2 VSPH 1247/2013-A-31
KSPL 20 INS 20454/2012 2 VSPH 1247/2013-A-31

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Leony Váradyové, bytem Chebská 134/72, Karlovy Vary, adresa pro doručování: Sokolovská 730/93, Karlovy Vary, zahájené na návrh Hypoteční banky, a.s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 20454/2012-A-19 ze dne 13. března 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 20 INS 20454/2012-A-19 ze dne 13. března 2013 se v bodech III. a IV. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni v bodech I. a II. výroku shora označeného usnesení rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Leony Váradyové (dále jen dlužnice) a insolvenčním správcem ustanovuje Ing. Vladimír Nechutný, v bodech III. a IV. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný, a v bodě V. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Do dalších bodů výroku promítl účinky rozhodnutí o úpadku, na den 21.5.2013 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů a informoval o tom, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována na jeho úřední desce a v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že skutečnost, že dlužnice je v úpadku, byla zjištěna na základě dokazování provedeného na jednání především insolvenčním návrhem Hypoteční banky, a.s. (dále jen Banka). Pokud šlo o způsob řešení úpadku, zdůraznil, že ačkoli dlužnici doručil insolvenční návrh Banky a dle ust. § 390 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) ji poučil o možnosti podat návrh na povolení oddlužení do 30 dnů od doručení návrhu, dlužnice návrh na povolení oddlužení nepodala. Proto rozhodl o tom, že její úpadek bude řešen konkursem, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podala dlužnice včasné odvolání, jež posuzováno podle svého obsahu a vyjádření dlužnice na jednání konaném před insolvenčním soudem dne 30.7.2013 (č.l. A-27) směřuje proti bodu III. výroku, jímž bylo rozhodnuto o prohlášení konkursu na její majetek. V odvolání uvedla, že s ohledem na to, že se v České republice nezdržovala, nevěděla o tom, že Banka vůči ní podala insolvenční návrh. Proto požadovala, aby jí bylo povoleno oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 148 IZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, v němž jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 2).

Podle ust. § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle ust. § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ust. § 389 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením (odst. 1). Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat (odst. 2).

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ musí návrh na povolení oddlužení dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z výše uvedeného plyne, že není-li dlužník podnikatelem, je sanačním způsobem řešení jeho úpadku oddlužení. Závěr, že tento způsob řešení úpadku je vyloučen, je možno přijmout především tehdy, jestliže dlužník jako jediná k tomu oprávněná osoba nepodá návrh na povolení oddlužení ve lhůtě vymezené ust. § 390 odst. 1 IZ, jež počíná běžet za současného splnění dvou předpokladů: věřitelem podaný insolvenční návrh byl doručen dlužníku a dlužníku se dostalo řádného poučení, že v zákonem určené třicetidenní lhůtě může podat návrh na povolení oddlužení.

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že o zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek bylo rozhodnuto na základě insolvenčního návrhu Banky, který byl dlužnici doručen dne 5.10.2012 na adresu místa jejího trvalého pobytu tzv. náhradním doručením dle ust. § 49 odst. 4 OSŘ (viz vedlejší dokument k č.l. A-8).

Odvolací námitku, dle níž dlužnice neměla možnost seznámit se s insolvenčním návrhem Banky, neshledal odvolací soud opodstatněnou. Již proto ne, že dlužnice v situaci, kdy nezpochybňovala údaje na doručence prokazující doručení insolvenčního návrhu, nepostupovala dle ust. § 50d odst. 1 OSŘ a nepodala návrh na určení neúčinnosti doručení.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je tudíž rozhodující, zda se dlužnici dostalo náležitého poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

Smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Rozhodující přitom není forma poučení, nýbrž jeho obsah, tedy to, zda poskytnuté poučení bylo náležitě konkrétní, tj. zda dlužník obdržel podstatné informace, na jejichž základě se vskutku mohl rozhodnout, zda navrhne řešení svého úpadku (bude-li zjištěn) oddlužením.

Nejvyšší soud přitom v usnesení sp. zn. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B ze dne 26.6.2012 na dané téma konstatoval, že povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení lze splnit např. poučením, podle něhož: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne . V témže usnesení pak dospěl k závěru, že pouhá citace ust. § 390 odst. 1 IZ není řádným poučením dlužníka o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

V posuzované věci odvolací soud zjistil, že insolvenční soud spolu s insolvenčním návrhem doručil dlužnici usnesení č.j. KSPL 20 INS 20454/2012-A-8 ze dne 20.9.2012 (dále jen Usnesení) obsahující ve výrokové části výzvu, aby se do 15 dnů od doručení Usnesení písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu Banky, sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím o úpadku bez nařízení jednání a zda se vzdává práva účasti na projednání věci (bod I. výroku), a předložila seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ a listiny dokládající její úpadek nebo hrozící úpadek (bod II. výroku). V odůvodnění Usnesení insolvenční soud uvedl, kdy a jakým návrhem bylo zahájeno insolvenční řízení, poukazoval na ust. § 128 odst. 3 a § 133 odst. 1 a 3 IZ a odůvodnil, proč dlužnici vyzval k předložení požadovaných seznamů a k tomu, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu. Dále ji upozornil na to, že pokud nebude návrhu Banky odporovat nebo zůstane nečinná, může rozhodnout bez nařízení jednání. Závěrečná část Usnesení, označená jako poučení, obsahuje (kromě jiného) poučení o tom, že Podle ust. § 390 odst. 1 IZ podá-li insolvenční návrh jiná osoba než sám dlužník, může dlužník nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy mu byl insolvenční návrh doručen, podat návrh na povolení oddlužení dle ust. § 389 a násl. IZ .

S přihlédnutím k tomu, že dlužnice nebyla poučena o důsledcích opožděně podaného návrhu na povolení oddlužení a o tom, že takový návrh je nutno podat na předepsaném formuláři, který je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, je odvolací soud toho názoru, že pouhou citací ust. § 390 odst. 1 IZ nebyla řádně poučena o možnosti podat návrh na povolení oddlužení. Z tohoto důvodu jí nezačala běžet lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení. Závěr soudu prvního stupně, že dlužnice v zákonem stanovené lhůtě nepodala návrh na povolení oddlužení a že jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs, je proto (zatím) předčasný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení v napadeném bodě III. a na něm závislém bodě IV. výroku zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se řádného poučení dlužnici dostalo v odůvodnění tohoto rozhodnutí, proto jí zákonná třicetidenní lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení začne běžet ode dne doručení tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 21. srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová