmíněno tím, že je každý z nich samostatně osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, nikoli tím, že každý z nich je v úpadku, přičemž po dobu trvání řízení o společném návrhu na povolení oddlužení mají dle odstavce 3 téhož ustanovení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka. Z uvedeného plyne, že v případě, kdy manželé podají společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, posuzují se podmínky pro zjištění jejich úpadku a pro povolení oddlužení kumulativně. Proto není namístě rozlišovat při posuzování, zda jsou splněny předpoklady podmiňující jejich úpadek, kdo je obligačním dlužníkem v jednotlivých výlučných či společných závazcích manželů (jak by tomu bylo v případě prostého procesního společenství dle výkladu vzniku individuálních závazků za trvání manželství dle ust. § 143 občanského zákoníku obsaženému např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007), nýbrž posuzují se jako závazky jediného dlužníka. Tomu odpovídá i dikce odstavce 2 téhož ustanovení, který počítá se zahrnutím veškerého majetku manželů (tedy jak majetku ve společném jmění, tak majetku výlučného) do jejich majetkové podstaty v případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 25. září 2014

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková