2 VSPH 1243/2015-B-35
KSHK 41 INS 5451/2012 2 VSPH 1243/2015-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a Mgr. Kláry Halové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Jeronýmova 615, Nová Paka, IČO 16743083, o odvolání JUDr. Drahomíry Daňkové, sídlem Denisova 385, Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 5451/2012-B-24 ze dne 6. března 2015

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 5451/2012-

B-24 ze dne 6. března 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové v bodě I. výroku shora označeného usnesení odvolal z funkce (dosavadní) insolvenční správkyni JUDr. Drahomíru Daňkovou (dále jen odvolatelka), v bodě II. výroku ustanovil (novou) insolvenční správkyni INSOLVENCY, v.o.s. (dále jen nová správkyně), a v bodech III. a IV. výroku odvolatelce uložil, aby informovala novou správkyni o své dosavadní činnosti, předala jí všechny doklady související s výkonem funkce a aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení předložila zprávu o své činnosti a vyúčtovala svoji odměnu, hotové výdaje a vzniklé náklady.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 14.5.2012 (č.d. A-9) zjistil úpadek dlužníka Tomáše anonymizovano , povolil jeho řešení oddlužením a odvolatelku ustanovil insolvenční správkyní. Na to konstatoval, že jelikož odvolatelce bylo dle ust. § 13 odst. 2 písm. b) zákona o insolvenčních správcích (dále jen ZIS), rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti, ke dni 20.2.2015 zrušeno povolení vykonávat činnost insolvenční správkyně, postupem podle ust. § 31 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jí odvolal z funkce. Ozřejmil přitom, že novou správkyni ustanovil do funkce podle ust. § 25 IZ a odvolatelce uložil povinnosti v souvislosti s předáním funkce podle ust. § 31 odst. 6 a 7 IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se odvolatelka včas odvolala, přičemž odvolání dle jeho obsahu směřovala (toliko) proti bodu I. výroku. Argumentovala zejména tím, že v souladu s ust. § 73 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) podala návrh na odkladný účinek žaloby, jíž napadla rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, a namítala, že je coby správní rozhodnutí nepřezkoumatelné pro absenci správního uvážení, nedostatečně odůvodněné a pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem nezákonné dle ust. § 65 a násl. s.ř.s. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 1 písm. c) IZ nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 31 odst. 4 věty prvé IZ insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o insolvenčních správcích, insolvenční soud odvolá z funkce.

Vrchní soud v Praze nahlédnutím do seznamu insolvenčních správců ověřil, že odvolatelce bylo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti č.j. MSP-16/2014-LO-ROZ/431 ze dne 31.7.2014, jež nabylo právní moci dne 20.2.2015, zrušeno povolení na základě ust. § 13 odst. 2 písm. b) ZIS, dle něhož ministerstvo spravedlnosti může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, kterému byla insolvenčním soudem opakovaně udělena sankce podle insolvenčního zákona; ministerstvo přitom přihlíží zejména k povaze porušených povinností, počtu a charakteru sankcí udělených insolvenčním soudem a době, jež uplynula mezi porušením jednotlivých povinností. Ostatně tuto skutečnost odvolatelka ani nijak nerozporovala, když v odvolání zpochybňovala toliko věcnou správnost rozhodnutí, jímž jí bylo povolení vykonávat činnost správce zrušeno. Odvolací soud však v této souvislosti považoval za potřebné poukázat na to, že v rámci insolvenčního (a tohoto odvolacího) řízení důvody rozhodnutí správního orgánu nebo přípustnost přiznání odkladného účinku správní žaloby přezkoumávat nelze.

Soud prvého stupně proto nepochybil, když v souladu s ust. § 31 odst. 4 věty prvé IZ odvolatelku odvolal z funkce insolvenční správkyně z důvodu zrušení jejího oprávnění vykonávat tuto funkci (neboť jinou možnost ani neměl), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe d1ovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 8. července 2015

Mgr. Tomáš B r a u n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná