2 VSPH 1260/2014-A-29
MSPH 89 INS 566/2014 2 VSPH 1260/2014-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a ze soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice Bell Technology, s.r.o., sídlem Sezemická 2863/8, Praha 9, zahájené na návrh a) Miloše anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Chodovci 2549/44, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., sídlem U první Baterie 643/1, Praha 6, a b) Sberbank CZ, a.s., sídlem Na Pankráci 1724/129, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Alešem Vymazalem, sídlem Dřevařská 855/12, Brno, o odvolání navrhovatele a) proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 566/2014-A-22 ze dne 14. května 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 566/2014-A-22 ze dne 14. května 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se Bell Technology, s.r.o. (dále jen dlužnice) uložil navrhovatelům Miloši Stehlíkovi a Sberbank CZ, a.s. (dále jen navrhovatel a) a navrhovatelka b), popř. navrhovatelé), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění, který činí podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků 2.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenčním návrhem navrhovatele a) ze dne 7.1.2014 a insolvenčním návrhem navrhovatelky b), jenž mu byl doručen dne 17.1.2014 a jímž navrhovatelka b) přistoupila do řízení, se navrhovatelé domáhali zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek. Poukazuje na ust. § 4 odst. 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích (dále též jen ZSoudP) a na to, že na základě insolvenčních návrhů obsahujících všechny náležitosti stanovené v insolvenčním zákoně (dále jen IZ) bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je v této fázi řízení namístě navrhovatelům uložit povinnost zaplatit soudní poplatek. Proto rozhodl, jak výše uvedeno.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal navrhovatel a) včasné odvolání, v němž namítal, že se vůči němu jako osobě, jež má vůči dlužnici pohledávku z pracovněprávního vztahu, konkrétně dle pracovní smlouvy ze dne 13.6.2012, poplatková povinnost nevztahuje s ohledem na úpravu obsaženou v ust. § 108 IZ, podle něhož nelze zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Navrhovatel a) sice připustil, že podle některých názorů není záloha na náklady insolvenčního řízení soudním poplatkem, nicméně zdůraznil, že ve vztahu k poplatkové povinnosti navrhujícího věřitele nemusí být zcela bez právního významu skutečnost, že navrhující věřitel je osobou, které nelze uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. e) ZSoudP vzniká v insolvenčním řízení poplatková povinnost navrhovateli jejím uložením v souvislosti s rozhodnutím soudu o insolvenčním návrhu. Podle ust. § 7 odst. 1 věty druhé téhož zákona je poplatek splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, jímž byla povinnost poplatek zaplatit uložena.

Podle položky č. 4 bodu 1. Sazebníku činí soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění, a) za každou nemovitost 5.000,-Kč, b) za každý obchodní závod nebo za každou jeho organizační složku 15.000,-Kč, c) v ostatních případech, není-li dále stanoveno jinak, 2.000,-Kč.

Podle ust. § 11 odst. 2 písm. o) ZSoudP jsou v insolvenčním řízení od poplatku ze zákona osvobozeni pouze dlužník a insolvenční správce.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že úhrada soudních poplatků včetně osvobození od jejich placení a úhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně případů, kdy insolvenční soud k uložení takové povinnosti oprávněn není, jsou naprosto odlišnými právními instituty upravenými různými právními předpisy a podléhajícími odlišnému právnímu režimu, jež nelze směšovat, a navrhovatel a) se mýlí, usuzuje-li jinak.

V daném případě bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 29.4.2014 (č.d. A-21), jímž byl zjištěn úpadek dlužnice, (meritorně) rozhodnuto o insolvenčních návrzích navrhovatelů navrhovatele a) nevyjímaje, jemuž tak ve smyslu shora citovaných ustanovení ZSoudP vznikla poplatková povinnost. Od té by byl ex lege od poplatku osvobozen pouze v tom případě, pokud by náležel do taxativního výčtu obsaženého v ust. § 11 odst. 2 písm. o) ZSoudP vymezujícím okruh osob osvobozených od poplatkové povinnosti v insolvenčním řízení. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec dlužníka uplatňující vůči němu pohledávku z pracovněprávního nároku v tomto výčtu obsažen není, insolvenční soud nepochybil, když i navrhovateli a) uložil povinnost zaplatit soudní poplatek, přičemž správně stanovil i jeho výši.

Odvolací argumentace vycházející z toho, že poplatníkem soudního poplatku za insolvenční řízení před soudem prvního stupně není insolvenční navrhovatel-zaměstnanec dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích, tedy opodstatněna není.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. srpna 2014

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová