2 VSPH 1245/2010-B-16
KSUL 71 INS 10053/2010 2 VSPH 1245/2010-B-16

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužníků manželů a) Josefa Kricha a b) Markéty Krichové, obou bytem Boženina 98, Peruc, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10053/2010-B-8 ze dne 11.listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 10053/2010-B-8 ze dne 11.listopadu 2010 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením schválil oddlužení manželů Josefa Kricha (dále též jen dlužník a) a Markéty Krichové (dále též jen dlužník b) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), uložil dlužníkům, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky, nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platili měsíčně prostřednictvím insolvenčního správce Ing. Jana Rippela (dále jen správce) nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, s tím, že si z ní správce ponechá odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 900,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty (je-li jejím plátcem) a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele v poměru stanoveném v tomto bodě výroku (bod II. výroku), a rozhodl o tom, že první splátka bude zaplacena do dne 31.12.2010 z příjmů za měsíc prosinec 2010 (bod III. výroku). Věřitelům uvedeným v bodě II. výroku uložil sdělit správci bankovní spojení (bod IV. výroku), plátcům mzdy dlužníka a) GEBRÜDER WEISS, s.r.o. a dlužníka b) Kaufland Česká republika, v.o.s. uložil provádět srážky ze mzdy nebo jiných příjmů dlužníků a vyplácet je správci (bod V. výroku), správci uložil, aby částky určené k uspokojení věřitelů rozvrhl způsobem uvedeným v bodě II. výroku (bod VI. výroku), aby prováděl pravidelnou kontrolu plnění splátkového kalendáře a aby mu každé 3 měsíce podával zprávy o průběhu oddlužení (bod X. výroku), dlužníkům uložil, aby vždy k 15.1. a 15.7. předložili soudu, správci i věřitelskému výboru přehled svých příjmů za posledních 6 kalendářních měsíců (bod VIII. výroku), aby mu v případě změny plátce mzdy nebo jiného příjmu tuto skutečnost neprodleně sdělili (bod IX. výroku), rozhodl, že bude vykonávat působnost věřitelského výboru až do okamžiku jeho zvolení (bod XI. výroku), Okresní správě sociálního zabezpečení pro Prahu-západ uložil provádět zákonné srážky z dávek nemocenského pojištění a vyplácet je správci (bod XII. výroku) a rozhodl o tom, že se k návrhu dlužníků na stanovení měsíčních splátek ve výši 6.000,-Kč u dlužníka a) a ve výši 6.500,-Kč u dlužníka b) nepřihlíží (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že usnesením ze dne 24.9.2010 byl zjištěn úpadek dlužníků s tím, že bude řešen oddlužením, a že dne 11.11.2010 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů, jíž se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů. Konstatoval, že do insolvenčního řízení byly (vyjma duplicitních) přihlášeny nezajištěné pohledávky v celkové výši 871.059,73 Kč, z nichž 30 % činí 261.317,91 Kč, že dlužníci jsou manželé mající vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti, že z čistého příjmu dlužníka a) ve výši 17.500,-Kč a dlužníka b) ve výši 19.500,-Kč lze měsíčně zabavit 7.202,-Kč a 9.202,-Kč, což umožňuje za 5 let uhradit celkem 984.240,-Kč minus 54.000,-Kč + DPH na odměnu a hotové výdaje správce. Z toho dovodil, že u dlužníků je dán předpoklad, aby plněním splátkového kalendáře uhradili více než 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek. Insolvenční soud proto podle ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku) a v návaznosti na to přijal též další navazující rozhodnutí (body II. až XI. výroku). Rozvedl, jak lze dospět k částce, jež se použije pro měsíční splátky v rámci splátkového kalendáře, a k částce, jež dlužníkům zůstane pro jejich potřebu, a vysvětlil jim, jaké jsou jejich povinnosti po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Konstatoval, že k žádosti dlužníků ze dne 27.10.2010 o snížení výše měsíčních splátek podle ust. § 398 odst. 4 IZ nepřihlédl (bod XIII. výroku), neboť nebyla obsažena v návrhu na povolení oddlužení (byla podána opožděně-dva dni před přezkumným jednáním a schůzí věřitelů).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to výlučně proti bodu XIII. výroku, jímž soud rozhodl, že se k návrhu dlužníků o stanovení nižších měsíčních splátek nepřihlíží, se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že měsíční splátky stanoví dlužníkovi a) ve výši 6.000,-Kč a dlužnici b) ve výši 6.500,-Kč. V odvolání uvedli, že si insolvenční návrh nechali zpracovat, jelikož nemají právní vzdělání, přičemž o možnosti požádat o nižší splátky nebyli informováni (o tom je poučil až insolvenční správce).

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům :

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ je dlužník při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 IZ může dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 IZ může insolvenční soud dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50% jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z posledně citovaného ustanovení plyne, že pokud dlužník hodlá využít možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen podle ust. § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Ten lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup (ust. § 391 odst. 3 IZ). K později podané žádosti dlužníka o nižší splátky nelze dle ust. § 398 odst. 4 IZ přihlédnout.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník a) ani dlužník b) ve svých (samostatně podaných) návrzích na povolení oddlužení ze dne 1.9.2010 nepožádali insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, ovšem zveřejněný (dlužníky použitý) formulář tohoto návrhu kolonku příslušející k podání takové žádosti neobsahoval a poučení o možnosti požádat v návrhu o jinou výši splátek neobsahovaly ani pokyny k jeho vyplnění.

Předepsaný zveřejněný formulář návrhu na povolení oddlužení ani prováděcí právní předpis stanovící náležitosti návrhu na povolení oddlužení (ust. § 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb.) dosud zákonnou úpravu ust. § 391 odst. 2 IZ účinnou od 20.7.2009 nereflektují. Jinými slovy, formulář s podáním žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek nijak nepočítá a prostor k jejímu uplatnění dlužníku nedává ani ho o možnosti takového požadavku nepoučuje, přestože žádost má být do návrhu na povolení oddlužení podaného na předepsaném formuláři vtělena.

Návrh na povolení oddlužení je přitom podáním, pro něž ve smyslu ust. § 41 odst. 1 OSŘ IZ předepisuje formu; tento procesní úkon lze provést pouze ve formě předepsaného formuláře. Na předepsaném formuláři je dlužník v důsledku této úpravy povinen požádat i o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jestliže mu zákon umožňuje uplatnit určité právo jen cestou vyplnění formulářového podání (uvedením příslušných údajů v určené části formuláře), pak ho omezuje ve dvojím směru; jednak mu neposkytuje obvyklý prostor pro užití různých forem podání (ust. § 42 odst. 1 OSŘ), jednak předurčuje čas, kdy se tak má stát. Text zákona který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení totiž ve spojitosti s určenou formou podání (ust. § 391 odst. 3 IZ) přesně vymezují tu část insolvenčního řízení, která je k uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek dlužníku určena. Tím má být řečeno, že formu podání a čas pro ně určený nelze od sebe v uvedených souvislostech oddělovat.

Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení č.j. MSPH 60 INS 6105/2010, 3 VSPH 1061/2010-B-24 ze dne 17.12.2010) proto dovozuje, že se dlužníkovi, který nemůže zákonnému předpisu vyhovět, jelikož zákon není uveden v život náležitostmi předepsaného formuláře, nekladou při uplatnění jeho práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek žádná omezení. Může tak učinit jakoukoliv ze způsobilých forem podání uvedených v ust. § 42 odst. 1 OSŘ a může tak učinit kdykoli, dokud soud nerozhodne o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podle ust. § 406 odst. 3 IZ (případně v odvolání proti tomuto usnesení, jestliže se mu nedostane odpovídajícího poučení insolvenčním soudem). Opačný výklad je nepřijatelný, jelikož by byl v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení vyjádřenou v ust. § 5 písm. a) IZ.

Je přitom nutno mít na zřeteli, že také insolvenční soud je povinen poskytnout účastníkům poučení podle ust. § 5 OSŘ (o jejich procesních právech a povinnostech). Povinnost účastníka (zde dlužníků) provést úkon v předepsané formě je mimo jakoukoli pochybnost povinností procesní. Účastníkovi, který předepsanou formu podání nerespektuje, se musí dostat zvláštního poučení podle ust. § 43 odst. 2 OSŘ. Nelze-li, jak výše uvedeno, od sebe oddělovat formu návrhu na určení jiné výše měsíčních splátek a časový úsek řízení, který je k takovému procesnímu úkonu určen, pak od sebe nelze oddělovat poučení o předepsané formě od poučení o předepsané době pro tento úkon. Insolvenční soud je proto povinen poučit dlužníka o právu požádat o stanovení jiné výše měsíčních splátek, než je ta, jež vyplývá ze zákona. Formu a čas pro takové poučení soud zvolí podle stadia insolvenčního řízení a jeho průběhu.

Jestliže, jak je tomu v posuzované věci, se dlužníkům odpovídajícího poučení do vydání napadeného usnesení nedostalo, pak je třeba považovat jejich žádost o stanovení jiné výše měsíčních splátek za včasnou, neboť byla uplatněna do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proto ji je třeba zákonem předpokládaným způsobem projednat, tj. na zatím účelem svolané schůzi věřitelů ji předložit věřitelům k hlasování o tom, zda doporučují žádosti vyhovět, a dle ust. § 398 odst. 4 IZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodnout.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18.února 2011

JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová