2 VSPH 1253/2015-B-49
KSHK 41 INS 18076/2011 2 VSPH 1253/2015-B-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníka Vojtěcha Bartoše, bytem Úpická 172, Malé Svatoňovice, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, sídlem Denisova 385, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 18076/2011-B-34 ze dne 6. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 18076/2011-B-34 ze dne 6. března 2015 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 18076/2011-B-34 ze dne 6.3.2015 odvolal z funkce insolvenční správkyně Vojtěcha Bartoše (dále jen dlužník) JUDr. Drahomíru Daňkovou (dále jen odvolatelka; bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Janu Luštíkovou (dále jen nová správkyně, bod II. výroku), odvolatelce uložil, aby informovala novou správkyni o své dosavadní činnosti a předala jí všechny doklady související s výkonem její funkce a aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení předložila soudu zprávu o své činnosti a vyúčtovala svoji odměnu, hotové výdaje a náklady (body III. a IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 31.10.2011 (č.d. A-8) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil odvolatelku insolvenční správkyní a usnesením ze dne 16.2.2012 (č.d. B-7) schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. S poukazem na to, že odvolatelce bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, které nabylo právní moci dne 20.2.2015, zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně, ji podle ust. § 31 odst. 4 insolvenčního zákona odvolal z funkce, podle ust. § 25 téhož zákona ustanovil nového správce a podle ust. § 31 odst. 6 a 7 téhož zákona uložil odvolatelce s tím spojené povinnosti.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Argumentovala především tím, že v souladu s ust. § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, kterou napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně. Měla za to, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem nezákonné podle ust. § 65 a násl. s.ř.s. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu bodu I. výroku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání odvolatelky z funkce insolvenční správkyně, včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odvolá insolvenční soud z funkce insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích.

Vrchní soud v Praze nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců ověřil, že odvolatelce bylo ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení na základě ust. § 13 odst. 2 písm. b) zákona o insolvenčních správcích, podle něhož může ministerstvo spravedlnosti zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka nijak nerozporovala, když v odvolání zpochybňovala jen věcnou správnost rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015. K tomu odvolací soud dodává, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení nelze přezkoumávat důvody rozhodnutí správního orgánu ani přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby.

Soud prvního stupně proto nepochybil, když v souladu s ust. § 31 odst. 4 věty první insolvenčního zákona odvolal odvolatelku z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť jinou možnost ani neměl), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 1. července 2015 JUDr. Jiří K a r e t a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová