2 VSPH 127/2011-B-18
KSPL 27 INS 5483/2009 2 VSPH 127/2011-B-18

Usnesení Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníka Rudolfa Veverky, bytem Mezirolí 86, Nová role, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5483/2009-B-11 ze dne 15.prosince 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5483/2009-B-11 ze dne 15.prosince 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením pod bodem I. výroku prohlásil konkurs na majetek Rudolfa Veverky (dále jen dlužník), rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají dnem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku), a insolvenční správkyni Miroslavě Šafránkové, MBA (dále jen insolvenční správkyně) uložil, aby mu do deseti dnů od doručení usnesení předložila zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 17.3.2010 rozhodl o úpadku dlužníka, aniž by současně rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku. Na schůzi věřitelů, jež se konala dne 13.5.2010, insolvenční správkyně navrhla, aby způsobem řešení úpadku dlužníka byl konkurs. Vzhledem k tomu, že dlužník nepodal ve lhůtě stanovené v ust. § 318 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) návrh na povolení reorganizace, a protože nejsou splněna kritéria pro nepatrný konkurs vymezená v ust. § 314 odst. 1 písm. b) téhož zákona, rozhodl insolvenční soud o tom, že se na majetek dlužníka prohlašuje konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal dlužník včasné odvolání, v němž konstatoval, že napadené rozhodnutí nezohledňuje důvody vzniku jeho závazků spočívající v bankrotu Union banky, a.s., jež mu poskytla úvěr na investice do projektu odpadového hospodářství. Současně-poukazuje na dopis ze dne 23.1.2011 adresovaný všem věřitelům-požádal o možnost pokračovat v další činnosti mimo konkursní řízení s tím, že: a) vyvine maximální snahu o zpeněžení svých nemovitostí za co nejvyšší cenu, a učiní tak po předchozím souhlasů věřitelů, přičemž výtěžek zpeněžení mezi ně poměrně rozdělí, b) jednou za čtvrtletí předloží přehled o příjmech ze své podnikatelské činnosti, jenž poukáže k rozdělení mezi věřitele způsobem uvedeným pod bodem a), c) nezpeněží žádný majetek bez písemného souhlasu věřitelů (věřitelského výboru), d) pokud do 31.12.2012 neuhradí své závazky (či jejich podstatnou část), bude srozuměn s tím, že jiné než konkursní řešení jeho úpadkové situace nebude možné.

Jiné než nabízené řešení, jež by znamenalo ukončení podnikání, označil dlužník za nejhorší jak pro něj, tak pro věřitele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 149 odst. 1 IZ rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku v případě, že podle ust. § 148 téhož zákona nespojil rozhodnutí o řešení úpadku s rozhodnutím o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že ta část odvolací argumentace, dle níž nebyly zohledněny důvody vzniku dlužníkových závazků, směřuje proti předpokladům pro zjištění jeho úpadku, které již soud prvního stupně přezkoumal v usnesení č.j. KSPL 27 INS 5483/2009-A-13 ze dne 17.3.2010, proti němuž se dlužník neodvolal. Ani způsob, jímž by měl být řešen úpadek dlužníka bez konkursního řízení specifikovaný v odvolání, však ve skutečnosti nemíří proti předpokladům prohlášení konkursu. Především proto ne, že podmínky uvedené shora pod body a) až d) odpovídají tomu, jak IZ charakterizuje konkurs, tj. že jde o způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak. Jinými slovy, dlužník jako podnikatel nenabídl soudu ani věřitelům sanační způsob řešení svého úpadku (odpovídající reorganizaci), ale toliko řešení likvidační (odpovídající konkursu). Přitom ani jeho obava, že v případě konkursu bude muset ukončit podnikání, neodpovídá právní úpravě, neboť podle ust. § 261 IZ prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že ve lhůtách určených v ust. § 318 odst. 1 IZ nebyl podán návrh na reorganizaci (za nějž nelze považovat ani podání dlužníka ze dne 8.5.2010 označené jako návrh na splátkový režim s prodejem pozemků ) a že řešení úpadku dlužníka oddlužením není dle ust. § 389 odst. 1 IZ přípustné, neboť dlužník je podnikatelem. Jestliže schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku nepřijala usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku, pak je správný závěr, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs (ust. § 149 odst. 1 IZ). Jak je zřejmé z výše uvedeného, dlužník ani neuplatnil žádné skutečnosti, jež by byly způsobilé zpochybnit rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud podotýká, že předpokladem pro prohlášení konkursu není zjištění, že nejsou splněna kritéria pro nepatrný konkurs vymezená v ust. § 314 odst. 1 písm. b) IZ (jak dovodil insolvenční soud), neboť nepatrný konkurs není specifickým (samostatným) způsobem řešení úpadku, ale zvláštním případem konkursu, pro něhož se použijí ustanovení o konkursu s určitými odchylkami (jejichž použití znamená podstatné zjednodušení řízení).

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 8.února 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová